Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Milan SvobodaHrají:
Karel Heřmánek, Soňa Valentová, Miroslava Pleštilová, Zuzana Geislerová, Alena Kreuzmannová, Oldřich Vlach, Antonín Procházka, Ivan Vyskočil, Václav Babka (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Příběh komediálního filmu režiséra Karla Kachyni se odehrává v průběhu dálkového pochodu, jehož se účastní malý sociologický vzorek společnosti 80. let: čtyřicetiletý architekt Jan, jeho mladší kolega Robert s milenkou Eliškou a jejich šéf Crha, doprovázený rovněž svou milenkou. Cílem, k němuž dámy a pánové směřují, je meta sto kilometrů. Pro hlavního hrdinu však cesta znamená víc. Každé zastavení symbolizuje určitou etapu jeho života a zároveň klade nejednu všeobecnou otázku. Je kolem nás v oblasti mravní všechno v pořádku? Má poctivý, čestný a talentovaný člověk šanci uspět? A proto se Jan také na 85. kilometru vzbouří a odmítne se dále přetvařovat... Vtipná alegorie odráží situaci v české společnosti 80. let, unavené tehdejší realitou, a zřetelně napovídá, jak ji řešit. V hlavní roli uvidíme Karla Heřmánka. Vyprávění rámuje vystoupení tehdy oblíbené rockové skupiny Tango. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
"Rozbij to sklo! Rozbij to sklo!" Road movie, která se odehrává na pochodové trati 100 kilometrů a obrazy se střídají s retrospektivními pasážemi, které jsou hozeny do černobílého hávu. Svým způsobem, zejména s krizí středního věku mě tento film připomíná další Kachyňovku Dobré světlo, kde hlavní roli vytvořil též Karel Heřmánek. On byl v osmdesátých létech fakt vrcholovej herec a k životním rolím mimo třeba Smrti krásných srnců, Fešáka Huberta nebo S čerty nejsou žerty si může s přehledem přičíst i roli architekta Kolvary v tomto příběhu. Neskutečný, co zde předvádí. Mimo něho zaujme krásná Mirka Pleštilová, která pobíhá pod posedem bez kalhotek, nebo Soňa Valentová hrající Kolvarovu manželku (nadabovaná Janou Šulcovou). Správně hajzláckou roli má Olda Vlach a demolice jeho kanceláře nebo závěrečná fackovačka s Heřmánkem nemá chybu (dvě facky mu uštědřil sám režisér, protože se musely dělat dotáčky a Karel Heřmánek byl zrovna mimo Prahu). Karel Kachyňa byl opravdu filmový bůh, každý jeho film měl nějaké sdělení a do svých filmů dokázal nenásilně vpasovat jakýkoliv příběh přímo ze života, z jakékoliv profese a z jakéhokoliv časového období. Kam pánové, kam jdete? (parafráze na lidi obecně, kam se vlastně pořád ženeme?) je koktejl namíchaný s humorem a dramatem dohromady a celkově to funguje dokonale! Smál jsem se od začátku do konce a scény se psem Bobinou jsou top! Svoje dělá i progresivní jazz-rocková muzika Milana Svobody, což byla u Kachyňových snímků vždycky záruka kvality, ať už byla hudba jakákoliv a umně ji dokázal použít v každém svém filmu. Není a nikdy nebyl stejný režisér jako Karel Kachyňa. Vždycky jsem miloval jeho specifický pohled na život a jeho ztvárnění na filmové plátno. "Člověk má umřít najednou a ne po kouskách". Tohle na něm prostě zbožňuju, tu opravdovost, spojenou s tragédií a komedií. Musím zvednout i hodnocení, poněvadž jsem do toho filmu dozrál. Nebo dozrál film samotnej? To je úplně jedno, protože jsem se bavil parádně a kvalita tohoto snímku je nezpochybnitelná. ()
Film, který se mi víc a víc líbí a ačkoliv nikdy nebudu muž ve středních letech, s hlavním hrdinou cítím jako jsem třeba cítíla mnohem mnohem později se Spaceym v Americké kráse. A vidím mezi těmito filmy velkou podobnost: v tom šéfovi, v manželce, v děvence a hlavně v té vzpouře, která se v rozhněvaném muži jednoho krásného dne konečně probudí. A jestli ten vztek spustila prudící manželka, šéf, který myslí jen v dimenzích socialistického bordelu, kolegové ohnutí jak je třeba, toť otázka. Každopádně dálkový pochod se všemi útrapami je krásná metafora života. ()
Snímek, věrně zachycující otřesné poměry v "reálném socialismu." Jakpak se pracovalo, plánovalo a...chodilo? Hlavní hrdina své problémy řeší rázně. Chůzí, pro kterou nemá předpoklady a nakonec ani výdrž. Od svého šéfa-pozéra si nenechá nic namluvit. A nakonec ho zfackuje. Paráda... ()
Na tenhle film si stojí za to vyjít . Vysoké hodnocení dávám i proto , že když občas zdolávám nějaké km v přirodě , vždy se mě vybaví ta scéna jak Heřmánka natačí kamera v momentě sbíráni nových sil na pochod. ()
(3,5* nahoru, aby mi pak náhodou ten můj blízká krize středního věku nevodešel do prčic!) ()
Lidi, co si propichujou puchejře, si přežít prostě nezasloužej. ()
Karel Heřmánek, Vilda Čok, trochu hořká komedie s jistým morálním apelem. Lehce erotické scény na posedu, propichování puchejřů, Heřmánek na pokraji svých sil, nebo ta bitková na poli úplně na konec se vám vryjí do paměti. Pamatujte si dobře že na podobný pochod, musíte úplně ze všeho nejdřív, napřed zvolit vhodnou obuv:-) Podobný film: Dobré světlo. Zajímavý komentář: Lebowski. ()
Snímky z druhé poloviny 80. let mají jedno společné. Tvůrci zkouší překračovat hranice a kolikrát díky této snaze vzniknou kultovní scény. Kachyňa byl navíc schopný i něco sdělit a úmorná šeď socialismu má tak další filmové memento. ()
Co s tím sklem, ptá se frontman skupiny Tango v hlavním hudebním motivu filmu a Kachyňa se pro změnu ptá, co s životem rozmělněném takovou spoustou kompromisů a ústupků, že už přestává těšit? Kachyňa odruhé v krátké době po Dobrém světlu přichází s hrdinou, co se zmítá v krizi středního věku, kombinované tentokrát střetem se světem přízemního pragmatismu, který vyznává jeho nadřízený, a autorskou touhou po poctivém díle bez kompromisů. Je sice fakt, že Kachyňu znám i ve výrazně lepší kondici, ale po opětovné projekci zvyšuju nadílku o 1*. Druhou polovinu 80. let totiž připomíná nejen soundtrack, ale celková nálada snímku. Ta naštvanost, bezradnost a bezcílnost, to odpovídá pocitům mnohých z té doby. Navíc Karel Heřmánek prožíval tehdy herecky nejlepší období. Celkový dojem: 70 %. ()
Klasika... A nu tu dobu odvážná hudba Slávek Janda a jeho přetavený a zakázaný Abraxas na Tango... Heřmánek byl dobrý jako čtyřicátník a vzorný taťka. Ale mně se nejvíc líbila postava Soni Valentové, co by jeho chápavé manželky ()
Jedna z nejinteligentnějších skizz předlistopadového režimu, která navíc nepostrádá ani osvobodivý jiskřivý humor. Svobody je v této reflexi nadmíru a je to pro mne o to pozoruhodnější, že tento Kachyňův film mi doposud unikal. Heřmánek a zejména Valentová jsou skutečně pozoruhodní. A ten sociologický vzorek společnosti osmdesátých let rovněž. Zbývá jen dotaz, čeho že jsme se to vlastně dočkali dnes. Při tomto pomyšlení ten smích už není tak jiskřivý. ()
Všem problémům se utéct nedá, a tak se jim Karel Heřmánek pokouší alespoň ujít. Má na to špatné boty, heká, funí, kulhá, párkrát se chce vrátit, ale vždycky ho něco nakrkne takovým způsobem, že jde dál - puchýře nepuchýře. Jo a taky rozbíjí sklo. Tenhle film je krásná metafora, která o lidech a o životě říká mnoho. ()
"A pivo tu máte aspoň dobrý?" "To víte, pokrok nezastavíte!" Stovku jsem nikdy nedala, na 75 km jsem si natáhla achilovku (Omnibus byl prostě lepší). Ale nějaký padestátky byly. Za sylové oblečení (sako, šlajfka, polobotky) a fiktivní běh přes překážky rozhodně za 4!! :o) ()
Reklama na kouření. Karel Heřmánek pálí jednu za druhou. Socialismus některé postavy absolutně sežral a Karel chodí a chodí ... 55% ()
Další povedený kousek páně Kachyně, který jsem viděl již mnohokrát, a věřím, že ne naposled. Obsazení bez chybičky a kromě hlavních postav bych vyzdvihnul hláškujícího Ivana Vyskočila a Oldu Vlacha, který v roli "hajzla" opět nezklamal .... proč, ale pánové došli pouze do "modrejch", tak tomu nerozumim, u mě 90% .... - ROZBÍT SKLO ! :) ()
Hořké komedie druhé půle let osmdesátých byly prostě lidské, jejich rozměr je zřejmý jak se Svěrákem, Heřmánkem apod...! :-) ()
Film o tom, že na některé věci není nikdy pozdě, a jiné že mají svůj čas:-) ()
Společenská obuv se sice nejeví nejlepší volbou při pěším zdolávání stovečky kilometrů, ale ujasnění si životních priorit bude bolet, takže přitom se nějaký ten puchýřek ztratí. Na trať se vydal skleslý chlapík, který se pokorně hrbí před krizí středního věku, ale k cíli se blíží vzpřímený muž, který si evidentně hodlá užít první den zbytku života. ()
Novo-civilizační, útrpná cesta životem a protestní pochod plný vzpomínek. To vše v podání výborného Karla Heřmánka. ()
Slabší film mistra Kachyni. Je zvláštní, jak často filmový tvůrci viděli v Karlu Heřmánkovi proutníka, kterému neodolá žádná žena. Tentokrát se vydal na dálkový pochod se svými kolegy z práce a právě trampoty, kterého ho během vysilujícího šlapání kilometrů potkají jsou náplní filmu, který působí jakoby chtěl být velmi originální, ale přes lepší průměr ho nic nevytáhne. Stereotypní pochod je zpestřen sváděním dívky jeho kolegy a tam bych viděl jistou šanci z filmu si něco zapamatovat, zvláště pokud jste příznivci "bobra" Mirky Pleštilové, ale jako celek to v paměti moc neutkví. Heřmánek a spol jsou tradičně dobří, námět originální, ale zase o nic extra se z pohledu diváckého zážitku nejedná. Vlna podobně laděných snímků ve kterých hrají ústřední roli čtyřicátníci zmítaní krizí středního věku a zvýšeným sexuálním apetitem je asi z filmového pohledu nenávratně pryč a do osmdesátých let zapadá více než spolehlivě. Jenže to všechno odnesl čas. 50% ()