Z mého života

Citlivý a romantický Václav Krška neměl ani v době slavné herecké generace lehký úkol, kohože obsadit do role našeho hudebního genia Bedřicha Smetany. Volba mistra Högera byla zodpovědná a tím měl vlastně napůl vyhráno. Umím si představit, že milovníci vážné hudby a jejích osobností, ale i příznivci životopisných filmů, mohli hodnotit klidně výše. Velice zdařilý snímek pro menšinovou cílovou skupinu. Koho by asi obsadili do této role dnes? A který režisér by se toho zhostil…? (11.05.2008)

Asi by se tomu filmu dalo leccos vytknout (např. až přepjaté vlastenectví nebo filmová podoba jeho oper - fakt nechápu, proč byla snaha je točit v exteriérech, když jsou pak prostřihy na diváky v divadle). Zvláště když se na to koukám teď po delší době a s jistým odstupem času. A asi bych mohl jednu hvězdičku ubrat, protože bezchybné to vskutku není (třeba moc nerozumím proč do tónů Libušina proroctví v závěru filmu vstupuje česká hymna), ale neudělám to. Jednak si furt říkám, že některá ta negativa jsou trošku i odrazem doby, ve které film vznikal (přeci jen jde o polovičku padesátých let). A pak hlavně z úcty k Högerovo mistrovství, které je hlavní devízou tohoto filmu. V jeho podání je Smetana jako živý...Celkově je ten film hodně poučný. Smetanu automaticky beru jako nejvíc českého hudebního skladatele, ale ve své době to opravdu neměl lehké. Přitom fakt nechápu to obviňování z wagnerismu. Tím byli čeští "vlastenci" tehdy zřejmě naprosto posedlí. Nejvíce to odnesl Fibich, ale je vidět, že se tomu nevyhnul ani Smetana. Přitom i v tom Daliborovi jsou tak krásně slyšet ty typické smetanovské melodie. Krásně je tu žel ukázána ta naše česká malost a potřeba držet se toho našeho malého českého "dvorečku"... (08.06.2017)

Výborný Krškův životopisní film přibližující zákulisí hudební kariéry a tvorby jednoho z nejznámějších českých klasických skladatelů. Výprava velkofilmu na barevném plátnu je opravdu velkolepá, stejně jako herecké i pěvecké obsazení využívající mnohé tehdejší hvězdy divadla i opery. Jen mi místy mi přišlo, že na svou délku snímek nenabídl dostatek prostoru pro herectví většiny zde přítomných hvězd a naopak tady přebývalo moc těch videoklipů (jinak vizuálně pěkně udělaných) k vážným áriám z Branibořů a Dalibora, které jsou hůře strávitelné a zaujmou jenom fanoušky opery. Jinak dojem z filmu vynikající! Karel Höger si opět spestřil filmografii, tentokrát rolí slavného skladatele, v scénách s dialogy s dalšími mistry nebo nácviků oper na jevišti doslova exceluje. Psychologická scéna Smetanova ohluchnutí u klavíru mezi hosty působí mrazivě i navzdory velmi staré filmové technice bez možnosti větších zvukových triků. Historky kolem vzniku ústředních pasáží z libret oper nebo vzniku jejich názvů (Prodaná nevěsta) jsou někdy tolik úsměvné, že působí jen stěží uvěřitelně, ale proč bychom se netěšili, když nám pán Bůh zdraví dá...:-) (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (12.05.2017)

Po letech jsem se znovu podívala na tento pamětnický snímek. Jedná se o životopisný film hudebního skladatele, lze tedy předpokládat, že bude naplněn hudbou. Čeho je ale moc, toho je příliš a to jsou v tomto případě hudební ukázky. I když se jedná o operní pasáže výpravné a s početným komparsem, jsou většinou veřejnosti známé. Život jejich autora už tak známý není, proto by nezaškodil podrobnější pohled do jeho soukromí. Karel Höger se své role zhostil jako vždy se ctí. Dost možná nebyl Bedřich Smetana takový bouřlivák a jeho život byl málo barvitý, aby bylo co natáčet a skandalizovat autora nejkrásnější české hudby ve vlasteneckém filmu by bylo trestuhodné. S potěšením jsem se jen dívala a poslouchala. (08.02.2014)

Již název přivolává představu, že jde jen o výseky života Smetanova, a je to vskutku tak. Je až s podivem, jak film natočený v roce 1955 je (naštěstí) nedotčen dobovou ideologií, naopak je to film natočený v ideologii pozdního obrozenectví, s kterým sdílí přímo metafyzickou víru v národ a velkou dávku naivity a též snahy o idealizaci a idylizaci, což asi byly také rysy páně režisérovy osobnosti. Takže i drama je zde trochu pocukrováno biedermayerovskou citovostí. Celé to dílo je hezké, barevné, křehké, kapánek sentimentální a směšné, ale i dojemné a v několika obrazech silné. Myslím, že Jiráskovi by se velice líbilo, neb je to více vlastenecká legenda než realita . (13.02.2013)