November
November
Listopad
November
November
Režie:
Rainer SarnetScénář:
Rainer SarnetKamera:
Mart TanielHudba:
Michał JacaszekHrají:
Rea Lest, Jörgen Liik, Arvo Kukumägi, Katariina Unt, Taavi Eelmaa, Dieter Laser, Jonathan Peterson, Mari Abel, Meelis Rämmeld, Ene PappelObsahy(1)
V tomto příběhu lásky, odehrávajícím se v Estonsku 19. století, touží venkovské děvče Liina po vesnickém chlapci Hansovi. Hans je ale nevysvětlitelně přitahován představou, že navštíví německou baronku, která vlastní vše, po čem Hans touží. Pro Liinu je tak získat Hansovo srdce v této temné, drsné krajině, kde společně dlí vlkodlaci, přízraky, mor i ďábel, kde nekontrolovaně bují zbojnictví a kde jsou lidské duše o to cennější, nesmírně obtížné. Díky podmanivé černobílé expozici Rainer Sarnet živě zachycuje pestrost životů i s každodenní dřinou, která je provází. Má pak samotná existence cenu, když člověk postrádá duši? (Cinemax)
(více)Recenze (77)
Pomaličky plynúca báseň plná krásnych momentov - kedy prízraky a obludy a samotné manifestácie hriechu naberajú konkrétne podoby. To zlé a to nechutné vyviera z prapodstaty stredu medzi pohanským a kresťanským. Úlohu hrajú živly, tradície a zvyky - akokoľvek bizarné ale plné opodstatnení. Sme odrezaní od reality. Sme v niečom čo sa nedá úplne popísať. Je to tak trochu o láske. O smrti. O bizarnostiach a nežnosti. O dotykoch - či už tých smrteľných alebo láskavých a o degenerovanom spoločenstve, ktoré opustilo morálny základ. Čiernobiely manifest Rainera Sarneta nie je pre každého. Ale je plný pôsobivých scén. Hlavná predstaviteľka Liiny je krásna. ()
Bizarní pohled do každodenní reality estonského venkova inspirovaný tvorbou A. Kivirähka. Kromě mistrovské práce s černobílou kamerou a syrových pobaltských přírodních motivů se snímek pyšní nečekanou dávkou situační komiky. 9/10 [KVIFF 2017] ()
Také bych chtěl svého Kratta ale duší bych se za něho neupsal. Jednoduchý a magický příběh z estonského venkova u kterého jsem byl po celou dobu snímku okouzlen. Nevím jestli něco podobného ještě někdy uvidím. Už jen za nádherný vizuál a skvělou kameru si to zaslouží hodnotit pozitivně. Pro mě asi nejlepší osobní zážitek z Varů doplněn projekcí v nádherném městském divadle a za účasti obou hlavních představitelů. Nadruhou stranu rozporuplné reakce chápu. ()
,,DAJ MI PRÁCU." ,,CHOĎ SPRAVIŤ REBRÍK Z CHLEBA." __ Komentované s odstupom štyroch mesiacov od videnia. Svojou bizarnosťou, námetom a spracovaním čisto artová záležitosť, ktorá už v čase nakrúcania mala ambície žať úspechy po všemožných festivaloch. Čiernobiela kamera najväčšmi umocňuje celkové vyznenie, osobne v nej však vidím istú snahu o vyumelkovanosť a napadlo mi, nakoľko by bol výsledok odlišný pri využití farebných filtrov, striedajúcich sa napr. s ročnými obdobiami. Najväčší dojem však vo mne zanechali postavy krattov, ako možno vôbec prvej vytvorenej ,,umelej inteligencie". Poeticky filozofujúci snehuliak podporuje baladický charakter filmu, ktorého záver začína byť postupne zrejmý. Film, ku ktorému sa dá nielen časom vrátiť, ale zároveň nabáda zoznámiť sa s dielom autora predlohy. (345. hodnotenie, 39. komentár k filmu) ()
Listopad jsem viděl poprvé přesně loni na LFŠ v UH a pro mě byl jednoznačným vrcholem celého filmového festivalu. Naprosto mě uhranul a můj zrak i vjem připoutal k velkému plátnu. Druhé shlédnutí doma mně můj dojem jen a jen potvrdilo. Každá země, každý kraj má svoje mravy a lesní bytosti, které vystupují a žijí v každém folklóru jednotlivých zemí a Estonsko patří rozhodně k těm temnějším. Tohle prostě miluji, tohle je moje srdcová záležitost. Baladický příběh o lásce, plný pohanských magických elementů a mystických symbolických odkazů se podmanivě vrývá až pod kůži. Soundtrack je pastva pro uši, výborně celek doplňuje a nejednou jsem si vzpomněl na norskou hudební legendu ULVER, která mně místy jejich zlověstnou atmosféru připomínala. Zvuk je též bravurní, různé šepoty, hlasy, šusty, to vše jsou důležité atributy při sledování projekce ať už v kině, nebo v domácím, kvalitně ozvučeném prostředí. Co ale z filmu kromě zmíněného příběhu, zvuku a hudby dělá naprosto ojedinělou podívanou je vizuální stránka! Kamera, její kompozice a stylizace, umístění detailů v záběrech a umělecký smysl pro celek. Černobílý materiál má doslova hypnotizující účinek! Jakoby film točil František Vláčil - poetické ztvárnění a syrová atmosféra, s Janem Švankmajerem - skrz bizarní surrealistické cítění. Herecké tváře jsou neokoukané, dokonale přirozené a dvě mladé ženské postavy Rea Lest (Liina) a Jette Loona Hermanis (mladá baronka) v sobě ukrývají hluboké čarokrásno. Povědomá tvář na mě vykoukla až v roli starého barona, kde se zjevil Dieter Laser, znám především jako doktor Joseph Heiter z Lidské stonožky a opět mně připomínal našeho Jana Třísku, mazec podoba! Nemám naprosto nic, co bych snímku vytknul. Tiše se vkradl do mé duše a tam také zůstane. Listopad je mým favoritem jako podzimní měsíc, nyní se přidal i Listopad filmový. Kéž by režisér Rainer Sarnet ještě něco podobného natočil.... ()
Nápadité a cílevědomé, ale dojem kazí "historická" škrobenost, která bere filmu život. ()
Nejbizárnější zážitek z Varů a zároveň také snímek, který bych nikdy v životě nedokázala přirovnat k něčemu podobnému. November se musí zkrátka zažít, protože kdybyste někomu chtěli vysvětlovat děj, asi byste se smáli sami sobě. Rainer Sanet natočil adaptaci na knihu, kterou bych si sakra ráda přečetla, být přeložená do češtiny, protože pan Andrus Kivirähk z Tallinnu má očividně opravdu velký smysl pro fantasy, mysterióznost, legendy a bizarní výjevy. Nicméně režie byla skvostná, krásná kamera, černobílý vizuál a dokonale padnoucí hudba podtrhovala celý ten chladný, listopadový, špinavý, venkovský look. Děj nabídne spoustu ale opravdu velkou spoustu nadpřirozených bytostí, charakteristických postav a hororových prvků, které ovšem střídají brilantní humorné pasáže, jež nejsou podány agresivně a chvílemi se klidně budete i řechtat. Souhlasím, že děj se asi pro nečtenáře nebude zdát úplně vysvětlený, ale myslím, že u tohoto snímku se nad tím dá mávnout rukou. KVIFF 2017 ()
Baladický magický realismus na estonský způsob ve vesnici, která se na rozdíl od nedávné Jagny nenese ve znamení barev sedláctví a ročními cykly proměnlivé přírody, polí a luk, nýbrž je to venkov nuzných chatrčí, temných březových lesů, bahna a špinavých malých, závistivých a bezzubých lidí, kteří vypadají jak vystřižení z rajchlovských demonstrací. To vše s "švankmajerovskými" motivy, pěknými nápady, humorem i atmosférou mně připomínající Eggerse či Dumału. ()
Černobílý temný snímek odehrávající se na estonském venkově. Každodennost venkovského obyvatelstva s oživlými mýty a pověstmi. Divák se dozví věci použitelné také v dnešním životě, třeba jak obelstít mor nebo namíchat lektvar lásky. Nechybělo napětí a překvapivý závěr. ()
V podstatě jde o příběh nenaplněné lásky s tragickým koncem odehrávající se v podivném společenství lidí, kde pro ni není prostor. Svébytnou obrazovou poetiku částečně dotváří i tíživě znepokojivá atmosféra, která je spojnicí k bizarním výjevům s místy až morbidním charakterem. Přiznávám zcela bez mučení, že jsem se doslova rochnila v této audiovizuální libůstce opředené spoustou jinotajů. (90%) ()
Goyovy příznaky má. Hvozd umrlčích hvězd. Sépiový hadí hod, vran čerň. Grimmovsko-andersenovská tklivá stopa. Psota pokušení těl. Kalná, sytá elegie. Tlí výstřední síly tam, kde boschský poryv zametl, zalehl zem. ()
Už dávno jsem si všimla, že filmy, které vycházejí z magického realismu, nemají moc příznivců. Jenže to je přesně to, co mě fascinuje a úžasně baví. Ten svět na pomezí reality a snu. Listopad čerpá ze starých místních tradic plných pověr, legend, říkánek i mýtů. Místy působí velice naivně, primitivně, až hrubě, tak jak se i život venkovanů dříve řídil jednoduchými a snadno pochopitelnými pravidly. Ve filmu ožívají jejich sny a přání, podobně jako neživé předměty nebo jejich mrtví předkové. A černobílá kamera je prostě úchvatná. ()
Uhrančivé (3 silné – opravdu hodně silné – hvězdy). ()
A že Twin Peaks 2017 je na nepochopenie! Čo je potom toto? Nejaký podivný papek unesie kravu hneď na začiatku:)) Som si myslela, že sa mi to iba zdá. Ale pokračovalo to v rovnako šibnoutom duchu, a napodiv ma to bavilo. Nebyť debilného kresťanského čurákovania, tak dám aj päť. ()
Pytla, to bylo krásný... Víc to nechci komentovat, jenom bych tomu ubližoval. Ať žije originalita! ()
Film bohatě využívá motivů z estonského folklóru. Dle anotace je časově situovaný do 19. století, ale např. scéna s morem naznačuje, že by mohlo jít o dobu podstatně starší. Na jiném místě si pozorný divák všimne něčeho, co nápadně připomíná polámaný rám bicyklu. Německá šlechta se v Estonsku začala vyskytovat už někdy po roce 1227 a německý vliv tam částečně přetrvával ještě za carského Ruska. K upřesnění časového zařazení nám nepomůže ani architektura. Podobné venkovské baráčky, jaké se ukazují ve filmu, bylo leckde v Evropě možné vidět ještě v šedesátých letech 20. století. Raději tedy řekněme, že film není jednoznačně historicky zakotvený. Již úvodní scéna ukazuje, zač toho bude loket. Jsme svědky krádeže telete dronem. Tehdy se takovému dronu říkalo „kratt“. Bylo to okultně-technické zařízení (daemon ex machina), které z důvodu neexistence motorů bylo poháněné zlým duchem, což mělo své výhody i nevýhody. Kratt kromě létání uměl i chodit, mluvit a plivat. Mohl vykonávat různé práce, jichž se sám domáhal. Pokud jej jeho majitel neúkoloval, hrozilo, že kratt svého pána usmrtí nebo se o to aspoň pokusí. Zbavit se kratta bylo možné tím způsobem, že mu člověk zadal nesplnitelný úkol – např. uplést žebřík z chleba, jak to vidíme ve filmu. Kratt se potom zavařil a za doprovodného světelného efektu zanikl. Ocenil jsem snad všechny scény: slečna žádá muže, aby ji přenesl přes potok do vesnice a jako odměnu nabízí polibek, prase přísahající na Bibli, proměna ženy ve vlčici, pozvání mrtvých na večeři... Kdo se zajímá o magické aspekty lidové tradice, ten si přijde na své; chvílemi je to téměř instruktážní snímek. Kromě toho má film také hlavní dějovou linii, a sice příběh o lásce. Na nějakou nit bylo třeba ty perly navléknout. Umělecké kvality tohoto filmového díla nebudu vypočítávat, protože to zde již učinili jiní. Pouze připomínám, že od autora románu, který posloužil jako předloha tohoto filmu, vyšlo jedno literární dílo i v českém překladu (Andrus Kivirähk: Muž, který rozuměl hadí řeči, Zlín 2011). ()
Temná rurální fantasy s vláčilovským vizuálem a bergmanovským tempem. Ta atmosféra je tak parádní, že se to dá ukoukat bez problému navzdory minimalistickému příběhu. ()
Nádherná (nebrat doslovně pro vše, co se zde odehrává, například takový lektvar lásky...) encyklopedie estonských mýtů a tradic, ale také obyčejný příběh lásky, jak to tak bývá v dosti nelehké době. Stylem vyprávění Listopad opravdu encyklopedii připomíná, je totiž rozdělen do kapitol, nebo jednotlivých příběhů, které tvoří celek. Samozřejmě nejsou nijak označené, přesto tu jakési pocitové dělení je a je to možná trochu škoda, plynulý styl vyprávění by obrazové poetice sedl mnohem více. Kamera je opravdu magická, čemuž samozřejmě dopomáhá i černobílý materiál, ve kterém nádherně potemnělé krajinné kompozice, či občas až hororové detaily, tváří skutečně vyniknou. Pro příklad stačí vzpomenout na scénu setkání s ďáblem, nebo moji vůbec nejoblíbenější, les o dušičkách. Byl jsem jím nadšen, Rainer Sarnet očividně vybíral lokace velmi pečlivě, z dalších mohu vzpomenout na zámek, chalupu ve které žije Liina a mnohé jiné. Navíc to stejné platí i o kostýmech či hereckém obsazení (co se výkonu týče, zase velmi kvalitním!), které je typově opravdu povedené, ať už jde o Hanse, Liinu, barona... ale i ty nejchudší vesničany. Kdybych měl k lesu o dušičkách vybrat ještě jednu scénu, pak by to byl samozřejmě závěr. Prozření, následované ďáblem a setkáním dvou vozů, neskutečně silný moment, ke kterému není třeba více dodávat. 85% ()
Life hack: Při hrozbě morové nákazy si navlečte kalhoty na hlavu, nákaza si bude myslet, že máte dva zadky a nechá vás na pokoji! ;) Co jsem to zas kurva viděl? 9/10 ()
Bylo to tak bizarní, že to nedokážu ani ohodnotit. ()