Dvanáct rozhněvaných mužů

Tady asi není co dodat. Všechno již napsali ostatní, já jen souhlasně pokyvuji hlavou. Geniální film, atmosféra, herci, dialogy (scénář), kamera, vše bravurně zvládnuté, k tomu ukázkově rozebraná psychologie postav na velmi omezeném prostoru a řada více či méně skrytých sociopolitických narážek. Aneb film hodný důkladných zkoumání na vysokoškolských přednáškách. 100%. (15.11.2007)

[imdb: 8.9/10] | me: Jedna miestnosť, jeden obžalovaný, 12 mužov a stovky argumentov. V celku jednoduchá predstava, ... nie však jednoduchý film. Je to dráma ako sa patrí. Vynikajúce herecké výkony a skvelé dialógy robia z tohto filmu skutočný pôžitok. Je to dôkaz toho, že ozaj skvelý film nepotrebuje obrovský rozpočet, ... ta práva ingrediencia je čosi iné. Je to proste herecké predstavenie, ktoré vyvoláva množstvo emócii a zanecháva ten príjemný filmový zážitok. (27.04.2010)

Sidney Lumet nám dokázal, že k natočení kvalitního dramatu není potřeba žádný exteriér, ale jen jedna místnost pro našich 12 rozhněvaných mužů! K tomu scénář plný skvělých dialogů a různých konfrontací, několik kvalitních herců v čele s "obhájcem" Henrym Fondou a jeho hlavním "odpůrcem" Lee J. Cobbem a v neposlední řadě štěstí na režiséra, který tyhle dva základní stavební kameny dokonale poskládá, což Lumet splnil na jedničku. Film byl původně natočen pro televizi, ale nakonec byl nominován na tři Oscary!!! Na závěr určitě nezapomenout na přítomnost Jiřího Voskovce, který rozhodně nezklamal. (12.12.2007)

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)

Další komentář, který mi zde zmizel ... Dvanáct rozhněvaných mužů patří k oceňované filmové klasice. Já ho viděla poprvé 7. 9. 2015 - ve stejný den, jako film Dvanáct od Nikity Michalkova. Ten mě dostal! Jenže šel dost pozdě a já u něj usnula. Druhý den jsem si nejprve pustila Dvanáct rozhněvaných mužů a pak znovu remake. Za jiných okolností bych dala nejvyšší hodnocení. Tady zafunfovalo srovnání a musím říct, že je to jeden z mála případů, kdy se mi remake líbil víc. Když odhlédnu od této skutečnosti a zaměřím se na předlohu, musím uznat, že si plné hodnocení zaslouží. Soudní konverzační drama, které se odehrává v převážné části v uzavřené místnosti. Dvanáct charakterů, různých životních zkušeností a pohledů, argumenty pro a proti. Udržet napětí celou dobu, aby se udržela pozornost diváka - to je mistrovský kousek. Dnes jsem se dívala se svou šestnáctiletou dcerou, čas od času jsem si film vrátily o kus zpět, když nám unikla některá replika. K vysoké úrovni přispěl i kvalitní český dabing - Vítězslav Vejražka, Radovan Lukavský, Oldřich Lipský, Karel Höger, Bohuš Záhorský, Václav Vozka (Jiří Voskovec). K přiměřenému spádu přispěla i výborná kamera, která rozhodně není nudná. Zdařilá je postupná změna nálad od počáteční ležérnosti a vstřícnosti až po konflikt. Pokud setrvám na původním hodnocení, má to jen jediný důvod - Dvanáct od Nikity Michalkova má pro mě větší osobní posleství. Více v komentáři u filmu. (17.07.2018)