Tenkrát na Západě

Il Buono, il brutto, il cattivo bol film, ktorý som zhliadol len z jedného dôvod a to, aby som mal neskôr odpozeraných prvých 300 najlepších a prvých 300 najobľúbenejších filmov. Once Upon a Time in the West som pozeral z úplne rovnakého dôvodu a osobne mi to pripadalo, ako klasický western v ktorom sa niekto niekomu mstí, nič viac nič menej. (06.04.2012)

Tenhle film je prostě klenot, který svou hudbou, atmosférou i jednotlivými hereckými výkony člověka naprosto pohltí a okouzlí. I když má o hodně víc jak dvě hodiny, tak se člověk ani minutu nenudí a díky opravdu úžasné hudbě vše naplno prožívá. Navíc Claudia Cardinale je asi ta nejhezčí ženská, jakou jsem na filmovém plátně kdy viděl a obzvlášť zde je naprosto neodolatelná. (02.04.2015)

Nikdy som nevedela prísť na chuť westerňákom a tvrdým chlapom v nich, s revolverom za opaskom, tečúcimi kvapkami potu či cigarou v ústach, s pekelne vážnym výrazom tváre: ,,Ja som chlap, tak sa ma stráňte, ak nie, tá guľka skončí vo vašej srdcovej komore." Faktom však zostáva, že takýto western nestvorí len tak hocikto. Že taký vibrujúci soundtrack plný emocionálnych nuansií nezloží skladateľ od vedľa. Herci sú vynikajúci, Ennio Morricone... je hudobný boh!!! a Sergio Leone tvrďas, ktorý to naložil nielen hlavným postavám, ale aj samotným divákom. A ja mu za to nekonečne ďakujem. PS: Dúfam, že po druhom pozretí sa moje hodnotenie vyšplhá na piedestál. (23.08.2009)

(1001) Jak moc velké rouhání by to z mojí strany bylo, kdybych prohlásila, že bych byla úplně nejraději, kdyby z filmu úplně zmizela postava Claudie Cardinale a většina děje souvisejícího s ní? Nejspíš velké a také by to dokazovalo, co si sama tajně myslím, a totiž že vlastně skoro vůbec nechápu, o čem tento film vypráví a o čem vlastně má být. Úplně a nejlépe rozumím Harmonikově lince, a ta by si krásně vystačila se stopáží o hodinu a půl kratší. Ve filmu je sice pár skvělých scén (a já mám nejraději úvodní lov křepelek na McBainově farmě a potom samozřejmě osudovou vzpomínku), ale celek mě nechává chladnou. Leonův styl dosahuje brilantního vrcholu v "Hodném, zlém a ošklivém" a tady už se skrze mou optiku pomalu, ale nevyhnutelně přelévá do opulentní samoúčelnosti. Přemíra odkazů na ostatní kinematografické počiny a zalíbení v bezobsažné "coolovosti" postav naplňuje prázdnotou ta místa, kde bych normálně přemýšlela o těžkosti lidského údělu nebo o tom, jaká je ideální teplota pro vychutnání pomsty. Tady přemýšlím nad tím, jestli bych o něco přišla, kdybych si na chvíli zdřímla, a jestli náhodou nemám morální problém s romantizováním všech těch zidealizovaných trablů daného historického období. A z čeho mě úplně nejvíc bolí srdce je to, že se musím kriticky až negativně vyjádřit i k Morriconeho hudbě. Ta jedna harmoniková skladba je zcela fenomenální, ale žádná ostatní už se mi tolik nelíbí, také i proto, že velmi často sklouzává k sentimentalitě, kterou si neumím vyložit ve vztahu k příběhu a jeho brutalitě. A co mi už trošičku připadá i jako parodie sebe sama je to, jak má každá postava svou vlastní znělku a ta začne hrát při každém jejím zjevení na scéně - aniž by se nějak promyšleněji pracovalo s tím, jak tyto motivy na sebe navazují a jak se ovlivňují, respektive ony na sebe nenavazují vůbec, vždycky natvrdo jeden přestane a druhý začne. Dala jsem filmu několik šancí v průběhu několika let a to, co jsem si myslela po prvním shlédnutí, si myslím i teď. Považuji tedy tuto kapitolu za uzavřenou a jdu se dlouhodobě trápit jinými filmy, amen. (21.09.2017)

Režisér Sergio Leone prorazil s neobyčejnou lehkostí tradici Američanů. Vytvořil realističtější život amerického západu a v pohodě konkuruje hollywoodským tradičním westernům, které jsou většinou vytvářeny podle zažitých schémat. Jinými slovy, italský režisér zvolil originální metodu, tvrdší styl s neuvěřitelnou gradací děje v plném prokreslení jednotlivých postav filmu. Není pochyb o tom, že to je jeden z nejlepších westernů. (23.03.2008)