Tanec v srdci

Velký plus dávám za písničku "Time after time" - od určité doby je na mém žebříčku oblíbených, takže když jsem ji slyšela, měla veliký úsměv na tváři :-)) Jinak k filmu - naprosto průměrný snímek o lásce a vášni v tanci. A paso doble je vskutku tancem plným vášně. Na chvíli, kdy se nechce přemýšlet, prostě tak nějak přežít s filmem, velmi vhodné. (19.12.2010)

Každý si jistě řekne: Převyprávěný Hříšný tanec a plný klišé... Ale zdání klame. Snímek by určitě nedopadl tak pozitivně kdyby ho do rukou dostal obyčejný režisér.Jako vždy originální Luhrmann,jeho prvotina v němž jsou náznaky jeho pozdější práce s kýčem (později do detailu propracovaný v Moulin Rouge),dále absurdní humor,ultrarychlý střih,sladění hudby a obrazu dělá z něj lehce nadprůměrný snímek mezi tanečními filmy. (05.05.2010)

Tohle je jeden z těch filmů, u kterého si od začátku říkáte, že to bude tupá slaďárna, jenže když se chvíli díváte, tak si uvědomíte, že tohle je přesně slaďárna, kterou chcete vidět. Je to krásně romantické, je to krásně ujeté a celkově to prostě vytváří krásný dojem, kdy a konci si finále užíváte podobně, jako jste si užívali "Hříšný tanec", jen to není tak moc elektrizující. (26.02.2016)

Prvý film Baza Luhrmanna je príbehovo zvládnutý dosť slabo, to si priznajme, no jeho gýčový, farebný, ligotavý, emocionálne exaltovaný a v každom smere prehnaný pohľad na svet jednoducho zbožňujem. Navyše, postavy, nielen hlavné, ale všetky, ktoré sa v Strictly Ballroom objavujú, sú veľmi osobité a svojím spôsobom originálne. Osobne tento film považujem za prvotinu ponúkajúcu malú ochutnávku svojich následníkov v Red Curtain Trilogy... (01.01.2010)

Moulin Rouge! patří mezi moje nejoblíbenější filmy i Romeo + Juliet jsem přišel na chuť, proto jsem sice od prvního dílu trilogie "Červená opona" rozhodně nečekal nesmyslný sladký románek, ale o sympatické romantice jsem nepochyboval. Tím ale není! Bizarní karikaturní charaktery ve stísněném až tísnivém světě, kde se vše točí kolem tance tak bezpodmínečně, až ten tanec ztrácí punc krásy a vznešenosti a mnohdy působí spíš jako něco nepříjemného. A Strictly Ballroom hledá spolu s hrdiny způsob, jak do tance tu příjemnost vrátit. Možná nejvíc postmoderní dílo Baze Luhrmanna. Škoda že neměl vyšší rozpočet a nezvládnul ráznější gradaci, to by se Moulin Rouge! muselo bát. (27.02.2012)