The Unbearable Lightness of Being
Režie:
Philip KaufmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Mark AdlerHrají:
Daniel Day-Lewis, Juliette Binoche, Lena Olin, Derek de Lint, Erland Josephson, Pavel Landovský, Donald Moffat, Daniel Olbrychski, Stellan Skarsgård (více)Obsahy(1)
Byly to hry lásky, erotiky a přátelství, které pohltila okupace Československa v roce 1968... Adaptace jednoho z nejvýznamnějších románů českého spisovatele Milana Kundery osciluje mezi osobními problémy hrdinů a jejich vzájemných vztahů, stejně jako jejich pokusem přežít v diktatuře, která následovala po okupaci Československa Sovětskou armádou. Příběh milostného trojúhelníku se odehrává v Praze na pozadí událostí roku 1968. Lékař Tomáš žije v uvolněném vztahu se Sabinou. Z jedné cesty na venkov si přiveze mladou dívku Terezu, která se k němu nastěhuje a s níž se posléze i ožení. Ani potom se Tomáš nevzdává svých sexuálních výbojů. Události „pražského jara“ ale změní život všem… Tomáše ztvárnil Daniel Day-Lewis (Věk nevinnosti, Moje levá noha, Ve jménu otce, Boxer), úlohu Sabiny představuje Lena Olinová (Mr. Jones, Romeo krvácí), postavu Terezy hraje Juliette Binocheová (Milenci z Pont-Neuf, Posedlost, Anglický pacient). Při přepisu Kunderova románu se tvůrci filmu Jean-Claude Carriere a Philip Kaufman soustředili na existenciální ladění příběhu, částečně potlačili složitou skladbu předlohy a vyzdvihli erotickou linii vyprávění. Pozoruhodným způsobem se uplatnila kamera Svena Nykvista. Nabízí vytříbeně estetizující obraz Východní Evropy, často důsledně využívá četná zrcadla, jimiž jsou také odhalovány slabé nebo utajované stránky hrdinů. Ve filmu jsou rovněž promyšleným způsobem využity výňatky ze skladeb Leoše Janáčka. Protože se realizace uskutečnila v době našeho totalitního režimu, byly exteriéry natáčeny v Lyonu a Paříži. Film natočil americký režisér Philip Kaufman (Vycházející slunce, Frajeři). Hudbu napsali Mark Adler a Ernie Fosselius. Sochy vytvořil Michel Rival. Sabininy obrazy nakreslila Irena Dědičová. Kostýmy připravila Ann Rothová. Výpravu zajistil filmový výtvarník Pierre Guffroy. Při natáčení se podílel jako poradce režisér Jan Němec. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (223)
Tuzemská Sophiina volba za časů Československa od pražského jara do normalizace. Hlavní genialita příběhu spočívá v samotném názvu "Nesnesitelná lehkost bytí", který vydá za celý román, protože vystihuje podstatu vnímání světa moderního nehladovějícího sentimentálního či romantického intelektuála, jenž hodně ví a uvědomuje si, ale příliš pozdě chápe. Bohužel nemůžu porovnat film s knihou, ale svůj osobitý charakter a obraz tento film určitě má, i když je pořád divné vidět Američany v roli Čechů. ()
Tak jo, mluvila jsem o tom s kamarádem; umení je široké téma a má několik odvětví: hudbu, výtvarné umění a pak taky třeba film a literaturu - dva obory rozdělené zvlášť. Milan Kundera vydal roku 1985 knížku Nesnesitelná lehkost bytí. O tři roky později natočil Philip Kaufman film podle Kunderovy předlohy. Je to jeden příběh a jedna hlava, která ten příběh vymyslela, ale jsou to DVĚ SAMOSTATNÁ DÍLA, která mají a také fungují sama o sobě, nezávazně na tom druhém. Ano, je třeba vědět a šířit, kdo za tím vším stojí, ale k čemu jsou autorská práva a obchod s nimi? K tomu, aby si někdo přečetl knihu, potom se podíval na film a držel se za hlavu a prskal, co to jako vidí? Vždyť SMYSL ZFILMOVÁNÍ KNIŽNÍCH PŘEDLOH NENÍ PŘEVÉST VŠECHNO (včetně atmosféry, dojmů z jednotlivých scén, nálad, abstraktních představ i na chlup stejné sdělení), PROTOŽE PAK BY TO NEFUNGOVALO JAKO DALŠÍ SAMOSTATNÉ DÍLO, NÝBRŽ JAKO KOPIE V JINÉM FORMÁTU. Takže si na filmové předlohy klidně plivejte, ale pro názor, nezkreslený knihou nebo stejnojmeným filmem natočeným o deset let dřív. SROVNÁVÁNÍ JE OMEZUJÍCÍ, a omezujeme se jím sami, což je nejhorší. ()
Bravo, bravo, děkuji za skutečný umělecký zážitek ! Skláním se před všemi zúčastněnými herci (včetně Pavla Landovského), protože mi nedali možnost vydechnout, ačkoliv se nejedná o žádnou strhující akci, ani vodopád emocí. Ale možná i právě proto jsem tak nadšen, protože jsem zjistil, že i zdánlivě banální příběh může být natočen s maximální mírou citu a porozumění pro to, co chtěl autor předlohy (Kundera) světu sdělit. ()
Nezastavitelný kolos, který pod myšlenkovou bohatostí ukrývá prostý a zároveň příliš rozvláčný příběh, který navíc není v pravém slova smyslu adaptovaný, jako spíš pokusný. Ústřední myšlenku bych pochopil při poloviční stopáži a když se ze mě po půltřetí hodině snaží scénář dostat poslední zbytky emocí pomocí dojemné hudby, dlouhých pohledů a rázných gest, už jsem jen seděl a cítil se vyčerpaný až na dřeň. S Kunderou jsem si zatím nepotykal a film na tom vůbec nic nemění. ()
Ať už šlo Kaufmanovi o cokoli, ke Kunderovu pojetí a myšlenkové síle se nedostal ani na míle daleko... Velike zklamani, neobjektivni hodnoceni a doporuceni k precteni genialniho Kunderova romanu..2,5 hvezdy, ale zaokrouhlim dolu,protoze jsem proste neobjektivni a vim to o sobe (nejradeji bych dal jednu) ... ()
Galerie (45)
Zajímavosti (19)
- Snímek chtěli tvůrci natáčet v Praze, kde se odehrávají klíčové pasáže z roku 1968. Nebylo jim to umožněno, takže pražské scény vznikly nakonec v Paříži a Lyonu. (cariada)
- Lena Olin (Sabina) v roce 2001 pro český časopis Cinema vzpomínala: "Ten román se mi velice líbil, ale když jsme pak podle něj točili film, nebyla jsem přesvědčena o tom, že to bude něco velikého. Byl to zvláštní. Nedokázala jsem si představit, že by někdo podle té nádherné knihy dokázal napsat dobrý scénář. Natáčení pro mně bylo zajímavou zkušeností. Hrála jsem tehdy v divadle ve Švédsku a najednou jsem dostala nabídku hrát v americkém filmu. Jak už jsem vzpomínala, moc jsem konečnému výsledku nevěřila. Ale když jsem pak film viděla na plátně, byla jsem okouzlena. Protože pocházím z Evropy, často dostávám nabídky na role žen z východní Evropy, které mluví s přízvukem. A já si pokaždé říkám: 'To přece nemůže fungovat, když se američtí herci snaží hrát Rusy nebo Čechy.' Je to pokaždé zvláštní. Je to stereotyp. Mnoho scénářů, které dostávám, se týká politiky, ale většinou jsou to pouze stupidní pohádky. Byla jsem proto zpočátku podezřívavá. Ale celé natáčení bylo skvělý zážitek. Točili jsme šest měsíců. Přestože se děj filmu odehrává v Praze, nikdy jsem tam nebyla. Když vycestoval štáb do Československa před začátkem filmu na obhlídky, byla jsem právě těhotná. Vše se pak točilo v Paříži, ale po projekci filmu jsme dostávali z různých stran poklony, jak se výtvarníkům skvěle podařilo vytvořit Prahu v Paříži. I lidé z Prahy se nás občas ptali, ve kterých ulicích jsme natáčeli, protože to vypadalo tak skutečně. Byla to nádherná zkušenost. Byla jsem šťastná, že jsem tu roli vzala. Ale v Praze jsem nikdy nebyla." (NIRO)
- Ve filmu byly použity dokumentární záběry, které v srpnových dnech roku 1968 v Praze pořídil režisér Jan Němec. (raininface)
Související novinky
Festival íránských filmů
5. ročník Festivalu íránských filmů proběhne od 13. do 17. ledna 2016 v pražských kinech Světozor a Bio Oko, nově zavítá také do kina Lucerna. Od 19. do 20. ledna se potom festival už podruhé… (více)
Reklama