Ostrým nožem

Vôbec nie je dôležité nakoľko film zodpovedá faktom reálnej vraždy Daniela Tupého. Nejde totiž o rekonštrukciu, ale voľnú inšpiráciu. To ale mnohí diváci nevedia pochopiť a vybíjajú sa v údajných nepresnostiach. Dôležité je, o čom film vypovedá. O štáte, kde je úradná arogancia voči ľuďom bez postavenia a moci naočkovaná mocenskej mašinérii asi priamo pri nástupe do funkcie. Arogantní a mlčiaci policajti, ktorí bez tučného všimného nepohnú prstom. Zjavne na úplatkoch založená sudkyňa, pečúca s mafiou, z ktorej jej sypú peniaze za rozsudky v súlade s právom, no popierajúce spravodlivosť. Otravný bulvár sledujúci zavádzajúce stopy, podhodené ktoviekým. Neochotní advokáti, tiež spriaznení predovšetkým s majetkovo vhodným portfóliom klientov. Prokurátorka, ochotná čosi urobiť len po zdĺhavom naliehaní (teda to čo, by malo byť jej úlohou). A na konci systému arogancie, hrubosti, zastrašovania a ne-vyšetrovania stojí rodina, ktorá stratila jedného člena. Ľudia sa sťažujú v komentároch na scenár. Azda chceli mať nejakú akčnú drámu, navyknutí na neustále striedanie obrazov  a preklikávanie. Tu však ide "len" o vydarenú komornú drámu rodiny. Ktorej otec sa sa po vražde syna snaží zabezpečiť aspoň elementárnu spravodlivosť. Systému navzdory. Navzdory prehnitému systému, kde sa pozná každý významnejší s každým. Systému loviacemu malé, bezvýznamné ryby a zatvárajúce ich za efemérne delikty na ťažké roky natvrdo do basy. Systému, až priľahko púšťajúcemu a minimálne postihujúcemu strojcov zločinu, mafie a ich nohsledov. (31.05.2021)

Neurazilo, nenadchlo. Príbeh sa inšpiruje skutočnou udalosťou vraždy Daniela Tupého, no nie je jej presnou rekonštrukciou a veľa okolností si upravuje inak a podľa seba. Čo nekritizujem, iba konštatujem. Technicky film spracovaním pripomína až televízny film. Čo nie je najlepšia vizitka pre film, ktorý šiel do kín. Herci si svoje odohrali, vynikajú najmä Táňa Radeva, ktorá je ako symbol zkorumpovaného súdnictva dokonale nepríjemná a odpudivá; no aj Roman Luknár zvládol hlavnú rolu otca pomerne dobre. Raperi ako záporné postavy sú nakoniec tiež celkom šikovným ťahom a nenávidieť ich nebude ťažké. Aj keď sa obávam, že niektorí z nich tých neonacistov ani nemuseli moc hrať. Ale to už je iný príbeh. Celkovo je film priemerným spracovaním tragédie, pri ktorej si uvedomíte že aj keď oficiálne na Slovensku žijeme v právnom štáte, tak skutočnosť je niekde inde a vymáhateľnosť práva, resp. spravodlivosť sú niekedy pre naše súdy úplne cudzie pojmy. 55% (22.02.2021)

..a slzy tečou, jako voda v Dunaji... Krásný film, pokud lze tento výraz, v kontextu s takto závažným, veskrze odporným tématem, vůbec použít. Těší mě, že jsem ho měla možnost vidět na SVK mezi prvními diváky. Vynikající herecké výkony všech, zejména představitelů maminky a tatínka zavražděného chlapce... Jana Oľhová je v roli prokurátorky úžasná, Roman Luknár je výborný vždy, tady ale překročil vše, co dosud natočil. Toto byl jeho velký herecký koncert. Nádherná kamera, hudba i vkusně citlivý scénář, přičemž tak naléhavý... Ta bezmoc je prostě příšerná! Člověk odchází z kina jako spráskaný pes a stydí se. Za jiné, kteří jsou nevydrhnutelnou skvrnou společnosti. Slovenské dramaticlé počiny posledních let mě příliš neoslovují. Ostrým nožom však pokládám za vyzrálý film vysoké kvality a tvůrcům obdivně tleskám. Široké publikum bych upozornila na to, že řádné vykreslení linie psychického stavu nešťastných rodičů činí ze snímku komorní psychologické drama, které vyžadovalo větší prostor. Proto film plyne v pomalejším tempu. Nečekejte videoklipové zběsilé drama, abyste nebyli zklamáni. Dá se přežít i špatná slovenčina pana Krobota. :) Netopýří ucho se vytrápí, ale to je malicherná prkotina. Filmu přeji vysokou návštěvnost a doufám, že bude mít úspěch i v ČR. (21.02.2019)

Slovensko je absurdní země, pokud je schopna neodsoudit 4 vrahy, kteří očividně na veřejném záznamu zabili člověka a jejich čin se nedá popřít, ale i tak je neodsoudit na základě nezařazení důkazu nebo jiných právních kliček. Herecké výkony jsou nepřesvědčivé (jako ostatně většina českých/slovenských filmů), soudní proces, na kterém podobné zahraniční filmy staví většinu svého úspěchu, se tady odbyl v pár minutách, a zbytek je víceméně rodinné drama. Drama o ztrátě syna, které není úplně špatně podáno, ale na druhou stranu je to dlouhé, utahané a až příliš okatě a neuvěřitelně poukazuje na zkorumpovanost, špinavost a neochotu soudního systému. Pokud by se tvůrci drželi více na uzdě, tuto myšlenku jen lehčeji naznačili a nechali ji divákovi vrtat v hlavě, udělali by lépe. Nejsem úplně cílovka a film jsem zhlédl ze zvědavosti kvůli Momovi a Molochovi, ale i tak bych film objektivně nezařadil více než do průměru. (20.11.2020)

[FEBIOFEST]Co se dá pěkného říci? Film, který by mohl být jasně daný, ale on v sobě nechává suchost jako planeta samotná. Ono to vlastně není špatné. Máte dobrý příběh. Určitý hon za spravedlností a podobně. Ale prostě je v tom klasika taková, že jde o to zpracování. Modlil jsem se a přál si, aby si postavy mezi sebou řekli o pár slov více. Prostě spolu vedli dialogy. Nechali nás, abychom se do nich lépe vcítili skrze jejich pocity. Ale tohle není Roma. Je to prostě škoda. Je zajímavé, že to, co bych čekal spíše v Karlových Varech mne potkalo zrovna na Febiofestu. A to suchý film, který není zrovna pohodlné v rámci zpracování sledovat. Ale to neznamená, že jde o něco špatného. (27.03.2019)