Dead Man
Dead Man
Mŕtvy muž
Dead Man
Dead Man
Dead Man
Dead Man
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Robby MüllerHudba:
Neil YoungHrají:
Johnny Depp, Gary Farmer, Lance Henriksen, Michael Wincott, Mili Avital, Crispin Glover, Gabriel Byrne, John Hurt, Alfred Molina, Eugene Byrd, Robert Mitchum (více)Obsahy(2)
Bill Blake přijíždí na Divoký západ, aby nastoupil na místo účetního, proti své vůli se stává legendárním zabijákem. Svérázná westernová parodie. Všechny cesty vedou někam, nejdůležitější je často ta, která dává směr a význam našemu jednání. Mladý účetní Bill Blake po smrti svých rodičů přijíždí z rodného Clevelandu na daleký Západ, aby nastoupil na nové místo. Nezíská přislíbenou práci a ocitne se bez peněz v cizím městě. Když v sebeobraně zabije syna bohatého majitele místních železáren, musí prchat před najatými vrahy. Jeho průvodcem i ochráncem se stává osamělý Indián Nikdo. Podle něho je Bill totožný se svým jmenovcem, anglickým lyrickým básníkem Williamem Blakem, kterého si zamiloval při nedobrovolném pobytu v Británii. A tak ošetří těžce zraněného mladíka jen proto, aby ho připravil v duchu své svérázné filozofie na mystický odchod z tohoto světa... Významný tvůrce amerického nezávislého filmu, scenárista a režisér Jim Jarmusch použil rámec westernu pro sebeparodicky laděnou výpověď o pocitu vykořeněnosti a ztrátě tradičních hodnot. V příběhu mísí nejasné události s podivnými figurami westmanů, černobílou kamerou a jímavou hudbou známého rockového muzikanta, skladatele a kytaristy Neila Younga. Hlavní postavu ztvárnil Johnny Depp. (Česká televize)
(více)Recenze (687)
Bojím se, že čímkoli, co řeknu, mohu této křehké černobílé nádheře s nejoduševnělejším "vrahounkem", s nejcharismatičtější "bad" bandou (Henriksen-Wincott-Hurt-Byrne), s krásně nervní kytarou i poetickou kamerou, nějak uškodit, protože to, co plyne před očima, je nesdělitelné. A tak jen: Jarmusch je návykový a já jsem naměkko. ()
Dneska jsem se o tomto Jarmuschově filmu bavil s kolegyní antropoložkou, která se na něj (brzy po)dívá ze své odborné perspektivy, neboť jej bude uvádět i při veřejné projekci našich studentů. A když jsem následně nakoukl sem - veden zvědavostí, kterak si stojí u současného publika -, lehce mě překvapilo, že jsem před sedmi lety nenasdílel svůj svůj video-úvod k MRTVÉMU MUŽI. Chci věřit, že je v něm dodnes několik fajn nápadů, pročež tak i s oním časovým odstupem činím. :) ()
Zlatá Palma - výběr ()
Westernové drama s existencionálním přesahem? To zní, pravdaže, trochu bizarně, ale lepší přirovnání mě nenapadá. Legenda amerického nezávislého filmu Jim Jarmusch vytvořila snovou, melancholicky laděnou a až jakousi hypnoticky působící pouť muže vstříc vlastní zkáze, kde není nouze ani o černý humor. Již zmíněnou hypnotickou, žánrově neuchopitelnou náladu snímku geniálně dokresluje soundtrack legendárního kytaristy Neila Younga a jeho ambientní kytarové zvuky. Tempo a způsob vyprávění nemusí být každému po chuti, ale právě tyhle prvky z tohoto filmu činí velmi zajímavý zážitek. Dnes již tento Jarmuschův snímek patří mezi kultovní klasiky. ()
Jak tak čtu zdejší komentáře tak nevím, ale asi jsem film pochopila trochu jinak - to je přece černá komedie... a dost dobrá. Smála jsem se často a smála jsem se dost a jsem přesvědčená, že ve většině těchto okamžiků to byl i úmysl tvůrců, abychom se smáli. Ale musím uznat, že snímku nechybí ani jiné kvality. Johny Depp a ostatní herci, kamera, netradičnost, originalita a spousta dalších věcí, které bych ale ani náhodou nezařadila do westernu (kterým je jenom díky vyskytnutí se indiánů). Můj komentář asi působí dost roztříštěně, stejně jako tenhle film, takže ho radši utnu a napíšu, že se mi Mrtvý muž líbil, ale ne tak trochu jinak, těžko popisovat, ale na 5* to není. ()
Melancholické a hypnotické putování tesknou krajinou, za asistence teskných charakterů a teskné hudby. Vytržením ze snu tu jsou syrové přestřelky a stejně útočná kytarová sóla, které však chvílemi působí přílišnou zahleděností do sama sebe. ()
D' You Have Any Tobacco? aneb jednoznačně a naprosto přesvědčivě pětihvězda. Děj jednoduše geniální, psychika postav šílená, Depp možná ve svojí životní roli, plus Nikdo, Lance Henriksen a Iggy Pop. To všechno podkresluje super hudba, a přiznávám se, že kvůli tomuhle filmu jsem začal obdivovat Williama Blakea. ()
„Znáte mou poezii?" Parádně divný western o proměně kafkovského úředníčka v neohroženého desperáta. Skvělý Johnny Depp cestuje až na konečnou, kde přijde o práci, kterou nikdy neměl a – sám neví jak – zastřelí manžela pohledné (lehké) děvy. S kulkou blízkou srdce a s třemi neohroženými lovci lidí blízko zadku, prchá neznámo kam, kde potká nikoho. Pardon, Nikoho. Na Mrtvého muže jsem po celé dvě hodiny zíral jako už dlouho na žádný film. Dějí se v něm věci nevídané a přitom se v něm neděje vůbec nic. Stejně jako ostatní Jarmuschovy filmy, má i tento nepopsatelnou atmosféru, kdy tápáte, do jakého žánru jej zařadit. -„Fuck you!“ -„Fuck me? Fuck you!“. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Eodeon, Radek99, genetique, Cruchot, Clariss, Romadoor ()
Mě fascinovalo s jakým nezájmem tam po sobě stříleli. To spíš vypadalo, že po sobě hazí šiškama a ne kulkama. Originální příběh to určitě je, herecky dobře zahraný taky, hudba rovněž paráda, ale aby hlavní hrdina do jistého okamžiku působil jak vyjukaný zajíc neznalý poměrů a najednou se z něj stal z minuty na minutu totální mazák, tím ať krmí zdejší bůh, pan Jim Jarmusch někoho jinýho. No, ale zase musím férově přiznat, že po přečtení komentu od Kleopatry,( ta holka má pravdu, ne, že ne ), už vůbec nevím kolik hvězdiček tomu filmu mám dát. Koukám, že společnsky náročný víkend se na mě zřejmě těžce podepsal a já tu teď čumím na ty hvězdičky kolik tomu jako mám dát a začínám mít pocit že to bez přítele na telefonu nezvládnu. To je poprvý, co mě zde mé vlastní hodnocení psychicky naprosto zdeptalo. Nicméně uživatelky Charlosina a Květula mají sexy postavy a jim se ten film strašně líbí, tak přidávám ještě jednu hvězdičku, přece si kvůli pitomýmu hodnocení nějakýho blbýho filmu nepoštvu proti sobě hezký holky, takovej debil zase nejsem !!!! ()
Precenená, rozťahaná báchorka so zábavnými, ale rušivými drasťákmi á la Henriksenov kanibalizmus pri večernom táboráku. Nikto ma neprinúti, aby som na to díval ešte raz. ()
Jim Jarmusch coby filmový průkopník objevil nový žánr. Psychologický western. Zároveň v tomto žánru nastavil tímhle svým filmem laťku tak vysoko, aby se přes ni případným dalším pokusem dostal jen skutečný mistr, nebo podobný nezávislý pošuk, jako je on sám. Zatím se to nikomu nepodařilo, ale do konce soutěže je ještě daleko. Tak se snažte amatéři. ()
Neskutečně nudná a dlouho se vleklá záležitost s Johnny Deppem mě hodně překvapila hlavně tím, jak vlastně nudná a nezáživná vůbec je. Od Jima Jarmusche jsem už pár věcí viděl, ale vždy mě zarazili spíše svým osobitým stylem vyprávění, při kterém se toho příliš neděje a všecko se vlastně odehrává v dialozích. Mně dialogy tedy přišly rozhodně průměrné, a možná i něco víc. Ani Johnny Depp a jeho uhlazený ksicht fešáka nic z toho tady nezachrání. To jak se film vleče totiž utrápenýho mezka s indiánem nezastaví a tak se příběh vlaje dál a dál a já u toho začínám pomalu ale jistě kvýst. Každopádně jsem to přetrpěl a pochopil, že filmy Jima Jarmusche rozhodně nejsou pro mě a že mě Johnny Depp pobaví v dozajista jiném typu filmů než je právě tento. --- That's terrible. - It's horrible. - Terrible is what it is. ()
║Rozpočet $9miliónov║Tržby USA $1,037,847║Tržby Celosvetovo $1,959,847║ /65%/ ()
Černobílá esej o muži, který byl zrozen k věčné noci. Dvě hodiny vizuálně strhujících sekvencí, které lze zastavit a nahlížet jako stylizované filmové obrazy. Mystický podtext příběhu je umocněn hádankovými promluvami indiána, který mluví a přitom neříká nic. Johnny Depp předvádí esenci úsporného herectví, které obstará povětšinou pouze výrazem tváře (inu, když na to má někdo kukuč). Jarmusch uvedl v život podivnou snovou fresku o cestě za smrtí, ke které je hrdina předurčen svým jménem. Zároveň oživil panoptimum podivných tváří a osob, které se zcela příčí zažitému "divokozápadnímu" stereotypu. Tenhle film nelze pasivně sledovat, nutno ho vychutnávat jako dobrý tabák... Tabák, který William Blake nemá. Proč vlastně? P.S. Zpětně musím konstatovat, že Jarmusch hodně čerpá z novátorského přístupu Cormaca McCarthyho, jehož drsnou poezii cesty k barbarství lze ve filmu zaslechnout věru silně. Pro mě osobně další důvod, proč tenhle film milovat. ()
Jednoznacne nejvetsi zklamani v podobe filmu od Jima Jarmusche - neskutecna nuda, film naprosto o nicem - jeste , ze prisel Ghost Dog. ()
Výjimečný až unikátní film Jima Jarmusche. Zejména je potřeba vyzdvihnout jeho novátorství, vizuální uhrančivost, stylovou čistotu a myšlenkovou hloubku. Jarmusch tímhle filmem vlastně vytvořil zcela nový žánr - mýtický (i mystický) western s psychologickým přesahem. V něm vyniká zejména magický realismus narativního světa postavy indiána Nobodyho, který jakoby vypadl z knih Marquézových či některých jiných latinskoamerických spisovatelů. Přičteme-li k tomu geniální hudbu Neila Younga, jehož úsporný minimalistický kytarový rif přesně sedí k existenciálnímu zmítání hlavních hrdinů a samotná hudba dost dobře obstojí i bez spojení s obrazem filmového plátna, v kombinaci s ním však vytváří zcela novou kognitivní kvalitu, skrze ní totiž může vnímavý divák dojít směrem k smyslu samého filmu; plus dokonalá kamera - černobílý, jakoby statický, tolik typický obraz pro filmy Jima Jarmusche, kde film vzniká sledem, řetězením téměř statických ,,živých obrazů", s velmi pozvolnou dynamikou (i když vůči předchozím Jarmuschovým filmům s ,,výrazným" nárůstem střihu), v níž je čas na mnohé odkazy k éře klasického filmu (zatmívačky, roztmívačky ...) a na sémantické významy filmu samotného... Western o předem mrtvém hrdinovi jako nadčasová metafora o smrtelnosti každého z nás, o smrti zakódované v samotném prazákladu bytí, western o fatálním míjení agresivního evolujícího hmotného světa naší nejen moderní doby s duchovním světem lidí s tak návodným ,,intelektuálním" jménem jako je William Blake, western o mýtickém obraze naší do sebe uzavřené, neempatické, zaslepené a přesto misionářské západní kultury, western o předem mrtvém indiánském lidu jakož o lidstvu samotném, v jehož genomu je zakódována rovněž jeho omezenost, konečnost a ohraničenost jeho existence... western o nás... Naprostý film... ()
Jednoznačně jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Skvělá atmosféra, cool humor (Iggy Pop a Billy Bob Thorton jsou nezapomenutelní). Skvělý výkon všech. No prostě z kombinace Depp, Jarmusch nemohlo vzniknout nic jiného než dokonalost sama. ()
Někdo je zrozen pro radost a někdo pro nekonečnou tmu..... Pomalé vypravěčské tempo, atmosférická hudba (Neil Young), mladíček Depp s výrazem indiánských předků. Nebo účetního. Pár vtipných věcí a podivných chlápků v příběhu jenž ctí pravidla westernu a nese jasnou výtvarnou stopu tvůrce. Nečekejte ,,špageťárnu“. Žádnej S.Leone. Prostě Jarmusch. A tedy film, na který bych se, nebýt ČSFD, nepodíval. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** Víte, že? Anglický básník William Blake opravdu existoval?. ()
rozpočet : ? tržby americke : $1,037,847 ()
Související novinky
Hvězdně obsazená zombie komedie
Jim Jarmusch rozhodně ví, jak na svůj příští počin přilákat pozornost. Režisér snímků Kafe a cigára nebo Mrtvý muž totiž čerstvě oznámil, že chystá novou zombie komedii, ve které se objeví ty… (více)
Zemřel legendární John Hurt z Vetřelce
Většina herců je ráda, když za život nastřádají hrstku výrazných rolí. John Hurt, jenž nás právě opustil ve věku 77 let (zákeřná rakovina...), ale na tak malé ambice kašlal. Hurt začal hrát ve… (více)
Pistolníci kulatého stolu
John Woo byl odjakživa fanouškem westernů, zejména Peckinpahovy Divoké bandy a Leoneho dolarové trilogie. Proto se už od své emigrace do Hollywoodu pokoušel o nějakou pořádnou střílečku z Divokého… (více)
Film je započat pionýrskou cestou hlavního hrdiny, úředníka z východního pobřeží, který se plahočí až na pokraj civilizace. Míří vstříc divočině západu. Během jeho cesty vlakem se stává venkovní krajina stále drsnější a více nehostinnou. I vzhled jeho spolucestujících časem hrubne a on tak mezi nimi působí stále nepatřičněji. Pohledy z okna odhalují sice překrásnou, ale zároveň také strach budící přírodu. Od strojvedoucího, jež svou ukoptěností nápadně připomíná jakéhosi pekelníka, se dozvídá, že městečko Machine, kam směřuje za prací, leží na samém konci trati, a je to bezesporu zastávka do pekel, jež ho dovede pouze ke smrti. Hrdinovi je tedy hned na počátku poskytnuto toto nezáviděníhodné proroctví. V Jarmuschově podání Westernu, ale není hlavní hrdina šerif nebo bandita, nýbrž úředník, který přijíždí do města srovnat pořádek v účtech, nikoliv zjednat spravedlnost pomocí palných zbraní. Snímek zobrazuje deromantizovaný divoký západ, očištěný od patosu a vyleštěný magickou realitou. Bílý muž zde především zahubil co mohl (viz. Bizoni) a značně zdejší krajinu a její bohatství při jejím objevování znehodnotil. Namísto snahy o porozumění a asimilaci do zdejších přírodních a kulturních podmínek projevil nanejvýš silný hédonismus a lidský sklon k omezenosti. Černobílá barva kamery podtrhuje surovost záběrů, ale zároveň i jaksi přirozeně ubírá na naturalitě a poetizuje. Střídmá, avšak náladu budící kytara Neila Younga neuklimbává, nýbrž rozdmýchává proud krve a pocitů nostalgie. Dodává zobrazovanému úpadku punc jisté syrové rockové vznešenosti. Občas na mě působila dojmem prvních skladem Boba Dylana s elektrickou kytarou z alba Highway 61 Revisited nebo jeho pozdějších zpracování vlastních skladeb jako třeba All along the Watchtower. Vždy to bylo ale jen pár stručných rifů, kterými by byly Dylanovi skladby pouze uvozené. To, že bude počáteční strnulost a upjatost hrdiny později prolomena, snad naznačuje již výběr jména, který režisér zvolil a to sice jména William Blake, evokujícího umění, dekadenci, vzdor a jistou magickou schopnost, jež hrdina zpočátku tak dokonale postrádá. Následná absurní situace kdy zjišťuje, že už není potřeba ve světě účtů a racionality, odstartuje jeho mystickou pouť skrze odvrácenou tvář krajiny divokého západu. V kanceláři, jež by snad mohla symbolizovat jakýsi komický westernový úřednický aparát, ho zbraní ohrozí Robert Mitchum (někdejší hvězda zmíněného žánru a v pravém slova smyslu tvrdý chlapík). A tak hrdinovi dochází, že cíl jeho cesty nebude tak jasný, jak se domníval. Je přinucen, vydat se na stezku drsných westernových hrdinů, avšak může ji snad sám trochu pozměnit svým založením a pokusit se vytrnout tento tak hluboce zarostlý stereotyp ze svých kořenů, aby ho mohl přesadit do umělecky úrodnější půdy. Může se stát Artušem, na kterého tak dlouho čekal Kamelot dočasně obsazený Johnem Waynem, Clintem Eastwoodem, Yulem Brinerem nebo Eli Wallachem. Může svou roli, ke které je proti vlastní vůli předurčen vztáhnout právě sám k sobě a přidat do ní vlastní poetiku a kouzlo, místo aby donekonečna reprodukoval omílaná schémata. Tak pro mě ostatně vyznívá i snaha režiséra snímku ve smyslu vytvoření plnohodnotné vlastní adaptace a ne pouze parodie jednoho z nejstarších a bezesporu i nejikoničtějších filmových žánrů. Celý film působí dojmem němé éry a zobrazuje tak pionýrství i ve smyslu kinematografickém. Objevují se zde ostatně i odkazy na němou grotesku a ladění filmu je silně absurdně tragikomické. Tato poloha pak nedělá nejmenší problém Johnnu Deppovi, který svou groteskní kompetenci prokázal již o dva roky dříve ve filmu Benny a Joon. Zdeptaný hrdina se nakonec opije a pomůže ženě v nesnázích. Jeho vskutku humanistický záměr se však zvrtne do podoby krutého a animalistického činu (zastřelení jejího bývalého milence), na který mu zůstane památka v podobě vlastního smrtelného zranění od kulky, která mu uvízne blízko srdce. Z této kulky se do jeho těla poté začne pozvolna rozlévat jed snu, který ho odnáší na elegickou pouť skrze krajinu za zrcadlem. Zde potkává svého průvodce. Podobně jako Dante putoval napříč peklem v doprovodu vznešeného Vergilia, tak i on má na své cestě vstříc duševní katarzi svého průvodce. Je to však spíše Enkidu nežli moudrý Řek. Jistě je to ale především symbol, jelikož nenese ani vlastní jméno (je nazýván Nikdo). Snad by mohl být dokonce zpřítomněním něčeho základního a přirozeného v lidské podstatě, a to sice jisté smířenosti se smrtí, nepotlačované přílišnou individualitou, ale naopak podpořené vědomím následnosti a trvání svého života i po jeho osobním konci prostřednictvím koloběhu přírody. Vnímá sám sebe jako část celku a to rovněž nazírá jako svou pravou podstatu, nikoliv pouze svou jednotlivost, jako to činí zpočátku William Blake. Celý film je ostatně proložen básněmi zmíněného autora, které rovněž evokují jistou transcendenci, předcházející a snad i inspirující později takové autory jako byl Henri David Thoreau nebo ještě později Allan Ginsberg. Poezie Williama Blakea ve filmu významně podtrhuje hrdinnovu duchovní transcendenci v novou a neohroženější osobnost s uvědomělejší identitou. Později se dozvídáme, že muž kterého William zastřelil, byl synem zdejšího pána průmyslu, tedy stejného muže u kterého se ucházel o práci. Ten najme tři zabijáky, aby Williama dopadli. Hon na hrdinu iniciovaný touhou po odplatě lze vnímat jako další konvenční žánrový prvek, který pomůže hrdinovi vybudovat téměř okamžitě renegátskou pověst. Z nudného úředníčka se stává umírající odpadlík, o němž se začíná mluvit jako o poraněném tygru. Jeho zranění v něm budí lhostejnost ke smrti a to ho činní velmi obávaným a nebezpečným. Kromě toho že po něm jdou předem vybraní a najatí zabijáci, je na něj i vypsána odměna, tudíž kohokoliv od této chvíle střetne, ten už ho bude vnímat s jistým předporozuměním a respektem. Původní obyvatel Nikdo začně Williama seznamovat se světem mýtu, který je mu vlastní. Vypráví mu příběhy a učí ho odlišnému způsobu vnímání okolí. Po celou dobu označuje Williama za již mrtvého, dá se tedy snad říct, že děj je od této chvíle hrdinovým putováním do zásvětí. Nutné je pouze, aby přijal, že je mrtev. Až toto učiní, pak dojde pokojné katarze a smíření. Zajímavý je původ Nikoho a jeho dichotomický úděl, který ho řadí kamsi mezi bílé muže a jeho lid. Byl jako mladý unesen a v Anglii získal klasické vzdělání, avšak po návratu domů byl členy vlastního kmene ostrakizován. Nemohl se již začlenit nikam a tak se stal bludným duchem křižujícím krajinou. V jistém ohledu připomíná jiného Jarmuschova hrdinu Ghost Doga. Jejich spřízněnost nakonec možná sám režisér potvrdil, když v jeho pozdějším filmu z roku 2002 ztvárnil ten samý herec, který hrál Nikoho, samotáře žijícího rovněž na střeše jako Ghost Dog a chovajícího holuby. Podobají se svou moudrostí a klidem plynoucím z kodexu cti, jež dodržují. Hrdina později přebírá rétoriku básníka a obzvlášť magická je věta : "Some are born for endless night". Tou jako by vyjadřoval, že někdo projde životem zaslepen, aniž by prohlédl skrze temnotu a nakonec se do ní po smrti opět ponoří. Takový osud čekal i na něj, ale on nakonec dokázal nalézt tu blaženost, která je určena těm, co jsou k ní zrozeni, jak praví další anaforický verš.[ Some are born for sweet delight.] Náš hrdina je pro mě opravdu spíše tím druhým typem člověka, ač by se to snad dalo vykládat i opačně, tedy že on je zplozen pro peklo a proto vraždí. Takové rozdělení ale nemusí být nutně dáno pouze predestinací. Spíše vyjadřuje, že někteří se narodili s větší ochotou myslet v širších perspektivách než druzí. Když později zredukuje hlava zabijácké tlupy, která Blakea pronásleduje vlastní počty tak, že své dva komplice zavraždí, schyluje se k souboji dvou soků, ten ale nakonec nikdy nenastane. Tato zápletka s pronásledováním jakoby Jarmuschovi sloužila pouze k odlehčení, jinak velmi vážného a hlubokého příběhu anamorfózy lidského života. Blake je na chvíli opuštěn, jelikož Nikdo odejde potom co požije jistou vize vyvolávající látku, avšak vzápětí se opět shledají a Nikdo Williamovi vysvětlí, kam jejich cesta směřuje. Putují k vodě (zrcadlu) odkud se má William dostat na další úrověň světa, kam skutečně patří jeho duše. Těsně před koncem je z Williama Blakea už téměř neporazitelný pistolník a působí spíše dojmem starého unaveného mistra než vyjukaného novice, jímž byl ještě před několika dny. Přestože je to proměna vskutku mohutná a odehraje se za tak krátkou dobu, nepřipadá divákovi nijak křečovitá a neuvěřitelná. To lze podle mě přičíst především bravurnímu výkonu Deppa v hlavní roli. Při cestě po řece v závěru filmu, když Nikdo zpívá o Williamu Blakeovi jako legendě, divák snadno přijímá toto zpodobnění hrdiny. Opravdu se teď tak jeví, unášen proudem stále hlouběji na indiánské území. Neustále však balancující na hraně smrti, musí nakonec hrdina dojít svého cíle, jímž jak se nakonec ukáže, je další cesta. Celý příběh poklidně, avšak majestátně a až mysticko-myticky skončí, když je hrdina odeslán do dalšího světa, kterým je již smrtí nijak dál nelimitovaný svět duchů. Film a duchovní proměna hrdiny pro mě uvozuje celý lidský život a jeho pozvolnou genezi. Ovšem především zobrazuje jistou možnost procitnutí. Je to baladicky laděná filmová báseň, oslovující svým obrazem i myšlenkami. () (méně) (více)