Gauguin

Nebolo to také zlé. Pripadalo mi to dokonca menej zmätené ako novší počin At Eternity's Gate. Chybou bolo, že film takmer ani nepôsobil ako keby mal byť o maliarovi, ale o milostnom trojuholníku. Rovnako sa nevenoval jeho psychike a problémom. Nebolo z neho cítiť to utrpenie a žalostný stav. 6,9/10. (13.03.2019)

Gauguin je takovým typickým festivalovým filmem. Namísto příběhu tu máme poetickou koláž z Gauguinova života na Tahiti. Jeho pobyt na exotickém ostrově není pojat vůbec romanticky, nejsou tu žádné působivé scenérie nebo dlouhé záběry na přírodu a divoké domorodky, jako zdroj inspirace. Celý obraz je spíš posmutnělí, lehce melancholický, jako opuštěné letovisko po letní sezóně. Casselův malíř nemá mnoho sil, je křehký duševně i fyzicky a ať nepůsobí jako egoistický bohém, stejně myslí převážně na sebe (raději barvy a plátno než nakrmit a obléct ženu). Gaugein je tu vyobrazen jako niterný člověk, který chce malovat, ale není schopen ničeho jiného - pracovat, starat se o rodinu. A ač se film příliš nedrží faktů, je v mnoha ohledech přínosný. Pomalu plynoucí (ne)děj do kulis Tahiti zapadl výborně. (07.06.2018)

No, leckdo si ten pobyt mistra na Tahiti asi idealizoval, včetně mně. Koukal jsem jak blázen, že to tam neměl vůbec jednoduché. Zpracování bylo skvělé a pro tuhle roli se báječný Cassel snad narodil. Jenže on zahraje kohokoliv, tak je dobrý. Jen se mi to zdálo krapet romantizující hlavního hrdinu. Prý se občas rád napil a také rád proháněl ženské. Koneckonců ač ženat nabrnknul si dalejo od Paříže Tehuru. Ve filmu to vypadalo jako kdyby umělec byl v podstatě morálně skvělý člověk, který byl podle podváděn. Ono to asi ve skutečnosti bylo trochu jinak a už jen to, že Tehura s ním večer při jedné scéně nechtěla mít ani mechtle a dokonce ani techtle, protože měla hlad hovořila za vše... Když jsem tak koukal na ty skycy a obrazy v mokré chtrči, či na vyřezávané plastiky prodávané v podstatě jen za pytlík rýže a plátno, říkal jsem si - kdyby tak chudák věděl... Dnes by se o to v aukčních síních strhla nejedna bitka...:-) To jsou ale holt osudy géniú. Jen málokdo si užil slávu ještě za svého života. V jednom měl ale pravdu, když sliboval, že jméno Gaugin bude jednou slavné, protože on je dobrý malíř a bude všechny jeho potomky chránit. Od tohoto filmu nečekejte nějaké velké emoce, zvraty, napětí... Je to film o druhé polovině života slavného malíře, který tou dobou byl už nemocný a jehož obrazy nešly v té době moc na odbyt. A tak aby bylo na plátna a barvy a často dokonce na kus chcleba musel například pomáhat nosit zboží v přístavu, nebo jít často spát s prázdným žaludkem, protože žádný šek z daleké Francie za prodaná díla nepřišel... * * * * (28.12.2018)

Žádné zlaté nugety, interes, aplaus salonní. Plně naturalizovaný. Gigant zaměřený na tiché gongy. Garant tahů, křivolaké romantiky, volného vlnění, naplnění (ne)existence geniem loci. Sukovitý dandy intermezz, bez obav o barvy dní, vzruch nepoznaných koutů. Oči pro plenér. Zemi perel, "granátové jablko v limetkovém závoji." (07.09.2024)

Paráda.. Zatím nepřekonatelnou Gauguinovskou variací byl pro mě Sutherlandovský Wolf at the door, ale tohle se tomu s přehledem vyrovná (a v některých motivech i překonává). Tenhle první Gauguinův tahitský pobyt je citlivá studie o hledání divokosti, ztrátě nevinnosti, vášni, zkamání, nekonečném boji.. Člověka až bodne u srdce když Cassel, jen tak očima, prožívá chvilky bolestivé žárlivosti.. Žádná bezbřehá idyla se nekoná. I v krásách tahitské krajiny je romantika velmi pomíjivé zboží. Gauguin hladoví. Zdravotně to s ním jde od desíti k pěti. Z tuby vymačkává poslední mikrogramy barvy. A to filmaři nezmínili jeho nekonečné boje s místními úřady za práva domorodců.... Ideál asi bude pustit si tohle a hned na to navazující Wolf at the door.. Ještě aby někdo stejně kvalitně natočil Gauguinův druhý tahitský pobyt (ne, ta sračka s mladým Sutherlandem se fakt nepočítá) a budeme tu mít luxusní trilogii. (08.05.2018)