Pan Jones

To sa nám tak jedno waleské trdlo vydalo do Ruska, lebo mu Stalin nedvíhal telefón. A keďže s Hitlerom už rozhovor urobil, nič iné mu neostávalo, len nasadnúť na vlak a pre skrátenie chvíle si pribaliť aj drumbľu, aby nám mal čím brnkať na nervy. Postupom času mu došlo, že čísla akosi nesedia a vôbec, že je to celé nejaké divné a tak sa vybral na strastiplnú cestu za hľadaním pravdy. Naivné a jednoduché ako sám hlavný hrdina, ale zopár zaujímavých momentov sa predsa len nájde. (16.09.2019)

Občan neobčan, obyvatel neobyvatel, je to těžké. Film má nějak všechno, co je potřeba. Sympatické herecké obsazení a hlavně velmi zajímavý námět, ale nedělá hned dobrý film. I když za křeslem režiséra stojí někdo jako Holland. Filmu totiž chybí nějaké jako dramatické prvky a nějaký prožitek. Sice máte velmi chladnou sovětskou atmosféru 30. let, ale to není všechno. Už jenom protože hrdina se nějak paběrkuje sem a tam s nějakým zařizováním, které k tomu sice patří, ale je záživné jako sledovat mouchu na okně. Když už jde do tuhého, najednou se hrdina objeví na Ukrajině a tam to opravdu začne jet silně. Konečně se něco děje a má to nějaký spád. Skoro až drastickým nečekaným způsobem jako ve Volyni nebo s Nabarveným ptáčetem. Jenže to je nějak všechno. Není tam nějaký dramatický boj za pravdu nebo zadostiučinění. Není tam nějaké životní napětí. Je to takové nijaké. A je to škoda. Protože film nakonec působí jako by byl o ničem. Minimálně je velmi nezajímavě odvyprávěný. Což je věčná škoda. (24.09.2020)

Netvrdím, že jde o nejlepší film Agnieszky Holland, ale stejně mě překvapují vlažné až odmítavé ohlasy v komentářích, ke kterým se nepřidám. Jako fanoušek historie jsem si trpkou cestu hrdiny snímku do země sovětů prošel s ním a neshledal jsem se s chybami, které by stály za větší výtku, ani jsem nenašel nezáživné pasáže. Snímek na mě nepůsobil jen v hrůzných momentech konfrontace s beznadějí zesláblých a umírajících lidí během hladomoru, ale i při vykreslování dusivé atmosféry stalinské Moskvy 30. let a dekadentního života tolerované (protože tak či onak potřebné) západní komunity. Nepřekáželo mi ani aristokratické prostředí britské smetánky, bylo pro mě zhmotněním reálných osobností oné éry a nevnímal jsem delší stopáž jako handicap, ba nemám ani pocit neaktuálnosti tématu. Potřeba nepokonklovat mocným, nebýt konformní a zbabělý platila v žurnalistice minulého století stejně, jako platí dnes. Celkový dojem: 80 %. (23.11.2021)

In USA, you can always find a party. In Soviet Russia, The Party always finds you… Ukrajinský hladomor je bohužel pouze jednou z mnoha kapitol v černé knize lidstva a tuze šerednou ilustraci k ní přikresluje chování řady politických a kulturních velikánů své doby (za všechny jmenujme George B. Shawa nebo H.G. Wellse), kteří sovětské potěmkiádě znamenitě posloužili potleskem užitečných idiotů (ano, vím, že nasadit si ohvězdičkované prýmky dávno potom, co utichla bitva, je jednoduché). Těm několika málo varovným hlasům, upozorňujícím, že za báťuškovým žoviálním knírem se v tomto případě skrývá třetí jezdec apokalypsy, co si přivlastní i poslední mírku pšenice, byl přisouzen úděl věštkyně Kassandry. Agnieszka Holland se žel s tématem poprala jen do polosyta, naštěstí se hluché pasáže střídají s putováním hrůzyplnou farmou zvířat, kde největší svině tloustnou a zbytek živých závidí mrtvým... (12.01.2021)

Film do kina. Nebyl dokonalý, to úplně zabíjí závažnost tématu a to, že se film věnuje jedné z nejtemnějších chvil lidstva. Nedá se moc hodnotit, stačí aby jen chvíli hlava a srdce vnímaly, co ve skutečnosti vidí. Doporučil bych ke shlédnutí, ale nechválím, dal se natočit lépe, za mě vůbec nefunguje ta část v Moskvě. (05.09.2020)