Dubček - krátké jaro, dlouhá zima
Dubček - Krátka jar, dlhá zima
Dubček
Režie:
Laco HalamaKamera:
Peter KelíšekHudba:
Ľubica ČekovskáHrají:
Adrian Jastraban, Jiří Zapletal, Vladimír Hrabal, Táňa Radeva, Jakub Jánošík, Peter Trník, Radoslav Šopík, Stano Král, Zdeněk Bureš, Alexandr Loginov (více)Obsahy(1)
Poslední cesta mezi Bratislavou a Prahou je pro jednoho ze strůjců „pražského jara 68“ rekapitulací jeho nadějí i vzpomínkou na zoufalý boj s představiteli sovětské komunistické moci. Dubček je portrétem muže, který věřil, že se v roce 1968 napraví chyby minulosti a tehdejší Československo se změní v demokratickou zemi... Příběh filmu se odvíjí ve třech rozhodujících fázích života A. Dubčeka, a on sám je na své poslední cestě z Bratislavy do Prahy jejich vypravěčem. Je to období jara a léta 1968, v čase nadějí a následné okupace vojsky „spřátelených armád“, období, kdy byl Dubček s ostatními členy vlády zadržovaný v Moskvě a kdy se rozhoduje o podepsání tzv. moskevských protokolů, a pak další období vykreslující život ve společenské izolaci, atmosféru špehování a ponížení. Film o Dubčekovi je historický videofilm realizovaný digitální filmovou technologií, kombinující dokument s hranými situacemi a pasážemi. „Bez idealizovania je akousi historickou milosrdnosťou, v ľudsky presvedčivom portréte človeka, ktorý uveril v možnosť demokratizácie totalitného režimu a tak ho nevyhnutne musel stretnúť osud Ikara svojej doby“, říká o svém filmu režisér Laco Halama. Tragická a nikdy neobjasněná Dubčekova autohavárie jako by byla i koncem utopistické iluze o společnosti s lidskou tváří. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (139)
„Verit a důfat je lúdské, ludské a naivné…“ Asi by bylo trošku naivní očekávat od tohoto filmu nějaké plnokrevné životopisné drama, z něhož bychom se o životě Alexandra Dubčeka dozvěděli trošku víc než jen to, jaká byla jeho role v období Pražského jara a především pak těsně po okupaci Československa v srpnu 1968. Třeba by bylo zajímavé vidět Dubčeka v okamžiku, kdy v roce 1969 podepisuje coby předseda Národního shromáždění tzv. pendrekové zákony. Přesto oceňuji to, že je film postaven na věrném popisu historických faktů, o čemž svědčí i použití některých doslovných dialogů nejen Alexandra Dubčeka, ale i Ludvíka Svobody či Gustava Husáka. Osobně se mi též líbilo, jak film místy (zejména při projevech samotného Dubčeka) přechází z podoby hraného filmu do podoby dokumentu a divák tak může naslouchat autentickému Dubčekovu hlasu. Co mě překvapilo a rád bych si ověřit, zda to aspoň trošku odpovídá realitě, byla scéna z veřejné plovárny, kde měl Dubček coby 1. tajemník strany skákat ze skokanského můstku do bazénu. Motiv plovoucího či topícího se Dubčeka je posléze ve filmu párkrát použit a tento osobitý filmařský motiv mě přišel vcelku zajímavý. Dubček se v tom období po okupaci od Sovětů skutečně musel cítit totálně ztracený a mohl prožívat pocity nepodobné tomu, když se někdo topí. V jistých chvílích mi přišlo, že se film snaží Dubčeka ukázat jako vcelku odvážného člověka, který dlouho vzdoruje tomu daný protokol (diktát Moskvy) podepsat a říkal jsem si, co by se asi stalo, kdyby přeci jen dokázal dále vzdorovat (jako nakonec František Kriegl). Možná by se po roce 89 nestal jen „talismanem, kterým se chtějí lidé pochválit“. Možná by se z něj nestala jen „pomlčka mezi dvěma epochami“. Ale on podepsal a ustoupil, čímž se z něj postupně stala v zásadě tragická postava našich novodobých ději. Tragická i způsobem svého skonu, což autoři snímku vcelku dobře vystihli tím celkovým zarámováním filmu (patrně) poslední a tragické Dubčekovi cesty autem po dálnici z Bratislavy do Prahy v roce 1992. ()
Rozpočet tu nesporne chýbal a ja sa pýtam prečo si Slováci nedali viac záležať na investovaní do poriadneho filmu o jednej z ich najväčšej osobnosti. Každopádne aj z vody sa podarilo uvariť veľmi prospešný film, ktorý sleduje historické udalosti krok za krokom, tak ako to bolo a herci robia čo môžu. Hoci sa obávam, že tak hystericky Dubček voči Brežnevovi asi nemohol vystupovať. Ale inak veľký prínos, stojí za pozretie. ()
Za mna dobre. Ludia davno pozabudali alebo skor pomaly ani len nezazili, s cim sa boril socialisticky chudak. Mali by sme si viac vazit slobodu, za ktoru tolko ludi bud priamo vycedilo vlastnu krv, alebo aspon zaplatilo zivotom pri lopate. Nasi v strane neboli a mali sme z toho vsetky decka prusery az do dospelosti. Dnes maju deticky ine problemy: vyber telefonu, mejkapu a pohlavia. 4* v pohodicke. ()
Halamov film sa nikdy nemal dostať do kín ( vyžiadali si to kinári ), je to náučná doku-dráma vhodná na televíznu obrazovku. Síce zručne, ale komorným spôsobom vykreslené udalosti okolo 21. augusta 1968 si pomáhajú rozprávaním samotnej hlavnej postavy, ktorá si na ne spomína počas osudnej cesty autom 1. septembra 1992. Film sa nesnaží priniesť niečo nové, len rekapituluje známe udalosti. Herecké obsadenie však potešilo. ()
viem pochopit, ze film dokaze iritovat divakov neznalych temy (ano, aj takych neandertalcov je medzi nami stale dost...) a ze mu podaktori vytknu dramaturgicku neucelenost a divadelno-televizny charakter. avsak na poskromnejsie pomery slovenskej tvorby je dubcek skvely film. apeluje na prirodzenu inteligenciu divaka a tahaju ho vyborne dialogy, sympaticke herecke vykony a vskutku autenticka atmosfera diania za kulisami. neodohrava sa na uliciach, ale za oponou, kam malo pristup len zopar vyvolenych a kde sa rozhodovalo o osude ceskoslovenska. a toto dianie sa tvorcom podarilo ozaj uctyhodne zrekonstruovat. prestrihy medzi hranym filmom a archivnymi zabermi su dokonca majstrovske. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (16)
- Stano Kráľ (Husák) spomína na natáčanie: "Najviac na mňa zapôsobilo nakrúcanie prijatia československej delegácie v Moskve v Kremli, keď na nás tlačil Brežnev. Predstaviteľ Brežneva - vynikajúci ukrajinský herec Vladimir Nečeperenko, ktorý sa na neho mimoriadne podobal - sa na nás tak rozkričal, že som po ostrej povedal, že keby na mňa tak reval naozaj Brežnev v 68-om, tak zradím svojho otca, matku, súrodencov a aj všetky tety a strýkov." (Raccoon.city)
- Adrian Jastraban uvedl, že mu nepřišlo, že by byl Alexandru Dubčekovi nějak podobný, ale naštěstí si s tím maskéři poradili. (griph)
- Herec Jiří Zapletal ztvárnil úlohu předsedy Národního shromáždění Josefa Smrkovského nejen v tomto snímku, ale v seriálu České století (od r. 2013), konkrétně v epizodě z roku 2014 – Musíme se dohodnout (1968). (majky19)
Související novinky
20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy
Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (více)
Reklama