Sei donne per l'assassino
6 Femmes pour l'assassin
Six Women for the Murderer
Blood and Black Lace
Režie:
Mario BavaScénář:
Mario BavaKamera:
Mario BavaHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Cameron Mitchell, Eva Bartok, Mary Arden, Lea Lander, Harriet Medin, Thomas Reiner, Luciano Pigozzi, Franco Ressel, Enzo Cerusico, Massimo Righi (více)Obsahy(1)
Mladá modelka Isabella je zavražděna záhadnou maskovanou postavou v blízkosti domu Maxe Morlacchiho a jeho milenky hraběnky Cristiany Como. Poté, co podezření z vraždy padá na jejího přítele, její deník mizí. V deníku jsou usvědčující materiály a objasněna její spojitost s vrahem. Maskovaný vrah začíná opět zabíjet v okolí domu a touží získat deník do vlastních rukou. (Chatterer)
(více)Recenze (69)
Příjemný výlet ke kořenům gialla. Výborná atmosféra, barvy, pěkně vyvedené vraždy. Sice mě film moc nevtáhl do děje a sledovala jsem ho spíš jako z povzdálí, ale to vůbec nevadilo. Všechny výše zmíněné atributy totiž tenhle nedostatek bravurně vyváží. ()
Eurotriler známeho giallo režiséra, ktorý nijako nevybočuje z rady podobných filmov, ale nemožno mu uprieť celkom fajn spracovanie a občas aj atmosféru. Aj keď dajú sa aj v ňom nájsť logické chybičky. Postavy, či mužské alebo ženské, do jednej šablóny, príliš ma veru nebavili. A to ešte keď sami a ústne vysvetlili všetko svoje dovtedajšie konanie. Vyšetrovateľ taký nemastný-neslaný. Pristihol som sa tiež, že mimo trilerových sekvencií sa trochu nudím. Spomínané sekvencie sú ale fajn. ()
Niekedy ani legendárne dielo legendárneho režiséra svojho subžánru jednoducho nezaujme. Nie že by nebolo vizuálne perfektné, farba Bavovi pristane, rovnako ako prostredie modelingu, z ktorého dokáže vydolovať naozaj zvláštnu a nepríjemnú atmosféru. Len jednoducho ma to akosi nechytilo. Je tam tona postáv, podľa mňa najmä na strane podozrivých úplne zbytočne vysoké číslo. Ľahko sa v tom stratíte a potom rozuzlenie dosť stráca na atraktivite. Škoda. Pokračujem Dariom Argentom. ()
Ano, giallo sice vzniklo filmem La ragazza che sapeva troppo, ovšem za nejvlivnější dílo žánru a jeho skutečnou definici je pokládán až tento film. Má všechny jeho přednosti - kromě brutality hlavně psychopatickou kameru, šílenou vizuální stylizaci hýřící bizarními a psychopatickými barvami, překvapivé a nekonvenční nápady, důmyslný scénář, děj, od kterého nečekáte nic a dostanete všechno, plno krásných vražděných žen a velmi atmosférickou hudbu. A také jeho hlavní nevýhodu, totiž úděsné herecké výkony. Sei donne per l'assasino je první skutečně vrcholné dílo žánru, předjímání režijního stylu Daria Argenta - a taky předzvěst jeho rukavicového fetišismu. Ze všech zatím viděných giall je přes výraznou studiovost nejsurrealističtější a vizuálně nejšílenější (fialové světlo vypadá úžasně), ne ovšem tak dokonalé jako kreace Daria Argenta. Výhodou je také docela promyšlený děj a vynikající vraždy. Signore Bava, buon lavoro e grazia per giallo. ()
»A fashion house in Italy becomes a slaughterhouse...« Úsvit gialla bol nekompromisne mizogýnny a vizuálne sýty a s nadhľadom vyše štyroch desaťročí možno povedať, že v týchto intenciách inšpiroval okrem Argenta, Fulciho aj Briana De Palmu a Carpentera. Pre fanúšikov žánru svätá povinnosť! ()
Dlouho jsem mněl jako číslo jedna Tenebre, ale ten vítr v úvodní noční scéně co přivolal neznámého v klobouku a plášti mně úplně vyřídl. A to co následovalo potom, už jen vše potvrdilo.Mistrovské dílo.Památná scéna ve vaně, která v podobě fotky koluje do dnešních dnů v obrovské horror komunitě. Assassin nepoužívá jenom nůž, ale využívá všeho co má před očima.Číslo jedna !! ()
Bohužel tenhle film je už léty hodně vyčpělý nemá jiskru,náboj a napětí neobsahuje krásné ženy žádnou nahotu a o té špetce násilí se nemá cenu ani zmiňovat takže za zmínku stojí pouze kamera a barevné nasvícení.Zub času byl v tomto případě nemilosrdný. ()
Tomuto giallu chybí nejen charizmatický detektiv. Vlasntě mne nenapadá jediná postava, která by byla nějak zvlášť zajímavá nebo výrazná. Kvůli tomu a také kvůli závěru, který má každý druhý díl každého druhého detektivního seriálu, nemůžu hodnotit výše. Barevná stylizace, vizuální zpracování, obojí sice super, ale já to beru pouze jako plus pro dobrý film. V tomto případě je to velké plus pro jinak průměrný film. ()
Moc mne tento horror nenadchl celou dobu jsem se průběžně nudil a jen občas jsem se bavil.. Policie byla velmi marná a celkově mi přišla ,,tak nějak do počtu,,. Jak koukám na průměrné hodnocení tak jsem možná dost tvrdý, ale na víc jak 3z5 to nebylo. ()
Dalsi z piliru giallo zanru, vizualni slast. K tomu je zbytecne cokoliv dodavat. ()
Začátek vážně připomíná Profondo rosso, kvalitou se mu také přibližuje. Je zřejmý že Argento se v šílenej barevnej stylizaci svejch pozdějších filmů musel inspirovat právě tady a třebaže je to jen můj pocit, některé režijní postupy mi přijdou taky stejné. Blood and Black Lace se bohužel postupem času dějově tříští, nedokáže plně zaujmout, vraždy v druhej půlce jsou odfláknutý a napětí se ztrácí. Nejvíc mi ale vadí absence nějaké výraznější hlavní postavy a neuspokojivej, možná až moc obyčejnej detektivní závěr. Za shlídnutí to přesto stojí, hlavně díky Bavově režijní invenci v první půli. ()
Carovna zakouti protkana tajemnou atmosferou doplnuje stylova hudba. ()
Průkopník giallo filmů a inspirace pro americké slashery, když jako první slasher jsou brány Černé Vánoce o 10 let novější. Tento italský film vyniká na danou dobu nevídanou brutalitou a nápaditostí vražd, zajímavým zabijákem a nečekaným závěrem. Já si tento u nás ne moc známý skvost Maria Bavy užil naplno. ()
Pocitově spíše na 3* ale jelikož by se mělo jednat o první giallo, které mělo na pozdější tvorbu a celkově horory velký vliv, tak musím dát za 4*. Sice tady absentuje gore a nahota, které jsou pro mě prostě u italských giallo filmů nepostradatelné, ale pokud toto měla být premiéra, tak jsem ochoten to opominout. Příběh a celková zápletka celkem fajn. Vraždy by snesly taky trochu více krutosti ale budiž. ()
Aj cez niektoré prekážky a nedostatky, je to bez pochýb jeden z najlepších filmov od Bava. ()
Bava rozhodně dokázal předběhnout dobu a tímto filmem vytvořil model pro další desítky a možná i stovky giall. Podivuhodné je, že zůstal velmi dlouhou dobu nepovšimnut. Trvalo neuvěřitelně dlouhých šest let než se kormidla chopil Argento a oživil charakteristické znaky tohoto snímku ve svém brilantním Ptáku s křišťálovým peřím. Bava žánr ve své podstatě definoval, ale až Argento ho dokázal díky svým schopnostem zpopularizovat. Napadá mě rčení, že první vlaštovka jaro nedělá. Do doby Argenta bylo giallo spíše thrillerem o několika postavách, který se stal brzy snadno předvídatelným. Bavu považuji spíše za vizionáře, než za skvělého režiséra, čemuž nasvědčuje i to, že jeho koncept zdárně využili mladší a talentovanější režiséři jako Martino nebo Argento. Nicméně Šest žen pro vraha je velmi dobrý snímek, který stojí za vidění ať už pro samotnou zábavu nebo z hlediska vývoje žánru. 7/10 ()
Dnes už vlivem nadměrného množství nejrůznějších napodobenin nedoceňované mistrovské dílo průkopníka subžánru giallo Maria Bava, který si film napsal, zrežíroval i natočil. Pojal vizuální techniku Noir filmu a vložil do obrazu barvy jako nikdo. V každičké scéně má každá věc i postava své nezastupitelné místo, čímž vytvořil naprosto dokonalé obrazy vytvářející atmosféru strachu, nejistoty a hlavně hrůzy. Každá optická poloha má zkrátka svůj význam a má svou instinktivní polohu. Občas to sice kazí topornější herecké výkony, ale to se dá ještě překousnout. Děj je už ve své lehkosti bohužel také předvídatelný, ale je bohatý na styl, což právě vytváří neobvyklé filmové dílo ve svém podání. Zápletka se točí kolem módního domu a vražd modelek, z čehož vzniká otázka, jestli se právě tímto filmem také neinspiroval český tvůrce Otakar Fuka pro svoji pošmournou normalizační kriminálku „Černá punčocha“ (1985). Mario Brava si i přes svou dějovou jednoduchost se vším krásně pohrál, takže sice se brzy dozvídáme identitu vraha, veškeré prostředky a motivy, ale to nám ve své podstatě zase dává zcela jiný pohled na psychologický stav věci. Atmosférické vražedné scény probouzí veškeré aspekty hrůzy, které z psychedelična strhávají diváka do palčivé bolesti. Přímočará brutalita chtě nechtě prostě zasáhne. Nádech surrealismu tedy v tomto předčí očekávání, čímž se právě tímto pojetím stal snímek průlomovým a pro dlouhá další léta plně inspirujícím. Vlastně se dá i tvrdit, že v rámci hororu se tímto také jedná o základy dalšího subžánru, a to v oblasti slasheru. Mario Brava tímto svým posílením inovativního stylu teroru a hrůzy tvrdě překonal Alfreda Hitchcocka, který se taktéž proslavil svou průkopnickou schopností ve své formalitě. ()
Už po tých pár desiatkach žien pre vraha z iných filmov som nečakal, že ma nejaký bude ešte vedieť zaujať. Jasné, že ani tu sa nevyhneme trošku blbému chovaniu postáv ale celkovo zápletka nie je až taká hlúpa (aj keď žiadneho Poirota netreba očakávať) a Bava sa celkom pekne hrá s farbičkami. Taká milá pastelková vyvražďovačka, občas ľakačka, mietami nechápačka. Nájs. ()
Svět módy a do toho několik vražd. Pohledná hraběnka. ()
Já osobně tenhle film považuji za úplně první giallo, mnoho lidí se mnou nebude souhlasit a možná bude tvrdit že první giallo je Oko ďábla, ale tohle bylo fakt skvělý. Kožený rukavice, kostýmy jak se patří, násilí, vraždy, krev a vyšetřování. Tohle všechno musí giallo mít a Bava zase odvedl práci scénáristy, režiséra a hlavně kameramana na výbornou. Nemá to chybu. ()