Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiří Sovák, Václav Lohniský, Iva Janžurová, Míla Myslíková, Josef Kemr, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, František Kovářík, Josef Abrhám, Jiří Schmitzer (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Jiří Kroupa, mistr v továrně na zemědělské stroje, je závodní radou donucen zasednout do lavice večerní průmyslovky. Potřebuje si totiž zvýšit kvalifikaci, aby mohl zůstat ve funkci i po chystané modernizaci podniku. S ním do lavic usedá pestrá směsice studentů - šplhoun Hujer, koketní paní Týfová, třídní rošťáci Tuček a Šlajs, zmatkář Plha nebo věčný ospalec Dudek. Zkrátka chybí jen Hliník, který se odstěhoval do Humpolce. Přestože jsou to vesměs lidé středního věku, znovu se mění ve školáky. Opisují, žalují, zdržují vyučování a na zvonění čekají jako na vysvobození. Lžou, že nedostali domácí úkol, tropí si žerty ze sebe i z učitelů. Stejně osobitými postavičkami jako žáci jsou i jejich učitelé, mezi nimiž vyniká svérázný chemikář, češtinář Hrbolek nebo třídní Janda, který si musí během školního roku se svými odrostlými žáky vytrpět řadu obtíží, jako třeba nečekané třídní schůzky s hojnou účastí, zejména rodiny Hujerovy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (990)
Nevím, co k tomuhle filmu dodat. Česká klasika. Společně s Jáchymem patří mezi mé nejoblíbenější české komedie. Práce Svěráka a Smoljaka se prostě pozná. Každý známe nějakého toho Hujera. Jiří Sovák vyniká společně s Jiřím Schmitzerem. A Petr Nárožný, který vypadá pořád stejně, dokáže pobavit, i když se tam objeví pouze jednou. Podobně jako Zdeněk Srstka, který tam toho moc nenamluví. Taky by bez tohohle filmu málokdo znal Humpolec: "A nyní zjistíme, zda je přítomen hliník. Hliník se odstěhoval do Humpolce." :D ()
Klasika, na kterou jsem se po dloooouhé době musela znovu podívat v rámci doplňování mezer v českém filmu (mnoho si pamatuju pouze z dětství a jen útržkovitě). Škoda že podobné filmy se netočí ještě dnes - filmy, které mají nápad a jsou skutečně vtipné a dobře zahrané.... ne ty vulgární a trapné rychlokvašky, kterých je dnes všude plno. Sovák byl třída, stejně tak Svěrák a ostatní. Pan profesor "Hrbolek" mě skutečně rozesmál :) ~(4,0★)~ ()
Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. ()
Tyhle Svěrák/Smoljak haha-chichi scénáře kde kvantita vtipu je jedinou kvalitou mi lezou dost na nervy, ale zase na druhou stranu, pokud měly filmy jako Marečku či Jáchyme, hoď ho do stroje sloužit jako skládka slabších vtipů, které se nevešly do cimrmanovských her, tak díky bohu za ně. Přesto musím uznat, že zanícení, se kterým se tu někteří herci vrhají do svých hlášek občas donutí si některé scény přetočit a dát si je od znovu. Kovaříkův klepající spodní ret při traumatické scéně "Ale Mlho...", nebo monolog o jedné větě a třiaosmdesáti slovech, který vede Weigel (čímž se zřejmě stal role modelem pro Lukáše Grygara) budiž jedněmi z příkladů. ()
Osvědčené spojení Oldřich Lipský (režie), Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak (scénář) vykrystalizovalo ve své nejhumornější podobě a vznikl komediální klenot, charakterizovaný přímo dadaistickou replikou z filmu „Marečku, podejte mi pero! ... Já jsem Tuček, soudruhu profesore...“ Jeden z nejlepších filmů smutných normalizačních let...a živý artefakt, který tu po (svaté) trojici českého filmového humoru zůstane ještě za desítky a desítky let... ()
Galerie (55)
Zajímavosti (77)
- Český exprezident Václav Klaus označil film za "desivo, desivo zlý film." (Raccoon.city)
- Autori Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák nepoužívali v názve scenára ani v jeho knižnom vydaní úvodzovky ani výkričník. (Raccoon.city)
- Herec Jiří Schmitzer neměl ke svému otci Jiřímu Sovákovi nikdy blízko. Veselohra Marečku, podejte mi pero! byla pro oba první větší příležitost, jak si k sobě najít cestu, přičemž se opravdu málem usmířili. Jiří Schmitzer si ale po jednom divadelním představení v roce 1976 dal s kolegy skleničku, pak usedl za volant a nešťastnou náhodou srazil chodce, který svým zraněním podlehl. Byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody, za dobré chování ho ale propustili už po roce a půl. Cholerický Sovák nechtěl synovi odpustit, že řídil pod vlivem alkoholu. Ačkoli mu posléze pomohl najít právníka, propast mezi otcem a synem se prohloubila. (HawkeyP)
Reklama