Ledová bouře

Tyhlety "vztahové" filmy mám prostě rád. Ledová bouře mi propomněla Déšť, snad proto, že i v ní je také hodně důležitá poslední scéna. Znáte to: děj se opírá o postavy, jejich bezchybné postupné vykreslování, dialogy a tušení, že na konci se nedočkáme poselství, ale smyslu toho všeho, co se na plátně (obrazovce, projektoru) děje. No jistě! Bez debat splněno! Podobné snímky mají občas nevýhodu jisté utahanosti. To je výsledek mého neabsolutního hodnocení Bouře i Deště. (20.07.2006)

Pokud chcete natočit film o bourání sexuálních tabu ve zmrzlém Connecticutu, vezměte na to chlápka z Tchajwanu... Literární kritik Dale Peck označil autora předlohy Ledové bouře za nejhoršího spisovatele této generace, navíc domýšlivého, zvráceného a zmateného. Přesto podle jeho knih vznikly dva filmy. Ledovou bouři natočil narcistní manýrista z Tchajwanu Ang Lee. U Tygra a draka podobné režisérovy atributy nevadí, film je spíše mystickou pohádkou. Ale u zobrazení reálného světa jde o tragédii. Najdeme zde vše - sraz americké rodiny na Den díkůvzdání, zmíněnou sexuální revoluci v Connecticutu, a to navíc na pozadí Nixonova skandálu, aby se tomu dodalo zvnějšku reálných prvků. Problém je, že zvnějšku. Samotné postavy trpí klasickým voděním za ručičku od autora, který jim říká, co mají dělat, než aby šlo o skutečné charaktery. Vnějškovým ozvláštněním jsou i zajímavé obrazy kamery, ale ani ty nás nenechají otevřít nitra hrdinů. Naopak - někdy si říkáte, proč se v těch intimních dialozích ty postavy chovají tak neskutečně pitomě? Snímek tak drží nad hladinou skutečně jen herecké výkony. Pro povrchní vnímatele kultury, umění a života, tuším se jim říkalo snobové, jde však o ideální snímek, který by si z tohoto úhlu pohledu rozhodně zasloužil Oscara. (03.10.2011)

(1001) Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že hudba Mychaela Danny k Ledové bouři je jedním z mých nejoblíbenějších soundtracků už celá léta, aniž bych ten film předtím viděla. Každopádně je tohle jedním z těch filmů, na které si pravděpodobně nejsem úplně schopna utvořit svůj vlastní osobní názor, protože si pamatuji, že to byl oblíbený film mojí mamky, a všechny oblíbené věci mojí mamky se stávají pomníčkem a svatostánkem vzpomínky na ni a jako takové je nemůžu a nejspíš vědomě ani podvědomě nejsem schopna zpochybňovat. Nicméně snad můžu napsat, že kromě nesmírně melancholické hudby mnou velmi rezonovala souhra toho, co se ve filmu odehrávalo, s prostředím, ve kterém se to odehrávalo: holé kmeny stromů, záplavy listí na zemi, vítr, chlad, ten odosobněný dům, a samozřejmě led. (30.12.2020)

Mé první setkání s panem Ang Lee... a byl to silný zážitek. // Rodinné drama odhalující pokrytectví a nierní tabu jednotlivých postav. Pulzující tepnu rozličných vztahů, kde každý hledá zejména sám sebe, přetne jedna ledová bouře, která toho zmrazí mnohem víc než jen silnice. // Zajímavé drama se skvělým hereckým obsazením a skvělou atmosférou. (04.04.2008)

Ang Lee natočil výborné vztahové drama, které oplývá celou řadou výtečně napsaných i zahraných postav - sexuálně odvázaná, ale zároveň chladná a prázdná Christina Ricci, bezmocný a zklamaný Tobey Maquire, vypočítavá, ale také nesmírně křehká Sigourney Weaver či po lásce a citu žíznivá Joan Allen. Výběru herců není celkově co vytknout, a když se k tomu přidá citlivá, ale současně věcná režie Anga Lee, vznikne hluboký, smutný a nádherný film zároveň. (01.11.2009)