Sedm samurajů

Až do shlédnutí Sedmi samurajů jsem tvrdil, že mě asijské filmy vůbec neberou. No ale nechal jsem se přemluvit a pak jsem 207 minut zíral, jak mi neskutečně sedí Kurosawovo pojetí zoufalého boje vesničanů (těch, kteří skutečně vyhráli), podpořených partou perfektně napsaných a zahraných samurajů. Nesmírně zajímavé je už samo sledování rozdílu v přístupu k v podstatě stejnému ději, jako u Sedmi statečných. Zatímco v americké verzi hlavní roli hrají hrdinní kovbojové, kteří obstarávají veškerou špinavou práci, samurajové jsou spíš vůdčími osobnostmi starajícími se o taktiku a morálku. Vesničané jsou zpodobněni jako lidé naprostým zoufalstvím (scéna s ukradenou rýží se zaryje pod kůži) dohnaní k neuvěřitelné odvaze, i když u toho fňukají a pláčí, o to je to uvěřitelnější a syrovější. Právě tahle zemitost u mě vítězí nad ubohými moderními pokusy o kůl akci a supr choreografii plnou zpomalovaček, která sice je hezká na plátně, ale jinak celkem na hovno. Boj je ve filmu rychlý, zoufalý, smrtelný a reálný. A mimo něj dobře sedící herci. Jestli Seiji Miyaguchi opravdu držel meč v ruce poprvé, klobuk dolů, protože přirozeněji zobrazeného šermíře jsem snad neviděl. Vynikající film. (29.03.2007)

Stejně, jako drtivá většina filmových fanoušků, jsem se dostal k tomuto dílu, až po zhlédnutí snímku Sedm statečných, který je remakem tohoto Kurosawova filmu. Je to zvláštní pocit, sledovat tento počin a říkat si - vždyť už jsem to kolikrát viděl, když jde o původní film a koukám na něho poprvé. Viděl jsem 207 minut dlouhou, speciální edici a musím říct, že i přes takto dlouhou stopáž, mi film příjemně utíkal a vůbec nenudil. Co je zvláštní, tak to, že se mi první polovina filmu - kdy se nám jednotliví samurajové představují - líbí víc, než druhá polovina, kde dojde k bitvě. Ale takhle to mám i u Sedmi statečných. Bohužel, zde ta druhá část filmu není tak gradující a trošku sráží skvěle rozjetou podívanou z prvních devadesáti minut, stejně jako to, že filmu chybí nějaký výrazný záporák, kterým byl například Calvera. To je však jediné minus tohoto černobílého klenotu. Toshiro Mifune - zde všemi zmiňovaný excentrický tlučhuba, byl jednoduše úžasný a je jedním z hlavních tahounů samurajské sestavy. A co musím zmínit a nesmím zapomenout, je výborná hudba, která spolehlivě obstojí i dnes. Hlavně ty bubny, které se ozvou už v úvodních titulcích, stály za to. Je to výborná podívaná, povinná četba pro všechny filmové nadšence a skvělý zážitek, který mohu každému jen vřele doporučit. P.S. Film jsem viděl v původním znění s českými titulky. (07.11.2010)

Viděl jsem verzi, která má 207 minut, ale nelituji ani jediné! Pořád jsem slýchal "Sedm samurajů tohle, Sedm samurajů tamhleto" prostě samé megalativy. A konečně dnes přišel ten den, kdy jsem si našel klidné 3 a něco hodiny k tomu, abych zhlédnul tento skvost. Ze začátku jsem byl tak nějak v rozpacích a furt jsem si opakoval otázku, co na tom všichni vidí!? Postupně, jak začnou shánět samuraje, příjezd do vesnice, budování hradeb a podobně, mi začalo docházet, že se vůbec nenudím a hrozně se mi to líbí! Je neskutečné, co mohlo vzniknout v roce 54! Jediná drobná výtka je ta, že některé souboje jsou trochu nepřehledné. Ale je jich tam fakt málo. Takže, zatímco remake jsem viděl všehovšudy jednou a zatím nemám potřebu si jej pouštět znovu, tak tohle si pustím určitě ještě hodněkrát! (04.04.2009)

Krásny typicky japonský hrdinný epos, ku ktorého poetickosti sa žiadny americký snímok nepribližuje. Zobrazenie všetkých japonských cností, tradičných hodnôt, vernosti, oddanosti, pokory a zároveň tej najpodlejšej chamtivosti a krutosti. Film má v sebe toľko citu a ľudskosti, koľko sa len do akčného eposu môže zmestiť, a citlivosť scén a vyváženosť scenára je cítiť v každej minúte tohto trojhodinového maratónu. Aj napriek tomu sa mi ale svižnejší a zábavnejší remake páčil o niečo viac. Monotónne situácie a občas neprehľadné scény si vyžiadali za obeť jednu hviezdičku, porovnávanie s 207minútovou verziou. 80%. (27.09.2008)