Z mého života

Není pochyb, že tento film je neobvyklý a že víc než kterékoli jiné dílo naší kinematografie vyžene na ostří spor „pro a proti", tím spíše, že je věnován osudům tak velké postavy naší národní hudby, jako je Bedřich Smetana. Autor scénáře — zřejmě ve snaze neopakovat ani v nejmenším methodu dřívějších našich i zahraničních životopisných filmů — zvolil cestu, která ho nakonec přivedla nikoli k obrazu Smetany jako dramatické postavy, ale k rozkouskovaným ilustracím ze skladatelova života, počínaje göteborským pobytem až téměř do jeho smrti, a k přehlídce jeho operní tvorby. Větší dramatickou roli než Smetana sám tu má jeho hudba — je to vlastně film o Smetanově hudbě, méně už o Smetanovi. Scénář byl přeplněn ukázkami z jednotlivých oper, a tak zbylo jen skrovně místa k vysvětlení skladatelovy životní cesty, toho, jak se dobíral svého hudebního, čistě národního výrazu, pro který ho milujeme. Smetanův osud je tu obsažen jen v narážkách a poznámkách, často srozumitelných jen dobrým znalcům jeho života. Vytvořit Smetanův filmový životopis byl náročný úkol. Film důstojným způsobem ukazuje letmé záběry ze skladatelova života a úryvky oper. Filmový přehled 38/1955 (09.11.2009)

Výborný Krškův životopisní film přibližující zákulisí hudební kariéry a tvorby jednoho z nejznámějších českých klasických skladatelů. Výprava velkofilmu na barevném plátnu je opravdu velkolepá, stejně jako herecké i pěvecké obsazení využívající mnohé tehdejší hvězdy divadla i opery. Jen mi místy mi přišlo, že na svou délku snímek nenabídl dostatek prostoru pro herectví většiny zde přítomných hvězd a naopak tady přebývalo moc těch videoklipů (jinak vizuálně pěkně udělaných) k vážným áriám z Branibořů a Dalibora, které jsou hůře strávitelné a zaujmou jenom fanoušky opery. Jinak dojem z filmu vynikající! Karel Höger si opět spestřil filmografii, tentokrát rolí slavného skladatele, v scénách s dialogy s dalšími mistry nebo nácviků oper na jevišti doslova exceluje. Psychologická scéna Smetanova ohluchnutí u klavíru mezi hosty působí mrazivě i navzdory velmi staré filmové technice bez možnosti větších zvukových triků. Historky kolem vzniku ústředních pasáží z libret oper nebo vzniku jejich názvů (Prodaná nevěsta) jsou někdy tolik úsměvné, že působí jen stěží uvěřitelně, ale proč bychom se netěšili, když nám pán Bůh zdraví dá...:-) (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (12.05.2017)

Včera jsem závěrem víkendu poslouchal celou Mou vlast. Natolik mne to chytlo, že jsem si dnes dal ještě o Smetanovi i film. Znovu musím říct, že Karel Hoger zahraje opravdu cokoli a kohokoli. Ani na minutu jsem nepochyboval, že on je tím Bedřichem Smetanou. Film je silně vlastenecky zabarven, ale těžko nám chápat, když jsme v té době nežili, a koneckonců byla to přeci doba Národního obrození. Jako památka věnovaná skladateli to funguje velmi dobře a navíc se člověk i lehce dovzdělá. 80% (17.06.2013)

Po letech jsem se znovu podívala na tento pamětnický snímek. Jedná se o životopisný film hudebního skladatele, lze tedy předpokládat, že bude naplněn hudbou. Čeho je ale moc, toho je příliš a to jsou v tomto případě hudební ukázky. I když se jedná o operní pasáže výpravné a s početným komparsem, jsou většinou veřejnosti známé. Život jejich autora už tak známý není, proto by nezaškodil podrobnější pohled do jeho soukromí. Karel Höger se své role zhostil jako vždy se ctí. Dost možná nebyl Bedřich Smetana takový bouřlivák a jeho život byl málo barvitý, aby bylo co natáčet a skandalizovat autora nejkrásnější české hudby ve vlasteneckém filmu by bylo trestuhodné. S potěšením jsem se jen dívala a poslouchala. (08.02.2014)

Na jedné straně vynikající Karel Höger a scény typu úžasné montáže před položením základního kamene Národního divadla, Smetanova mimopražského pobytu, a přehrávání motivů z Vltavy a velmi dramatického ohluchnutí. Na straně druhé ale jakási Krškova režijní nenasytnost, kvůli níž se ve filmu na úkor děje roztahují sáhodlouhé výjevy ze Smetanových oper, které - natočené bůhvíproč v exteriérech - vypadají spíš jako od Otakara Vávry. Dal bych tři hvězdy, jenže Z mého života je ještě něčím jiným než oslavou Bedřicha Smetany a jeho krásné hudby. Ona se totiž při jeho natáčení sešla taková jména jako Talich, Blachut, Podvalová, Žídek, Bednář, čímž pro současného diváka a posluchače vzniklo vlastně něco jako dokument na druhou... A za to tu čtvrtou hvězdu prostě dám. Škoda, že dnes už se takových snímků, z nichž by sálala oprávněná česká hrdost a pýcha, zřejmě jen tak nedočkáme. (02.06.2013)