Reklama

Reklama

Mikoláš Aleš

Československo, 1951, 120 min

Režie:

Václav Krška

Hrají:

Karel Höger, Dana Medřická, Zdeněk Štěpánek, Jiří Plachý st., Vladimír Ráž, Jiří Dohnal, František Kovářík, Jaroslav Vojta, Bedřich Karen, Vladimír Řepa (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Na počátku 50. let vznikla řada životopisů, v nichž portrétovaní umělci (vědci, národní buditelé atd.) byli představeni jako předvoj dělnické třídy, jako mluvčí utlačovaných. Prosazovali se navzdory nepřející buržoazii a zpátečníkům všeho možného druhu. Přesně tak je vykreslen i Mikoláš Aleš, jenž zásluhou herce Karla Högera a režiséra Václava Kršky získal aspoň věrohodně polidštěné rysy. Jeho konání je uvěřitelné, dokáže získat soucit i obdiv. Civilisticky, bez přehnaných karikujících prvků film se soustředí na období, kdy se účastnil soutěže na výzdobu Národního divadla. Do role herce Šamberka byl původně obsazen Otomar Korbelář (byl nahrazen Jiřím Steimarem). (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (21)

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Krásně vlastenecké, ale od Kršky bych čekal více režisérské invence (viz jiný jeho životopisný snímek "Housle a sen"). O Alšově životě jsem se z tohoto filmu leccos dozvěděl - např. o jeho mecenáši Brandejsovi (traduje se Alšův výrok "Nebýt tehdy toho žida Brandejse, tak bych byl musel snad zahynout"), o jeho lásce a manželce, o účasti na demonstraci proti profesorovi, který ve své přednášce popřel existenci vlastního českého umění, o spolupráci se Ženíškem na výzdobě Národního divadla... Bohužel zde není zmíněna skutečnost, že od svých 22 let byl Aleš sám, rodiče i oba bratři mu zemřeli. Černobílé filmy mám moc rád, ale myslím, že tomuto snímku by více slušela barva (už kvůli těm obrazům). Celkově jsem spokojen, ale mistrovské dílo to přece jen není. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Umělec a lid - to je oč tu běží. Mikoláš Aleš vzešel ze selských poměrů, nenechal se zkazit elitním prostředím malířské akademie a salonů a zůstal věrný prostotě a lidovosti. Na pokraji bídy odmítal velká plátna pro vybraný vkus a ukájel vkus nejširší svými kalendáříčky a ilustracemi k lidovým písním. Léta strádání mu však přináší zadostiučinění a končí v náručí a za nadšených ovacích těch nejprostších, na lidové veselici uprostřed staré Prahy. Socialistický realismus měl na všechno svoji optiku, i na život malíře, který se stal jedním z hlavních inspirátorů vizuální podoby jeho stylu. Posloužil jako vzor služebníka lidu i národa, aby naedl na správnou cestu ostatní. Stejně jako v ostatních dobových filmech tohoto žánru jej formuje prostý lid a jeho prostředí, s níž je až osudově srostlý. Uplatněná šablona je jasná - ať už jde o umělce, vědce či vynálezce, jeho pevné sepjetí s lidovým prostředím slouží jako žádoucí korektiv, jasný apel, že intelektuál nemá šanci, pokud nebude tvořit či bádat v rámci kolektivu a pro celek, nespoléhat se na vlastní síly a otevírat se zdravějším podnětům okolí. Mikoláš Aleš tento účel naplňuje stoprocentně, v jiných ohledech ovšem dokáže udržet míru. Zpátečnické prostředí německých měšťanů a salonních umělců je sice přítomno na každém kroku, ale jen občas zklouzává ke karikatuře. Zaplňují ho poměrně civilně pojatí jedinci, někteří dokonce s ambivalentními odstíny. Velmi oživující je vykreslení studentského prostředí založené na recesi a zdravému výsměchu autoritám. Přesto se ani Krška nevyhne křečovitým momentům vzbuzujících přinejmenším rozpaky - Alšovy náruživé zpěvy lidových písní v nečekaných momentech, opravdu zvláštní scéna požáru Národního divadla či cimrmanovsky náhodné setkání všech důležitých postav u Karlova mostu musely i ve své době budit smích. Naštěstí obsazení téměř celého souboru Národního divadla dává záruku, že alespoň herecké ztvárnění dokáže bez úhony přežít tyto rozpačité chvilky a povýšuje řadu postav nad roli pouhých částeček přesně vypočítaného schematu ()

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Alšův životopis se nesoustředí na strnulá data, je stejně temperamentní jako sám Aleš. Krška se pokusil zasadit film do dobového kontextu, což se mu bohužel příliš nepovedlo. Částečně je to dáno i enormně velkým důrazem na hlavního hrdinu. Krška bohužel selhává právě tam, kde mohl být jeho film nejzajímavější. Přenechává vše na bedrech Högera, což určitě není špatné rozhodnutí, ale pro neznalé dobového klimatu může být film až neuchopitelný. Ve filmu padne jediná zmínka o Mánesovi, i když byl pro Alše velice důležitý. Jediné, co Krška obšírněji vysvětluje, jsou důvody negativních vztahů akademiků k Alšovi. Mikoláš Aleš je příliš epizodický. Höger byl schopen mnohem lepších výkonů. Za zmínku snad stojí to, že tento velký odmítač filmových slz zde při pohledu na hořící Zlatou kapličku pláče. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Výborně udělané životopisné dílo, u něhož se člověk nenudí, velice pěkně je zde zobrazen boj o autorství lunet v Národním divadle i lidové mistrovství a povahu Mistra Mikoláše Alše. On skutečně stál na straně prostého lidu proti měšťácké společnosti a jejímu snobismu, a proto si dělný lid Alše velmi vážil. Skvělý výkon Karla Högera, trošku méně výrazná byla Dana Medřická, ale pak spousta vynikajících herců, k nimž si bohužel málokdy člověk mohl přiřadit historické osobnosti našeho uměleckého života. ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Uf! Pozdně obrozenecká legenda o sv. Mikoláši notně říznutá socialistickým realismem. Spojení dvou těchto ideologií stvořilo mírně přihlouplý a samozřejmě falešný obraz o Mikoláši Alšovi. Tuším, že to někde říkal Werich, že Alšova dcera byla po shlédnutí tohoto dílka pohoršena, jakého to z jejího tatínka udělali nuzáka, když nebylo doby, kdy by v domácnosti neměli služku. Závěrečná apoteóza spojená s lidovou veselicí je tak miloučce pitomá, že se našinec musel smát až se za břicho popadal. Takže za ty nechtěně humoristické pasáže a některé herecké kreace (E. Kohout v roli práskaného židovského obchodníka a M. Horníček v roli uvědomělého tiskařského dělníka) si ten film 2 hvězdy jistě zaslouží. ()

Zajímavosti (3)

  • Do role herce Šamberka byl původně obsazen Otomar Korbelář. Zdroj: Český hraný film 1945-1960, NFA 2001. (ČSFD)

Reklama

Reklama