Zabil jsem Einsteina, pánové...

Další krásně hravá bláznivá komedie, která mě vždy potěší, když ji shlédnu. Opět si utahuje z lidské schopnosti vést stále větší a ničivější války v zájmu svých mocenských ambicí a tím dovést svět na pokraj vyhynutí díky novým, hrozivějším a děsivějším zbraním s "vedlejšími účinky". Takže se musí řešit to, že ženám rostou z nenadání vousy díky bombě G. Mají plán, vrátit se do budoucnosti do roku 1911 a zabít Alberta Einsteina (krásně se pohihňávající se Petr Čepek), otce celé fyziky. Tým pod vedením profesora Davida Moora (skvělý Jiří Sovák) vyráží. A začíná bláznivá podíváná a zábava. Moore chce splnit úkol za každou cenu, Jeho kolega Frank Pech (Lubomír Lipský) zmizí, protože místo Einsteina zemře jeho budoucí otec. Historička Gwen Williamsová (Jana Brejchová) se zamiluje do Einsteina a chce zabránit jeho smrti. A pak je tu ještě druhá strana (výrobce bomby G), která chce smrti také zabránit a již skvěle zastupuje Smith (nádherně sebevědomý Jan Libíček). Úkol se musí zopakovat, i když se to obejde bez úmrtí. Pak při návratu se Moorovi stane noční můra, když původní katastrofu vystřídala jiná a on musí jako poslední zdravý muž sloužit ženám a bomba G je opět zavedena samotným Moorem. Další půvabné postavy: policejní inspektor ve staré Praze (Josef Hlinomaz) a Pechova manželka Betsy (Iva Janžurová), která při druhé expedici nahradila Gwen, protože chtěla mít zase manžela. Nádherně hravě bláznivá zábava. (16.12.2009)

Svérázná adaptace prózy klasika české sci-fi Josefa Nesvadby pokulhává právě především po stránce syžetové, což je ale pro fabule tohoto autora tak trochu typické (spolupráce s Milošem Macourkem se osvědčila snad jen v mnohem podařenější crazy komedii Zítra vstanu a opařím se čajem, kterou režíroval Jindřich Polák a scénář napsal sám Macourek s Polákem, ostatní filmy na motivy Nesvadbových próz či snad přímo podle jeho scénářů byly víceméně rozporuplné - namátkou Upír z Feratu, Blbec z Xeenemünde, Tarzanova smrt, Slečna Golem, Tajemství zlatého Buddhy atd.). Režisér Oldřich Lipský, který měl v té době na kontě již veleúspěšného a legendárního Limonádového Joa či vynikající a (trochu opomíjený) experimentální Happy end, realizoval další filmovou perzifláž, tentokráte na téma sci-fi, kterou, pro svou tvorbu tak příznačně, žánrově namixoval s crazy komedií, pohříchu se ale jeho film více než výše zmíněným kultovním snímkům podobá jeho dřívější spíše nepodařené satirické sci-fi utopii Muž z prvního století. Plejáda prvotřídních herců ani režijní mistrovství a řemeslná dokonalost prostě nedokáží zastřít choulostivá místa ne snad přímo slabého, ale minimálně průměrného scénáře. O to větší škoda promarněné šance, jelikož sci-fi o paradoxech vyplývajících z cestování časem se československá kinematografie jevila jako velice progresivní a daný snímek se dal chápat jako ohlas například ve Velké Británii právě kulminujícího kultovního seriálového fenoménu Doctor Who... Bylo to možná naposled, co se naše kinematografie držela na špici zachytávání nových trendů... (27.08.2011)

Oldřich Lipský se do dějin české kinematografie zapsal neskonale unikátními filmy, triky, které zvládal ukočírovat před půl stoletím, skvěle fungují na diváka i dnes. U díla, na které jsem se dlouho chystal, se ale nemůžu ubránit pocitu, že je již mírně překombinované a pozoruhodná zápletka tady člověka neodpálí tak, jako třeba v bezchybném Happy endu. (15.12.2021)

Vousaté ženy, prsatí muži, raketa na prknech Národního divadla, hihňající se Einstein...tak to je tedy mazec! Jinak je to v podstatě xtá variace na téma cestování v čase, avšak, nutno říci, díky košatému a řádně ujetému scénáři, pestré výpravě, dokonalému hereckému obsazení a inteligentnímu humoru jde o jednu z těch nejpovedenějších variací. 75%. (18.11.2012)

Kvůli Janě Brejchové bych taky cestoval časem a rozhodně bych ji nezabíjel. Ztřeštěná komedie chrlící na diváka jeden gag za druhým v bleskurychlém tempu. Přemýšlet nad paradoxy a jinými záludnostmi cestování v čase nemá příliš smysl. Oldřich Lipský si totiž sympaticky nehraje na fyzikálního génia Einsteinova formátu a chce jen a jen pobavit, což se mu daří na jedničku a komediechtivý divák musí být spokojen. Pro mou již vymírající generaci (nezakomplexovaných) dětí socialismu bude asi vždy nestárnoucí klasikou, jejíž nostalgická vůně se nedá ničím přebít. Čtyři a nikoliv jen z oné nostalgie, řehtal jsem se jako kůň. Viděno během Season Challenge tour 2015 (14.08.2015)