poster

Mikoláš Aleš

Životopisný / Historický / Drama

Československo, 1951, 120 min

Režie:

Václav Krška

Hrají:

Karel Höger, Dana Medřická, Zdeněk Štěpánek, Jiří Plachý st., Vladimír Ráž, Jiří Dohnal, František Kovářík, Jaroslav Vojta, Bedřich Karen, Vladimír Řepa, Jaroslav Seník, Karel Dostal, Eduard Dubský, Saša Rašilov st., Růžena Šlemrová, Emil Konečný, Zdena Kožíková, Jiří Steimar, Miroslav Doležal, Bedřich Vrbský, Václav Vydra ml., Eman Fiala, Eduard Kohout, Fanda Mrázek, Radovan Lukavský, Felix le Breux, Václav Voska, Jaromír Spal, Josef Bek, Václav Švorc, Svatopluk Beneš, Gabriela Horvátová, Gabriela Bártlová-Buddeusová, Otto Čermák, Alois Dvorský, Miroslav Horníček, Josef Hlinomaz, Vladimír Hlavatý, Vladimír Jedenáctík, Antonín Kandert, Miloš Kopecký, Josef Kotapiš, Anna Kubalová, František Kreuzmann st., Táňa Lepičová, Věra Matějová, Jaroslava Panenková, Jiřina Součková, Oldřich Slavík, Petr Skála, Bedřich Veverka, Josef Vošalík, Vítězslav Boček, Hynek Němec, Jindřich Doležal, František Filipovský, Karel Jelínek, J. O. Martin, Viktor Očásek, Ota Motyčka, Theodor Pištěk, Božena Helclová, Ladislav Sedláček, Karel Franta, Jiří Němeček, Antonín Soukup, Václav Švec, Richard Záhorský, Jiří Lír, Marta Májová, Jaroslav Wagner-Klenka, Karel Štoll, Luděk Mattausch, Antonín Holzinger, Milan Mach, Jan Stanislav Kolár, Josef Bělský, Antonín Jirsa, Bohumil Aisman, Vojta Novák, František Marek, Arnošt Mirský, Alois Krmela, Jaroslav Černík, Jan Prokeš
(další profese)
  • Skuby47
    ****

    Karel Höger byl zřejmě pro role kulturních velikánů zrozen, protože jak Bedřich Smetana tak i Mikoláš Aleš byl dobrou volbou pro tohoto charismatického herce. Kresby talentovaného malíře mám v paměti od dětských let z čítanek a ilustrací dětských knížek i básnických sbírek, třeba Ohlasů písní ruských a českých. Jeho život se mi už ze vzpomínek vytratil, proto jsem si ho ráda připomenula. Že to v minulosti neměli talentovaní umělci lehké je známo z řady smutných životopisných příběhů, tento nevyjímaje. Pochválit je možné dobovou atmosféru a herecké výkony řady mladých začínajících a později slavných herců. Zdržím se kritiky, protože dnešní režiséři by něco takového sotva natočili a to mají daleko lepší podmínky i techniku.(8.2.2014)

  • Sandiego
    **

    Umělec a lid - to je oč tu běží. Mikoláš Aleš vzešel ze selských poměrů, nenechal se zkazit elitním prostředím malířské akademie a salonů a zůstal věrný prostotě a lidovosti. Na pokraji bídy odmítal velká plátna pro vybraný vkus a ukájel vkus nejširší svými kalendáříčky a ilustracemi k lidovým písním. Léta strádání mu však přináší zadostiučinění a končí v náručí a za nadšených ovacích těch nejprostších, na lidové veselici uprostřed staré Prahy. Socialistický realismus měl na všechno svoji optiku, i na život malíře, který se stal jedním z hlavních inspirátorů vizuální podoby jeho stylu. Posloužil jako vzor služebníka lidu i národa, aby naedl na správnou cestu ostatní. Stejně jako v ostatních dobových filmech tohoto žánru jej formuje prostý lid a jeho prostředí, s níž je až osudově srostlý. Uplatněná šablona je jasná - ať už jde o umělce, vědce či vynálezce, jeho pevné sepjetí s lidovým prostředím slouží jako žádoucí korektiv, jasný apel, že intelektuál nemá šanci, pokud nebude tvořit či bádat v rámci kolektivu a pro celek, nespoléhat se na vlastní síly a otevírat se zdravějším podnětům okolí. Mikoláš Aleš tento účel naplňuje stoprocentně, v jiných ohledech ovšem dokáže udržet míru. Zpátečnické prostředí německých měšťanů a salonních umělců je sice přítomno na každém kroku, ale jen občas zklouzává ke karikatuře. Zaplňují ho poměrně civilně pojatí jedinci, někteří dokonce s ambivalentními odstíny. Velmi oživující je vykreslení studentského prostředí založené na recesi a zdravému výsměchu autoritám. Přesto se ani Krška nevyhne křečovitým momentům vzbuzujících přinejmenším rozpaky - Alšovy náruživé zpěvy lidových písní v nečekaných momentech, opravdu zvláštní scéna požáru Národního divadla či cimrmanovsky náhodné setkání všech důležitých postav u Karlova mostu musely i ve své době budit smích. Naštěstí obsazení téměř celého souboru Národního divadla dává záruku, že alespoň herecké ztvárnění dokáže bez úhony přežít tyto rozpačité chvilky a povýšuje řadu postav nad roli pouhých částeček přesně vypočítaného schematu(13.4.2014)

  • anura
    ****

    Pěkné. Krásné herecké výkony o mnoho pozvedly úroveň filmu. Zapomeneme na padesátá léta, ve kterých film vznikal a můžeme také pominout omezené možnosti kameramana zejména v externích prostorech. Omluvíme detaily, kupříkladu požár národního divadla, jestliže hoří jeho papírový model a v protizáběru stojí deset uplakaných herců, jenž se záhy radují sběrem peněz na nové divadlo. Míjíme i fakt, že se vlastně o Alšovi mnoho nedovíme. Přesto nás mnohé situace zejména při střetu Alše s akademiky zvedají ze židle. A říkáme si, že je to stále tatáž situace střetu talentovaného jedince s umanutou byrokracií.(23.8.2010)

  • tomtomtoma
    **

    Budovatelsko-vlastenecké životopisné filmové dílo. To je nejvýstižnější a nejkratší charakteristika Krškova výtvoru. Pouze po filmařské stránce je to velmi dobrý film, herecké obsazení je špičkové a herecké výkony jsou více než nadprůměrné. Co je problematické? Celá nosná konstrukce, kdy je jedna z nejvýznamnějších postav českého výtvarnictví stylizována do postavy průkopníka lidového hnutí s důrazem na české vlastenectví a stává se předobrazem předchůdců komunistického hnutí. Navzdory všem cizákům, zpátečníkům a bohatým měšťákům. S postupem děje je tato konstrukce stále více vtíravější a hlasitější. Soudruzi museli mít z tohoto díla nebývalou radost! Z té jásavé a zcela zřetelné komunistické propagandy. Hlavní postavou je přední postava české výtvarnické historie, zručný ilustrátor a talentovaný malíř Mikoláš Aleš (dobrý Karel Höger). Samozřejmě, již z výčtu jeho výtvarných prací je patrné jeho vlastenecké uvědomění. Ovšem jeho setrvávání v póze předchůdce komunisty je jen důmyslnou úlitbou tehdejší komunistické strany jako ochranitelky slovanského prostého lidu. A proto ani nemůže překvapit závěrečná lidová trachtace s holdem národnímu hrdinovi, který ani o píď neustoupil ze svého přesvědčení. Navzdory bídě vlastní rodiny, navzdory dobře míněným radám, navzdory skutečnosti. Z dalších rolí: Mikolášova věrná a oddaná životní láska Marina (Dana Medřická), vstřícný předseda Staročechů František Ladislav Rieger (Zdeněk Štěpánek), Mikulášův spolužák z malířské školy a spolutvůrce výzdoby Národního divadla František Ženíšek (zajímavý Vladimír Ráž), nápomocný a bodrý spisovatel Jakub Arbes (Jiří Dohnal), stálý malířský model na malířské škole Drábek (Jaroslav Vojta), Mikulášův zastánce a ředitel malířské školy Swerts (sympatický Bedřich Karen), nespokojení a pokrytečtí profesoři výtvarného umění Romm (Vladimír Řepa), Lhota (Jaroslav Seník) a Woltmann (Karel Dostal), patron výtvarné školy a povýšenecký hrabě Schöborn (zajímavý Jiří Plachý st.), přátelský spisovatel Alois Jirásek (Emil Konečný), přívětivý buditel a divadelník František Ferdinand Šamberk (Jiří Steimar), Mikolášův dobrodinec v nelichotivých barvách Brandejs (pozoruhodný Miroslav Doležal), hanlivý kritik Alšova díla Eduard Grégr (Bedřich Vrbský), přátelský dramatik Ladislav Stroupežnický (Radovan Lukavský), či Mikolášovi spolužáci z výtvarné školy Soběslav Pinkas (Felix le Breux), Josef Tulka (Václav Voska), Jakub Schikaneder (Josef Bek), Antonín Chittussi (Václav Švorc) a Rendl (Svatopluk Beneš). Co naplat, že jde o poctivou filmařinu ve velkolepém stylu, když se skutečnost ohýbá ve vichru propagandy komunistického režimu! A zůstává jen nadšení z uličnických hrátek malířských studentů. To ostatní bolí a je nebezpečné!(26.9.2016)

  • Mishelen
    ***

    Očekával jsem nudný životopisný film, ale zas tak hrozné to nebylo. Hoger je prostě pan herec, a tahle role mu docela sedla. Velmi mnoho herců v jednom filmu, až jsem si ani nevšiml např. T. Pištěka nebo M. Kopeckého. Horníček si tu zahrál první výraznější roli, když agitoval za M. Aleše, teda vlastně Alše jak nás učili ve škole. Tahle scéna je asi nejnaivnější z celého filmu, tohle by si nikdo (natož všichni) nedovolil, šlo přece o živobytí, ačkoli dělnickou otázku v 2. polovině 19. století musíme vzít v potaz, byla nedílnou součástí společenské a ekonomické situace. Ve filmu je občas možné zpozorovat záblesk stalinismu, ale je to na snesitelné úrovni. Hlavně odlehčenost filmu v podobě např. prdele J. Vojty anebo různých taškařic umělců vůči hnijící rakousko-uherské monarchii (jak známo Franc Josef byl všem už k smíchu) udělaly z tohoto snímku docela pěkné pokoukání.(18.11.2013)

  • - Do role herce Šamberka byl původně obsazen Otomar Korbelář. Zdroj: Český hraný film 1945-1960, NFA 2001. (NFA.cz)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace