Tenkrát na Západě

Už jako malej kluk jsem při prvním shlédnutí zíral s otevřenými ústy nad dechberoucím příběhem okořeněným geniální hudbou Ennia Morriconeho s těmi nejtypověji obsazenými herci, kteří šli vybrat. Všichni zde podali nejlepší výkony svých kariér a ukazují nám snad to nejbravurnější herectví, jaké může být na filmovém plátně předvedeno. Claudia Cardinalová v roli bývalé prostitutky Jill je krásná, silná a odvážná, dokáže překlenout všechny kopance, které jí život uštědří. Frank Henryho Fondy je lotr k pohledání, Cheyenne Jasona Robardse má skvělé hlášky a Charles Bronson alias Harmonika je jednou z nejtajemnějších postav filmové historie. Sergio Leone stvořil více než western. Stvořil nejnádhernější memento na zašlou slávu divokého amerického západu a příběh hluboký a do slova a do písmene skvostný. P.S.: "Tenkrát na Západě" bude navždycky mým nejmilejším filmem. 101%. (06.02.2005)

"Měl´s je jen vystrašit." - "Nejvystrašenější jsou, když umírají." Pokoušet se o prvním filmu Leoneho "Once Upon a Time" trilogie cokoli napsat se musí nutně zvrhnout v dlouhou řadu superlativů bez jediného negativa. Nejlepší western a jeden z nejlepších filmů (o pomstě) všech dob, samozřejmě nejlepší Leoneho film, nejlepší Bronsonova role, jeden z nejlepších filmových záporáků... Nádherná kamera, nádherná Claudia Cardinale, nádherná Morriconeho hudba... a bylo by toho ještě hodně, např. tradičně přesně typově vybraní herci i do těch nejmenších rolí, úchvatná výprava, úderné dialogy... Film, který nesledujete, ale kterým se kocháte. (21.01.2008)

Anti-westernový komplex s konečnou platností potvrzen: I´m just not that kind a guy! Z čistě objektivního hlediska je pro mne nejslavnější kovbojka na světě extrémní přehlídkou vybroušených záběrů s parádní hudbou a chvalitebnými hereckými výkony. Z nějakého důvodu jsem se nemohl dokázat sžít s jedinou postavou, snad jen ze začátku se soon-to-be-dead zrzavým chlapcem, se kterým jsem hluboce soucítil... Snímku jsem se delší dobu vyhýbal schválně - přeci jen nikdo rád nesleduje žánr, k nemuž nemá moc blízko. Něco ve mě prostě před mnoha lety přehodilo pomyslnou výhybku, a jediný wester, který dokáži ocenit, je 3:10 to Yuma. Jinak zůstávám obyčejným (nejen) filmovým geekem se slabostí pro komiksy a těším se, až někdy za pár desítek let uvidím Tenkrát na Západě znovu. K určitým filmům musí člověk jednoduše dospět a vidět je jinak, a já věřím, že tohle je v mém případě přesně onen případ. Prozatím jsem zkažený moderní pop-cornový divák a "komerční" je moje oblíbené slovo :-). P.S. MNOHEM lepší než Hodný, zlý a ošklivý, nenudil jsem se. (07.08.2010)

Nejlepší western všech dob, ve kterém nekulhá ani jedna složka. Velice nápaditá režie, skvělí herci a soundtrack, který dávno přesáhl rámec "pouhé" filmové hudby a stal se hudebním pokladem a legendou. Leone měl velmi šťastnou ruku při výběru herců (ostatně jako vždy). Henry Fonda se své ojedinělé záporné role zhostil s bravurou (a ve Státech divácká obec nemohla vydýchat, že představitel modelových hodných hochů hraje takového hajzla), Charles Bronson zahrál možná nejlepší roli své kariéry, Claudia Cardinale je potěchou pro oko a Jason Robards coby Cheyenne je jednou z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec. Nutno vidět v širokoúhlém formátu, oříznutí pro VHS rovná se zločin na tomto filmovém pokladu. (02.03.2003)

Pozoruhodný western evropské provenience nese na sobě - ke svému prospěchu - známky svého původu. Oproštěn od tradičního sentimentu klasického amerického westernu třicátých až šedesátých let minulého století zachovává s pietou až úzkostlivou základní znaky žánru, mýtus dobra a jeho vítězství, které zde přerůstají až do klasického mýtu někdejšího pověstného Divokého Západu (proslulé hudební motivy). Svým způsobem tvoří neotřelou součást italského neorealismu; lze ho nazírat jako formu italské, ale vlastně i evropské sebereflexe mýtů rodokapsu, kovbojek přenesených na plátno, jako touhu vychutnat ovoce, které už není zakázané, jako snahu vymezit a současně si i užít to nové i to tradiční, které to všechno s sebou nese. Mluvit o mimořádně dobře zvládnutém prolnutí hollywoodského a evropského herectví, o schopnosti oslovit ne klubového, ale i masového diváka (mluvím tu o své vlastní zkušenosti) znamená zachytit další výrazný klad dnes již klasického díla. Pohnutí a radost, asi tak lze nejlépe zachytit pocity, které se nás zmocní, narazíme-li po desetiletích na tohoto našeho blízkého, drahého přítele a jeho nezapomenutelné hrdiny a jejich stejně nezapomenutelný příběh. (19.03.2008)