Doktor Živago

Velkolepý velkofilm, který je skutečně možná až přehnaný, ale na druhou stranu je tu krásný vývoj, který můžete sledovat. Postavy jsou naprosto skvěle ztvárněné a nebudou vás nudit. Tohle je svět, který není těžké si představit, emoce, které není vůbec těžké prožít. V konečném důsledku mi nejvíce vadilo, že se zde mluví anglicky za každou cenu. (20.05.2015)

Více než tříhodinový kolos, který mě krom uhrančivého Sharifa a překrásné Julie Christie zaujal především fantastickou výpravou, která se dnes (kromě jedniček a nul) už vůbec nenosí. A tak narozdíl od Lawrence, kde to obstaraly jen různé variace pouště, nemám nutkání střihačům zasahovat do řemesla. Prostě romantyčka jak bejk. (07.04.2010)

Zas jeden z těch vysoce oceňovaných velkofilmů minulosti, u kterého krčím rameny a říkám, že to vidím úplně jinak. Pasternakova románová předloha, která hrála klíčovou roli při získání Nobelovy ceny, je dost odlišná. Lean si to upravil k obrazu svému a pojal to jako monumentální fresku z období revoluce a občanské války. Jenže i přes pro mě úmornou stopáž, kdy jsem po dvou hodinách začal ztrácet síly, je to pořád příliš útržkovité a schématické. Je to takový ten zjednodušující pohled pro zámořské publikum, které se moc nechce babrat s historií jiných národů a kultur. Strčme tam osudovou lásku, revolucionáře, pár válečných scén a on už si z toho každý něco vybere. Ve spoustě komentářů se objevují věty ve stylu na americké poměry skvělé vylíčení ruských reálií, ale to je opravdu jen na ty americké poměry. Četl jsem Bulgakova, Babela a mnohé jiné a nemám pocit, že to scénárista a režisér trefili. Romantika je taková přepjatá, patetická a tak nějak zapadá do monumentálního velkofilmu. Dal bych přednost komornějšímu pojetí a zpracování látky v podobě několikadílného seriálu. V téhle podobě to totiž až moc připomíná slavný snímek Woodyho Allena Láska a smrt, kde si z podobných velkorysých epických románů a ruských reálií nepokrytě dělal srandu. Celkový dojem: 40 %. (03.06.2012)

Věřím, že kniha mohla být luxusní, protože snímkem občas prostupují vypravěčské pasáže, které působí dojmem, že jsou vyňaty právě z knihy. Ke zpracování mám ovšem větší než velké výhrady a pořádně nevím, kde začít. Velký problém jsem měl třeba už s hereckým obsazením. Julie Christie, která v té době měla 25 let a vypadala na 35 let, máte věřit, že hraje naivní hampejzní 17leté dítě. Podobných případů je snímek plný. Taktéž jsem ze snímku pojednávajícím o Rusku vůbec necítil ono Rusko, nýbrž pouze západní pohled na Rusko. Strašně mě srala všudepřítomná angličtina, která nezapadala do ruských reálií. To, že hraje Rusáka Egypťan, už byla pouze shnilá třešnička na nevydařeném dortu. Celé to nezachránila ani pompézní výprava a povedená hudba. Před zhlédnutím jsem doufal, že se dozvím něco zásadně nového a přínosného o počátcích nástupu komunismu. Místo toho dostává naprosto přepálený prostor jakýsi pseudo romantický trojúhelník, což není zrovna mým šálkem čaje a zajímavé na něm bylo snad jen to, že kdysi dávno ve spojitosti s nevěrou existovalo něco jako špatné svědomí. První hodina filmu byla ukrutná nuda a výhradně jen kecání. Jak se do děje konečně vložila válka, tak se začalo něco dít a několik pasáží snímku bylo opravdu dobrých. Potom je ovšem znovu vystřídaly píčoviny a romantika. Nad obecným jásotem kroutím nevěřícně hlavou a dávám s tak moc přivřenýma očima, že jsou téměř zavřené velmi ušmudlané 2 kousky. (23.01.2020)

Když ještě WETA nevyvinula MASSIVE a počítače nezvládaly vygenerovat ani pár moskevských panoramat, stavěly se poctivé konstrukce, šily tuny kostýmů a studiovou halou proudily stovky komparzistů. Vše jako kulisa pro hollywoodské melodrama, ani ne tolik antických rozměrů, jako spíš těch osobních a dost tuctového vyznění. V čele Živago, ceněn jako svobodomyslný básník a zručný doktor, zároveň podvádějící svou ženu, rodinu a šidící armádu o své kvality dezercí. Za zásadní omyl považuji šlechtění a vyzdvihování těchto individualistických hodnot nad těmi klasickými, přestože básně nezaslechneme a operace nevidíme. Doktor Živago je hlavně na emoční struny brnkající západní zbraň, vhodně zmedializovaná po autorově smrti a o ruských poměrech toho neřekne o moc víc, než sovětské propagandistické filmy. ___ Taktéž mě překvapilo, že i přes dramatické období, v kterém se Živago odehrává, je všechno líčeno absolutně mdle, nevzrušivě, resp. bez nahuštění silnějších stimulů, na které si diváci v 60. letech snadno přivykli (Hitchcock, bondovky atd.). Obrovský finanční úspěch nechápu. I o 26 let starší Jih proti Severu je akčnější a senzacechtivější. (24.06.2012)