Maniak

Bizarní, vtipné, retro, dojemné, prostě nádhera. Příběh o tom, že se v životě všichni někdy cítíme sami a cestu ven z temnoty, v které se někdy ocitneme, najdeme především s pomocí přátel a vzájemné touze si pomoci, místo toho, abychom si pomáhali doktory a prášky. Takhle už mě dlouho žádné finále neudělalo šťastnou a zároveň jsem si dlouho takhle nepobrečela. Mnoho bylo řečeno kritiky o dokonalosti Emmy Stone a Justina Therouxa. Hill má možná roli nejtěžší, co se týče balancování mezi dramatem a komedií, ale na konci mě jeho Owen dojal úplně nejvíce. Hudba je nezapomenutelná a bez ní by Maniac nefungoval. V dnešní Peak TV éře je někdy těžké najít něco, co mě takhle chytí za srdce, ale Maniacovi se to podařilo. "Because you're my friend." (05.10.2018)

Těsně před závěrem (E08) musím říct, že jsem čekal ledacos, ale seriál mě překvapil. Těžce individuální přístup k vyprávění zaručí, že je nám naservírován ojedinělý zážitek, který nemá v seriálové tvorbě asi obdoby. Vymyká se škatulkování a často střídá filmové žánry, čímž se stává docela těžce stravitelným. Tohle není nějaká přímočará podívaná, u které není třeba přemýšlet. Některé díly se tak rozpadnou na střípky a je třeba občas přetrpět zdánlivě nesmyslné pasáže, aby přišla pointa která příběh posadí zpět na hlavní linku. Jako experiment to beru a líbí se mi nejen forma vyprávění, ale také herci, kamera, hudba a celkově režie. (30.09.2018)

Co na to říci. Nebyl jsem si jist ani po dvou dílech. Myslel jsem si, že se to určitým způsobem spraví. Ale byl jsem až nečekaně překvapen, že ne. Více a více se totiž seriál prohluboval do svého vlastního světa, což oceňuji, jelikož to ukazuje úplně novou a lepší formu kreativity. Nicméně, jelikož jsem se nechytil ani na začátku tohoto všeho, tak už se to ale pro mě vezlo z kopce od začátku. Nakonec mi to silně připomínalo seriál Legion. Což byl asi i ten problém, protože ani u tohoto díla, jsem se vlastně nikdy nechytil. Je to zvláštní počin, který si určitě přispěl k rozkvětu toho, co by mohl rok 2018 nabídnout. Ale nesedne to každému. Včetně mě. Jako i jiné věci. A tomu plně rozumím. (31.12.2018)

Jedinečnej příběh chaosu a řádu! Netradiční, krásně podivný, nedivácký, nekomerční, atmosferický, skvěle zahraný, parádně napsaný, perfektně zrežírovaný, podpořený výborným soundtrackem. Přesně ten typ seriálu, jenž by nikdy nevzniknul, kdyby nebylo Netflixu, kterej dává ambiciózním tvůrcům možnost točit to, co chtějí a přesně tak, jak to chtějí. (23.09.2018)

Extra poutavý začátek plný potenciálu a působivý konec, který porazí na kolena všechny slabochy na silná finále. Jen mezi tím je všeho trochu moc. Barev, změn nálad, nápadů, ale než bych obdivoval originalitu a jednotlivé vstupy do nových vizí, připadají mi na mysl jednotlivé předobrazy a více či méně ochotně se přehrabuji v tom, jak se nejlépe inspirovat Matrixem, Klubem rváčů, Mechanickým pomerančem nebo třeba Mr. Robotem. I přes trochu na sílu hnané, ale přesto obdivuhodné žánrové rozkročení zůstává vše v jádru na rovině hlavní dvojice. Páru roztřesených porouchaných dušiček, které díky jako vždy přesné Emmě a k mému nemalému šoku i dokonalému Hillovi nechávají diváka zas a znova žasnout a fandit, ať se někde v tajemném mozkovém zákrutu skrývá tajemství, jak smutek a beznaděj zahnat a (vy)léčit. Bohužel jakmile se začne příliš dlouho mluvit o celém výzkumném projektu, Theroux je nucen hrát karikaturu a dává se prostor Gretě nebo Azumi, vyhodí mě to okamžitě ze sedla. Chápu, že tvůrci mají v hodně nadsazené látce plné velkých vědeckých slov a filozofických parafrází tendenci být v klidnějších vodách trochu poťouchlí, ale vůbec to nefunguje a návrat do hlubin původního konceptu mi pak pokaždé trvá dlouhé minuty. Za uklidňující vědomí, že i přes spoustu poct a zatáček je Maniac v první vlně o záchraně v místech, kde ji člověk nečeká, ale zaokrouhlím hodnocení nahoru. Takových jistot totiž není nikdy dost. (21.10.2018)