Anděl Páně 2

"Nemeje si uši, nezdraví, nafukuje žáby, prdí ve škole, prdí v kostele. Suma sumárum: Zralej pro peklo." A víš Petroneli, že bonzovat se nemá? Ale když to funguje na nezletilé hříšníky, tak já ti to odpustím. A udělám to taky proto, že skvěle zkoušíš, patrně slušně kalíš a výborně se popichuješ s Uriášem, ale ti lidé tu zábavu prostě kazí. Snad jen falešný čert mě ještě dokázal pobavit, ale co ti ostatní? Drzá Magdaléna, ctihodný mistr Košťál nebo vypočítavá Anežka mi tam jen překáželi. Ale v Nebi to celkem šlo, tak se tam asi někdy půjdu vyvalit Na věčnost. (26.12.2017)

Uriáš si čte Kladivo na čarodějnice a říká, že je to napínavé. Jako kovaný ateista mám jistý smysl pro znevažování kolektivní halucinace zvané náboženství. Na druhou stranu, s ohledem na žánr, bych trochu té absolutní dobroty uvítal. Příběh tak nějak nepůsobí pohádkově, spíše jako nenáročná komedie. A to s celkem dobrým základem, což je na dobu a místo vzniku věc nevídaná, protože u českého filmu jsem se naposledy smál v souladu se záměrem tvůrců - no, nějaký pátek už to bude. Vadila mi ovšem příliš rychlá a občas málo srozumitelná mluva. Nevím, kde se vzalo tohle překotné mluvení, kde se jedna věta nenechá pořádně doznít a už začíná nová, hezké češtině by se alespoň v pohádkách mělo věnovat víc pozornosti. Druhé, co považuju za nedostatek, jsou nedotažené jednotlivé prvky. Např. párkař by si s ohledem na pointu zasloužil mnohem víc času, aby to trochu gradovalo k vyústění a nebylo to tolik deus ex uzenina. Naproti tomu třeba osoby opouštějící očistec vlastně nemají žádnou jinou úlohu (podle římského vavřínu jsem myslel, že jeden z nich je Pilát a ne Herodes), než aby byl nějaký ten vtípek navíc. Docela se mi líbilo to dickensovké prostředí salónu, ale to byla zrovna jedna z věcí, která by zasloužila rozvést víc, na úkor zbytečně vsunovaného humoru. Zkrátka Petronel a Uriáš by byli dobří spíš jako vedlejší, ne hlavní postavy. To mi ostatně vadilo už na prvním dílu. Víc vážné pojetí s občasným vtipem by podle mě vyznělo lépe než naopak. Pochválit ale rozhodně musím Jiřího Dvořáka, čert, který dokáže být přátelský, pokušitelský, místy ďábelsky úlisný, ale přitom důstojný a sympatický, to je hodně příjemný rozdíl oproti stále se opakujícím nešikovným breptům (o Blanarovičové ani nemluvě). Po loňské pohádkové tragédii o dvou dějstvích je to každopádně snadno stravitelný vánoční film, lepší průměr. (24.12.2017)

Rozumím výtkám, které vůči Andělu Páně 2 mohou být racionálně vzneseny. Cameo roličky českých známých osobností jsou naprosto zbytečné, protože příběh nikam neposouvají. Green screen se u nebeských scén nezapře. Vysoké procento vtipů mě nerozesmálo zdaleka tolik jako rodinu sedící po mé straně. Jenže nic z toho, bez ohledu na mé osobní nesympatie k několika představitelům epizodních postav, mi v konečném důsledku nevadilo, protože jako celek mě tahle pohádka se svými biblickými narážkami, hezkými exteriéry a nesmírně charismatickým Jiřím Dvořákem bavila. (04.01.2017)

Nebylo nás mnoho, kdo byl v dobových recenzích po nástupu filmu do kin kritický. Vlastně jsme byli v českých médiích dva. A za každou výtkou této hloupůstky si dodnes stojím. Co mi vadilo? Dost věcí. Třeba velmi slaboučký příběh společně s úmorně infantilním humorem. Postavy celou dobu jen běhají křivolakými uličkami sem a tam a nic podstatného se neděje. I to jablko se objeví hodně brzy, takže nějaké hledání a s tím spojené napětí odpadá hodně brzy. Tvůrci naštěstí využili nádherně malebná zákoutí vánočního Českého Krumlova, takže na pohled je ještě všechno tak, jak má být. Do chvíle, než se začne mluvit. Všechno to, co na diváky fungovalo v prvním díle, Strach s Epsteinem aplikovali i podruhé, jenže nejenom že k tomu nepřidali nic nového, ale ještě víc zdětinštěli. Camea známých herců v rolích nebeských obyvatel jenom proto, že mají stejná křestní jména, se ještě dají přežít, jejich humor už ne. Když si Martin Huba jako svatý Martin stěžuje, že mu někdo vypil svatomartinské víno, budiž - ale bylo opravdu nutné, aby v další scéně, kde jí husu, i znovu zdůraznil, že si právě pochutnává na "svojí svatomartinské huse"? Nebylo to dostatečně jasné? Nebo je opravdu zapotřebí každému divákovi všechno polopaticky vysvětlovat? Vůbec se celý humor odehrával v očekávání, že divák se zasměje jen proto, že svatého Matěje hraje Matěj Hádek, Veroniku Veronika Žilková nebo Lucii Lucie Bílá, protože od dětinsky primitivních vtípků na hranici trapnosti snad pobavení ani čekat nešlo. "Křesťanské" narážky (potopa světa, zjevení v Lourdech) jsou takové snad všechny. Využití svatého Josefa bylo také hodně rozpačité. Jakkoli se první díl tomu vyhýbal, druhý jasně naznačuje, že na nebi vládne polyandrie - Marie s Josefem a ještě s Bohem vychovávají Ježíška a... ne, nechci myšlenku domýšlet. A vůbec, jak může být v nebi Ježíšek jako malý usmrkanec? Když umřel ve třiatřiceti, měl by ve stejném věku být i nahoře. Ani na zemi si ale divák moc nepolepší. Na rozdíl od jedničky, která přece jenom nabízela i jiné postavy než Petronela a Uriáše, tentokrát tvůrci vsadili pouze na bezchybně fungující chemii excelentního dua Trojan-Dvořák a postavili pohádku jako buddy movie. Dobrý tah. Škoda jen, že jejich špičkování se tak často odehrává v rovině infantilního pošklebování. Tohle fakt nebyl "film roku", jak třeba psala Spáčilová a podobně. Nejlepší na celém Andělu Páně 2 bylo zjištění, že když se do nebe dostane vrah neviňátek Herodes (zatímco lakomý a oplzlý krejčí, co ale nikoho nezabil, si zasloužil peklo - no jasně, tak určitě, další kravina), musím se tam bez potíží dostat i já. (02.03.2018)

V dnešní době se často setkávám s multižánrovým označením. Podle mého je to zbytečné. Zastávám čistotu žánrů. Anděl Páně II. je naštěstí čistokrevná pohádka a jak je u českých pohádek zvykem, je určená pro celou rodinu a okořeněná humorem. Většina vtípků se nese v duchu křesťanské spirituality, těžko říct, zda některé fórky tak širšímu diváctvu, a hlavně dětem, neuniknou. Málokdy se stane, že by pokračování předčilo první díl. Zde se dá říct, že je dvojka rovnoceným partnerem svého o 11 let staršího bratříčka. Byť jsou hlavní protagonisté starší a je to na nich patrné, příběh se nese ve svěžím duchu. Přesto jakýsi dojem nsatavované kaše zůstává. Jen doufám, že se nebudou případná pokračování protahovat do nekonečna. Bůh je sice nesmrtelný, Jiří Bartoška ovšem ne. Heslo "V nejlepším přestat!" případně "Třikrát a dost!" by mělo platit především o úspěšných filmech. (24.02.2017)