Nemilovaní

Nelyubov je ruským snímkem, který jsem měl v seznamu již delší dobu. Ale až teď se mi to konečně podařilo zhlédnout. A to čekání se rozhodně vyplatilo. Veškerá varování o kterých se lze zde dočíst varující před pomalým tempem jsou zbytečná. Film zaujme již od začátku a vyplivne vás až na konci. A přes to budete mít snímek v hlavě ještě dlouho. Dokonalá kritika dnešní konzumní společnosti (a nejen té ruské), která je značně depresivní a přesto přesná. Precizní režie, přesní herci a nádherné obrazy. Prostě dokonalá sonda do dysfunkční rodiny, kde má každý na prvním místě především své „ego“. Jistě tento snímek nebude úplně pro každého, ale rozhodně má co říci a je to nádherně natočeno. 9/10. (29.03.2021)

Náročný film a pritom taký jednoduchý príbeh. Režisér Andrej Zvjagincev opäť vytvoril silnú rodinnú drámu o dvoch rozvádzajúcich sa manželov, ktorí pri vzájomnom odcudzení zabudli na svojho syna. Zobrazený chlad a pocitová prázdnota je v dokonalej symbióze s ponurým jesenným prostredím. Pomalé tempo je až skľučujúce, kamera sa hraje s každým metrom filmu, hudba je minimalistická. Ruský film je evidentne na vzostupe. 4+ (21.12.2017)

Každý jeden Zvjagincevov film je ako úder tupým predmetom do hlavy. Nekompromisný, presne mierený úder zozadu rovno do temena. Dá sa žiť bez lásky? Ale samozrejme, že sa dá. Obrovské množstvá ľudí sú toho živým dôkazom. Ale ak som sám zlomený a nešťastný, budem to svoje nešťastie šíriť aj ďalej a reprodukovať sa? Veď sa to rovná vedomému šíreniu AIDS, SARS alebo hocijakej inej smrteľnej choroby. Každý eticky založený jedinec by si to mal dobre rozmyslieť. Ďalší z filmov, ktoré Rusku určite nepomôžu pri hľadaní východiska z demografickej krízy. (25.01.2020)

Film studený jako ruská duše. Bolestivé a syrové vyobrazení až surově realistické vyprázdněnosti citů. Po Nemilovaných je pocit melancholie to nejpříjemnější, co se může stát. Pátrání po zmizelém chlapci je jen záminka, ve skutečnosti vede do nitra každého člověka. Otázky, které film klade, znějí: Kdy láska začíná a končí? Existuje vůbec? A lze vlastně něco cítit k někomu jinému než sobě? V druhém plánu je pak film metaforickým zobrazením současného Ruska. Nejen sídlištní bezútěšností a všudypřítomným šedivým počasím, že kterého je zima i smutno už jen na pohled, ale třeba komplikovaností celého byrokratického systému. Metaforický závěr s oběťmi války na Ukrajině představil ruskou duši více než jasně. A samozřejmě ještě naznačuje sebelásku lidí, pro které jsou selfíčka důležitější než samotné zážitky. Úsporná hudba sedí ke scénám naprosto přesně a statická kamera ráda zastavuje v dlouhých pomalých záběrech a divákovi umožňuje prožít si celou scénu beze zbytku. Tempo snímku je proto pomalé, což by se alespoň do závěru hodilo trochu zrychlit. Nestane se tak. Podrobné pátrání se stává hodně monotematickým. Nejděsivější jsou ale samotné šedivé scenérie obrovského moskevského sídliště. Jenom z procházky po takovém okolí nutně musí přijít myšlenky na sebevraždu. A režisér diváka nešetří ani trochu: syrově mu nabízí záběry na postavy sedící na záchodě nebo souložící těhotné ženy. A hlavně ho nenechá ani na vteřinu prožít nějaký úlevný okamžik... Uf. Jen ze vzpomínky na tu depku potřebuju panáka. (01.03.2018)

Jednoznačne zatiaľ môj najlepší film od tohto režiséra. Zvjagincev mi týmto snímkom už definitívne dokázal, že je dôstojným nástupcom Tarkovského. Točiť filmy takýmto spôsobom veru nedokáže veľa režisérov na svete. Zobrať si nejakú myšlienku, nejakú tému (v tomto prípade odcudzenie v rodine, pocitová prázdnota a chlad...) a dokázať ju vo filmovom diele naplno vyjadriť a to vrátane maximálneho pocitového účinku na diváka, tak to chce naozajstný talent, ktorý Zvjagincev rozhodne má. Z tohto dôvodu vyčítať mu to, že je film až príliš "chladný", že sa človek pri ňom cíti "nekomfortne" a pod. je holý nezmysel, keďže režisérovi išlo práve predovšetkým o toto. Takže užívatelia, ktorí kritizujú niečo v tomto zmysle, vlastne kritizujú najväčšiu prednosť snímku, čo určite nie je fér. Je úžasné ako niekto vo svojom filme dokáže vyjadriť nejaký pocit, prípadne myšlienku bez slov, iba s prispením technických filmárskych postupov, predovšetkým kamery a audio zložky. Zvjagincevova schopnosť neverbálnej komunikácie s divákom je preto geniálna a jeho štylistické vyjadrovacie prostriedky jeden veľký masterpiece! (29.11.2017)