Tengoku to džigoku
Nebo a peklo
High and Low
High and Low
High and Low
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Tacuja Nakadai, Kjóko Kagawa, Tacuja Mihaši, Takaši Šimura, Susumu Fudžita, Cutomu Jamazaki, Minoru Čiaki, Kamatari Fudžiwara, Kó Nišimura (více)Obsahy(1)
Kurosawa tentokrát svůj filmový příběh zasadil do období poválečné ekonomické revoluce v Japonsku. Kingo Gondo, úspěšný manažer v obuvním průmyslu se na vrcholu své kariéry stane obětí vydírání. Když zjistí, že únosci místo jeho syna zajali jiného chlapce, ocitá se v nelehké situaci... Musí se rozhodnout, zda obětuje práci, která je pro něj smyslem života nebo dá všanc svoji čest a dobré jméno. (Filmhouse)
(více)Recenze (104)
Naprosto dokonalý kriminální příběh bravurně zpracovaný Kurosawou. Zase úplně jiný Kurosawa než jakého známe z jeho historických filmů. Příběh z moderního Tokia v 60. letech. Zpočátku se zdálo, že jde o boj o charakter obuvnické firmy, však jsem si také říkal, jak je tu odhalen základní princip tržní společnosti - vyrábět co nejhorší šunt, který by brzy přestal plnit svou funkci a zákazník si musel koupit tovar nový. Ale mýlil jsem se. V okamžiku, kdy jde o likvidaci manažera, který chtěl přistupovat k potřebám zákazníků poctivěji, došlo k únosu syna jeho šoféra a vydírání, které jej mělo přivézt (a také přivedlo) na mizinu. Pátrání policie bylo dlouhé, napínavé, že ani člověk nedýchal, ale - jak už to má ve správné kriminálce být - pachatel byl nečekaný. Je dobře, že ani paj Gondo nebyl vykreslen úplně pozitivně, pro svoji kariéru by byl schopen obětovat dítě svého sluhy... Takže pak už šlo opravdu jen o odhalení zločince, aniž bychom nějak zvlášť přemýšleli, jak to s panem Gondem dopadne, ()
Veľký pitaval z ešte väčšieho mesta s virtuóznym dvojportrétom obete aj páchateľa. ()
| TOHO | Strašne dobrý film. Prvá polovica ma instantne vtiahla a bavila po celý čas svojho diania, Kurosawa vie pekne snímať interiéry a postavy v nich, vyplňuje obrazovku v pekných simetriách a snaží sa divákovi ukázať toho najviac a zároveň najmenej. Hlavného záporáka neuvidíme v celej jeho kráse do doslova poslednej scény snímku, geniálny krok. Vlaková sekvencia a ružový dym highlighty filmu. Výborná vec. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | ()
Obsah zde na ČSFD stejně jako začátek filmu diváka klame. Zezačátku to opravdu vypadá na komorní morální drama postavené na dialozích, opravdu jsem si ho užíval. Potom však přijde klasická krimi kde je navíc dost věcí úsměvných. Namátkou nikoho nenapadné že unosce bude chtít vyhodit kufřík s penězmi z vlaku, policie nemá žádné peníze které by poskytla a spoléhá na vydíraného, tajné sledování spočívá v desítkách policistů v převlečení nervózně pobíhajích a nápadných i v centru velkoměsta. Tak trochu jsem čekal nějaké překvapení, které by krimi třeba dalo dávku thrilleru, ale houby. Film však přesto na svou délku odsýpal. ()
Film je rozdělen tak nějak na dvě části. Doba vyjednávání s únoscem a hledání únosce. Obě části začnou být časem celkem zdlouhavé a nudné. Přestože se tvůrci zvoláními: "Za Gondu!" snažili neustále vyvolat větší a větší sympatie k poškozenému u mě se jim to nepovedlo. Samotné vyšetřování a hledání únosce je ucházející, ale v porovnání s jinými kriminálkami to žádná hitparáda není. Jak jsem již napsal film je strašně zdlouhavý, herecky plochý, místy jsou dialogy trochu pokulhávající a za závěrečný výlev únosce ve vězení mi bylo za tvůrce již trapně. ()
Vynikajuca drama, thriller a detektivka v jednom. Film, ktoremu nie je co vytknut, snad len jednu zbytocne rozvlacnu pasaz, kedy sa na zaporaka „sije buda“. Film natoceny v 60-tych rokoch, no velmi modernym stylom a nepochybne posluzil ako inspiracia viacerym sucasnym filmom, ktorych zapletka sa toci okolo unosu a vykupneho. Vynikajuco natocene, s dvoma snad najlegendarnejsimi japonskymi hercami v hlavnych ulohach, so skvelym scenarom, a tazkym zaverom presne podla mojho gusta! ()
Mistrovská detektivka s mnoha přesahy. Ač se příběh odehrává v 60. letech minulého století, připadá mi, že se postavy pohybují stejně jako ty z Kurosawových historických dramat. Podnikatelé a policisté jsou jen jakoby přestrojení šógunové a samurajové. Gondovo dilema, zda zaplatit či nezaplatit výkupné je velmi pochopitelné, když bereme v úvahu poválečnou situaci Japonska a těch, kteří se tvrdě vypracovali z chudoby a bídy, kterou už nikdy nechtěli zažít. Nebudu dále prozrazovat, ale film je právě pozoruhodný svým sociálně-kritickým nádechem. Jako vždy vynikající Mifune a Nakadai a s nimi i přesní další herci. ()
"Tady nemá na kupování kytek nikdo ksicht" ()
A hele, takže se nakonec našel film s Toširou Mifunem, ve kterém nehraje ušlechtilého samuraje. V tomto filmu si totiž zahraje úspěšného ředitele továrny Kinga Gondo, který si žije se svou ženou a synem Reikem v krásném domě na kopci. Tento palác je trnem v oku spoustě lidem, kteří žijí v přeplněném a horkém centru v údolí. Gondo má v plánu zvýšit svůj akciový podíl ve firmě a chce vyrábět moderní boty s armádní kvalitou, což se ale moc nelíbí ostatním akcionářům. A zrovna, když má jeho pobočník odjet do Osaky odkoupit další akcie, tak je unesen mladý Schinichi, o kterém si únosce myslí, že je to Gondův syn Reiko. Chudák otec uneseného chlapce se bojí o jeho osud, jelikož Gondo nemá v plánu za něj zaplatit. V jeho domě se usadí detektivové, kteří odposlouchávají telefony, a je třeba nechat zatažené závěsy, jelikož únosce vše pozoruje. Však je mu to také v jeden okamžik divné a detektivové mají co dělat, aby se po roztažení závěsů ukryli. V první půlce sledujeme vyjednávání, následně dojde k předání výkupného v hodnotě 30 mil yenů prostřednictvím jeho vyhození z vlaku. Chytrý způsob, jak se vyhnout vystopování a dopadení. Poté se zvláštní vyšetřovací tým snaží dopadnout únosce, povede se jim však najít pouze jeho komplice, kteří se předávkovali čistým heroinem. Pátrání vypadá beznadějně, každý má nějakou informaci, ale dohromady k ničemu nevedou. Díky pečlivé práci a také "přivedení únosce ke spravedlnosti" prostřednictvím jeho údajně stále žijících kompliců se to po pronásledování v klubu a také ve feťácké čtvrti povede. Nakonec se Gondo sejde s únoscem v cele smrti a ten jej ujišťuje, že se smrti nebojí, přesto však dostane hysterický záchvat. Film je poměrně napínavý, dobře ukazuje náročnost detektivní práce, zobrazuje společenské rozdíly v poválečném Japonsku a také si zde režisér dost pohrává se světlem a tmou. ()
To nejlepší co jsem od Kurosawy zatím viděl , napínavý děj až do konce , díky vyšperkovyným policejním praktikám a všem ostatním scénám kde figurují pánové Gondo/Toshirô Mifune nebo inspektor Tokura/Tatsuya Nakadai je film téměř bez slabých míst, postrádající Kurosawowu obvyklou ,,vypravěčskou pozdrženlivost" . ()
U Kurosawu som si všimol, že on točí akoby dva filmy v jednom. A aj tentokrát tu máme film rozdelený akoby na dve časti. Prvá je perfektná komorná dráma, hrajúca sa tak povediac na boha. Zachrániť svoju budúcnosť alebo cudzie dieťa? Toširó ukázal, že zvládne i obchodníka a nie len samuraja, a dilema priam z neho srší. Druhá časť je "klasická kriminálka", umne spracovaná, a veľmi chytľavá ale má jednu chybu a to motív. Či už jeho (ne)hľadanie alebo on samotný (len dúfam, že je zatým niečo väčšie, čo som si nevšimol, inak je koniec vskutku odbitý). Jednoznačne prijemne dve hodinky. 8,5 bodu. ()
Poctivá filmařina. Líbilo se mi téměř všechno. Kombinace thrilleru a krimi, režie, kamera, scénář i herci. Ty jsem si obzvlášť užil, protože tu vystupuje velká část Kurosawova pantheonu s Toshiro Mifunem v čele. Takashi Shimura si k mé nelibosti střihnul jen cameo šéfa policejního oddělení s pár větami, ačkoliv je právem označován za jednoho z nejlepších japonských herců všech dob a jeho potenciál tu vůbec nebyl využit. Bál jsem se, jak Mifune zvládne roli vydíraného milionáře, ale tenhle bůh by dokázal zahrát snad cokoliv. Další do party skvělých herců jednoznačně perfektní Tatsuya Nakadai v roli sympatického inspektora, který vede vyšetřování. Ne nadarmo se stal po Mifunem Kurosawovým oblíbencem. Mimochodem, tenhle chlapík je stále naživu a snad ještě dlouho bude. Není tu uveden mně neznámý Kenjiro Ishyama alias Bocman jako prototyp obyčejného poldy, kterého dal taky pěkně. Zlatým hřebem byl Tsutomu Yamazaki coby únosce. Celý film jen telefonuje, čte noviny, chodí všude možně a moc se neprojevuje, ale závěrečná scéna ve vězení, to je něco. Opět jeden z nejsilnějších momentů filmu podobně jako tragický výraz v Kagemushovi, o kterém jsem psal. Holt, kdo umí, ten umí. Pidirýpaneček k hlavní zápletce filmu, od které se všechno odvíjí, a to jsou prachy. To sakra japonská policie nebo třeba ministerstvo vnitra v té době neměly nějaké rezervy, aby panu Gondovi půjčili nebo, jak doufám, 50 melounů jenů už bylo moc? Takhle nějak to aspoň bylo řečeno. Navíc je to tedy adaptace, tak budiž :-) ()
Statečně jsem vydržel 50 minut. Děsí mě představa, že by Dvanáct rozhněvaných mužů natočil místo Lumeta právě Kurosawa... Na absurdní nadhodnocování vyčpělých děl starých mistrů už jsem si zvykl. ()
,,Tahle bota by nevydržela ani měsíc!“ Opět mě Kurosawa dostal na lopatky. První půl hodinu rozehrává hutné drama o svědomí v jednom pokoji, aby pak přesedlal na napínavou a nesmírně poctivou kriminálku až do thrillerového konce. Detailní způsob, jakým ukazuje složitost a profesionálnost vyšetřování únosu, je vynikajícím příkladem toho, že k navození napětí není nutné používat laciné triky. Mifune opět kraluje hereckému sboru, ale kromě něj jsem si oblíbil i vedlejší postavy policistů. Černobílé zpracování tomuto filmu velmi sluší, přidává to na intenzitě již tak hutné a dusné atmosféry. Nebe a peklo je vynikající film, skvělý kus filmařiny, který se sice v závěru trochu vleče, je náročnější na sledování, ale náročnějšího diváka potěší. ()
Vůbec poprvé, kdy byl Kurosawa schopen na mě emocionálně zapůsobit a o to víc je překvapující, že se mu to povedlo skrze detektivní žánr. V žánru detektivních filmů velmi málo známý film, ale přitom se s naprostým přehledem jedná o jeden z nejlepších zástupců tohoto žánru. Kurosawavo režii zde dostává díky modernímu prostředí zcela jiný rozměr, který nejsme schopni tak plně ocenit v historických dramatech vyprávějící o císařích a samurajích. Celková konstrukce jednotlivých scén, postavení herců, pohyby herců, pohyb prostředí a důraz na psychologii, dělá z tohoto filmu velmi silný filmový zážitek, mající velmi malou konkurenci na poli detektivek. Veškeré rozestavení dané scény má společně s každým záběrem kamery své specifické a předem stanovené místo, vyjadřující aktuální atmosféru, pocit dané scény a jednotlivé vztahy mezi postavami, jejich vzájemný postoj a sounáležitost. I přes poměrně velký počet postav v každé scéně, Kurosawa soustředí divákovo zrak přesně do míst, kam je potřeba a to bez jakékoliv manipulace s kamerou, pokaždé se jedná i čistou práci s rozestavením dané scény, dělající z tohoto filmu jedinečný unikát a ukázkový exemplář. Kurosawa je s naprostým přehledem schopen získat pozornost diváka pouze pomocí jedné jediné místnosti, ve které se odehrává téměř třetina celého filmu. Následně z tohoto uzavřeného prostředí přechází na zběsilé a napínavé městské pátrání po pachatelovi s detailním sbíráním jednotlivých informací, které pomalu vedou až k samotnému odhalení. Závěrečné pronásledování pachatele a jeho polapení, patří mezi nejsilnější část celého filmu, jelikož ta celková atmosféra je od ostatního dění značně odlišná, temná a místy poetická. Kurosawa zde dal volný průběh své tvůrčí schopnosti a dokázal vytvořit nezapomenutelné okamžiky, ve kterých je černobílá kamera, společně s nasvícením jednotlivých scén, mimochodem ty odrazy v těch brýlích jsou geniální, a tvorbou napětí, tím nejsilnějším aspektem celého filmu. Zmíněná psychologická stránka zde hraje nesmírně důležitou roli, která ji umožňuje se velmi značně odlišit od ostatních zástupců svého žánru, kteří jsou v téhle oblasti velmi často nepřesvědčivý. Zde se hlavní postavy ocitají v situacích, kde jednají racionálně, logicky a věrohodně. Motiv celkového zločinu je snahou o vykreslení tehdejšího, vlastně i současného společenského postavení chudých a bohatých, což dělá z veškerého dění naprosto odlišný filmový počin, snažící se poukázat pravou stránku pokřivené společnosti. Kurosawa si mě tímto filmem získal mnohonásobně více, než jeho slavné filmy z dob samurajů. ()
Môj názor je, že nemôžem poprieť kriminálnu podstatu snímku. Ovšem hlavný prím v príbehu hraje psychologický faktor a to zabíja príbeh. Snímok sa mi nepáčil, nudil som sa a záver ma vlastne ani nezaujímal. ()
46 let..tak dlouho mi trvalo,než jsem vzhlédnul tento klenot.Od Kurosawy je to můj čtvrtý film a jasně nejlepší.Jestli žánr detektivního filmu by měl mýt nějaký pilotní,či základní film,tak právě tento.Každá část,každý dialog,všechno tak důležité,že prostě nešlo nevěnovat ani na vteřinu nepozornost..Z počátku to byl T.Mifune a jeho pracovní problémy.Potom přišlo vyšetřování a to bylo tak dokonale přesné,zajímavé,napínavé,že prostě nešlo být v klidu.Možná ta kriminilastická technika byla až moc prezentována na úkor délky filmu,ale mě to teda nevadilo.Takže tento film není jenom drama jako drama,ale i takové "japonské dobrodružství kriminalistiky" ()
Člověk si vychutná každou minutu a dokonce se dají rozpoznat určité prvky ze scenérie, kterou i dnes můžete navštívit, a sice Enoshima, Jih Kanagawa-ken. Vřele doporučuji shlédnout také "It Is Wonderful To Create", různé poznatky z natáčení. Dozvíte se například, že scéna z "drogového doupěte" bohužel musela být natočena ve studiu, jelikož v té době bylo opravdu nebezpečné scénu natočit přímo reálných částech Tokya. ()
Nádherný detektivní příběh, který má i v dnešní době co říct. A není to výlučně detektivní linka, bo je zde přítomný i zajímavý filosofický prvek, a tak si v klidném tempu můžete na vlastní kůži popřemýšlet, jak byste v dané chvíli volili Vy. Snímek je opět překrásně natočený, a tak jsem zase uvažoval o genialitě Kurosawy... ()
Související novinky
Začíná festival EIGASAI
Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (více)