Limonádový Joe aneb Koňská opera

Brdečka neBrdečka, mě už v tomhle saloonu popíjet whisky neuvidíte. Jak tak koukám, tohle pití se tváří fajnově, ale je to pěkný patok. Nějak mně z něj není nejlépe. Z náhražky dobrý pití neuděláš. A tak to platí o tomhle westernu, který je parodií na westerny, ale mám pocit, že nebylo daleko, aby spíše parodoval (nepříliš invenčně) sám sebe, než nějaké, v té době zde málo známé "západní" vzory. Už ta "kolalokova" limonáda zní podezřele. Prosím vás, který pistolník pije takový humus. Kdyby tvůrci měli koule a nebyli přizdisráči, vrzli tam rovnou Coca-Colu, a to by byl panečku šrumec. Nějaká trapná břečka to fakt nezvedne. Asi nejhnusnější na filmu je kamera. Nevím, koho napadlo to nemožné filtrování, ale je to tedy peklo. Mně to vůbec nedělalo dobře na oči. LEDce z toho mrdlo a odešly pixely. Velké krédo mělo mít herecké obsazení. Mně neučaroval nikdo. "Arizonská pěnice" Tornado Lou byla celkem přestárlá vydra, vůbec žádný sexappeal, pistolníci představovali celkem zajímavé leporelo, ale "limonádník" tehdy proti režimu solidně brojil a zastával se potlačované gay komunity. Stačilo se na něj podívat a už jste si chránili řitní otvor více, než jiné partie. Padouch Hogofogo mě zklamal. Zkrátka nebavil mě takovým způsobem, jaký jsem od něj čekal. Winnifried jednoduše píča vhodná maximálně k gangbangu s pistolníky. Když to shrnu, děj neděj mě nebavil. Absolvoval jsem s ním nudné přechody z hnusného obrazu do ještě hnusnějšího obrazu s jakousi barevnou, nepojmenovatelnou mutací. Pár gagů se našlo (Hlinomazem sežrané housle), anebo i ta buzerantská písnička "Tu mejkmi šuk máj es, mučačí péro in ma maut", ale že bych byl z toho všeho "vodvařenej", to fakt ne. Notoricky známý kousek od mistra Oldřicha Lipského netřeba dvakrát představovat. Někomu se líbil, i když ani neví proč, a já jdu proti davu. Fakt mě nezaujal. Podotýkám, že pro mě to byl od Lipského jeden z jeho nejslabších kousků. Takový jeho, jím nikdy nerealizovaný, "Šerif nemá odpoledne čas", je pro mě "kultovka". Fistulkové buzno limonádníky nebrat, a nebo se smířit s osudem natržené řitě místo prostřeleného srdce. Už alespoň vím, proč pistolníci nosí ko(ko)lty proklatě nízko. A můžu mít klidné spaní kritika. Opět to v žebříčku nej filmů nemá co pohledávat. 40% (13.11.2014)

Při vědomí toho, že doposud Lipský stál akorát za naprosto rozbitými socialistickými sračkami, se může jevit obsahová i formální bravura Limonádovýho Joeho dost překvapivě. Nicméně při detailnějším vyšetření je vidět, že za tím stojí primárně Brdečkova předloha, vysoustružená stovkami divadelních repríz, která ještě vychází z českého uchopení westernů v rámci tehdejších trampských subkultur a rodokapsových příběhů. V době premiéry filmu bylo postavě Limonádový Joe již téměř 25 let a mnoho zdejších herců již s ní bylo spojeno divadlem dávno předtím. Zároveň je tenhle film vlastně prvním českým kaskadérským filmem (navíc v době, kdy se kaskadéři snažili jako povolání ustanovit, takže šli do všeho), což zřetelně dalo filmu velkou míru svobody během natáčení, protože ti chlapi fakt padali ze šesti metrů po zádech a seskakovali ze střech v botách na podpatku, takže nebylo třeba uchylovat se k různým střihovým trikům. A Lipský, který minimálně díky svým cirkusovým zkušenostem, byl alespoň režisér, který věděl, že z fyzického hlediska toho lze chtít po těhle lidech víc, než by si dovolili říct jiní. Co ale pořád nechápu je, jak přišel tento dosavadní břídil s tak perfektním a na rok '64 dost přelomovými záběrovými kompozicemi (odhalování skrytých informací v druhém plánu, práce s odrazy), které navíc téměř vždycky využije pro dobře vystavěný vtip. U který komedie ze 60. let, na kterou se díváte po padesátý sami doma se pořád smějete nahlas? (01.05.2022)

Je možné, aby se Winnifred (členka klubu Arizonská obroda) stala ženuškou synáčka továrníčkova? Samozřejmě! Zvlášť, když oním zmiňovaným úspěšným obchodním cestujícím je Limonádový Jeliman s hlasem Karla Gotta. Winnifred vítězí, přestože soupeřkou v zápasu o srdce pistolníkovo je Arizonská pěnice Tornádo Lou (Žena Bouře), která je světaznalejší, lokty má rovněž ostřejší, ale sourozenecké pouto ji nakonec diskvalifikuje z boje o manželské lože sdílené s neposkvrněným hrdinou. A tak se zrodil neuvěřitelně stylový western, ve kterém proti sobě stojí Goodman s Badmanem, bílá s černou a kolalokova limonáda s lihovinou. (06.04.2009)

"Když střílí konzument Kolalokovy limonády, netřeba volat lékaře." Vždycky si rád oblíknu teplý prádlo, usednu do baru, kde houstne dým, dám si cloumáka, zaplatím za něj mexickej dolar o velikosti kakaový skvrny a mrknu na plátno, kde právě probíhá nelítostnej souboj bílobílýho dobra s černočerným zlem, ve kterým kultovní hlášky létají vzduchem rychleji, než kulky ze Smith and Wessonů - samozřejmě zavěšenejch proklatě nízko. Bavilo mě to jako malýho a jelikož již několik destiletí odmítám dospět, tak mě to baví dál. (05.08.2011)

Hogo Fogo mezi parodiemi i westerny. U filmů Oldřicha Lipského mne pro komentář málokdy napadne něco smysluplnějšího, než použít některou z filmových hlášek. Takže noci začínají být chladné, tož si beru teplé prádlo (samozřejmě černé, neboť mstiteli sluší lépe tato) a skrze Fatamorgana Walley si to namířím rovnou do "Kloboukového Města" na pořádnou lihuprostou alkoholickou Whiskolu, po jejíž konzumaci vyléčím sobě rány, šoky, kuří oka, pomiluji Arizonskou pěnici zadarmo, odstřelím svým prokladě nízko u boku zavěšeným "smithandwessonem" nějakého toho vrtáka a nakonec snad vyhraji na burze 5 milionů? - ne, miliard dolarů. A vůbec, "žabaři, žádná mrtvola." Tak servus, blonďaci. (29.10.2005)