Řachanda

Řachanda -legrace, sranda, zábava doprovázená velkými salvami smíchu, toť citace jednoduchého internetového slovníku. Ovšem toto pohádka nesplňuje, i když podle názvu by člověk očekával podařenou lidovou zábavu. Nic takového tu nenajde, i kdyby prstíčkem hrabal. Taky jsem hrabala, až jsem si bříška prstů málem rozdrásala. Co musím pochvílit, to jsou masky lesních tvorů včetně jejich královny( pro Vilmu Cibulkovou mám slabost). Akorát se příliš nehodí do našich pohádkových končin. Trolové, zelené elfí Amazonky a motýlí víly. se tu nevyskytují. Fantazii a inspiraci se meze nekladou. Jen by se to mělo využívat s mírou. Ještě, že máme Trošku a Stracha. (19.10.2016)

Myslím si, že v rámci našich českých a slovenských luk a hájů už byly v poslední době natočeny větší sračky, než je tato rádoby pohádka – ovšem jde jen o jasný důkaz, že dnešní tvůrci prostě už neumí točit dobré pohádky (viz Troška a spol – to je katastrofa) a mladí herci nesahají starým mazákům ani po kotníky. Při prvním zhlédnutí, jsem to nemohl vydržet a raději přepnul na jinou televizi – když to opakovali, dal jsem tomu ještě jednu šanci, ale i tak jsem měl co dělat, abych se na dodíval až do konce. Stačilo mi, když ta Paní lesa dala co proto vidlákovi, který si dovolil na popud princezny kácet v jejím lese i přes úmluvu a kolem ní poskakovali ty tři hrůzy…Dvakrát jsem se načapal, že jsem to prostě zalomil. Znám však z poslední doby ještě větší hrůzy než je Řachanda…40% (03.01.2019)

Dovedu si to představit v režii Jiřího Stracha, který by ještě více přiškrtil pitvořící se postavy, které možná mají vysílat humory směrem na děti, ale namísto nich by přidal v čitelnějších definicích dobra a zla, se kterými by se dalo snadněji identifikovat. Hlavně „dark side“ v tomhle dost tápe a nemít Polívka st. charismatu i na minimu prostoru, sesypalo by se to úplně. Chápu to nakročení směrem k dospělejšímu publiku, které spíše ocení vcelku slušnou nálož funkčních hlášek. Naproti tomu ale bohužel dost zaostává dramaturgická nevyrovnanost, kdy se řeší až příliš mnoho postav. Režisérce evidentně chybí umění zkratky a všechno se tak hrne dopředu víceméně tak nějak samo, protože víte, že je to pohádka a musí skončit dobře. Na druhou stranu to tak nějak vlastně překvapivě funguje. Hlavně výpravné lokace, pestrá kamera a (na naše poměry) parádní triky to vizuálně ženou dopředu, přičemž se tam ječí minimálně a kretenismus postav (tolik známý od Zdendy T.) se blíží nule. Aleluja. 3 a ½. PS: Největší fail je ale stejně fakt, že princezna je nesympatická pipina. Navíc nehezká. (25.02.2016)

Stejně tak jako po Sametové revoluci do vzduchu vyšuměla moc komunistů, s ní se i vytratil český um točit povedené, zábavné a nezapomenutelné pohádky. Vlastně nejen pohádky, ale i jiné formáty, ve kterých dnes vyniká snad už jen jeden z 10ti historických snímků. A tak to platí i u Řachandy, která ve finále vůbec není žádnou očekávanou řachandou, jež z ní udělala loni prapodivně vysoká návštěvnost, které bych se u obecné inteligence českého filmového obecenstva ale vůbec neměl divit. (25.03.2017)

Až na tu princeznu, která není vůbec princezna... hrubá, tuctová, nepříjemná, neurozená, nestačí být princeznou pouze vzhledem, ale také a především charakterem! Tuším, že Vláďovi Polívkovi by role normálního prince sedla a slušela, je vysoký, celkem mužný, charismatický. Chválím za příběh a kouzelné bytosti, ty jsou rozkošné ;) "Co dáváš, to se ti vrátí." (25.12.2018)