Dvanáct rozhněvaných mužů

Skvělá ukázka různých charakterů, které zavřeme do jedné místnosti, zamícháme, necháme podusit... Brilantní práce s kamerou, nálada tvořená několika jednoduchými triky a hlavně scénář a dialogy co udrží pozornost od první minuty. (25.11.2016)

Filmové a literární prostředky, kterými režisér Lumet a scenárista Rose dynamizují statickou akci odehrávající se v jediné místnosti: 1. Úvodní dlouhý záběr bez střihu: před kamerou se postupně objeví všichni porotci, většina z nich se také nějak verbálně uvede a projeví - kamera si udržuje odstup, nepřibližuje se postavám – proměňující se mizanscéna, postavy vstupují a vystupují ze záběru. 2. Motiv horka: všichni se ovívají a utírají si tváře ubrousky; nefunguje větrák a okna jdou těžce otevřít – vliv horka zhoršuje jejich úsudek – všichni chtějí jít v první řadě co nejdříve domů a nedochází jim důležitost jejich rozhodnutí, což v divákovi probouzí zájem o celý případ. 3. Pravidelně se střídající mluvčí: výstupy jsou rovnoměrně rozděleny téměř mezi všechny postavy (model divadelního dramatu). 4. Kamera zdůrazňující dramatické napětí: často po skončení nějakého monologu, dialogu či výmluvné repliky najede v polo-detailu na něčí tvář – posiluje tím dojem, že se v myslích hrdinů odehrávají složité psychologické pochody, nad nimiž je nucen přemýšlet také divák. 5. Pohyb herců na malém prostoru: porotci často vstávají, procházejí se, nebo si zase sedají – rozpohybování statické konverzace prostřednictvím přirozeně působících hereckých gest (viz motiv horka, který postavy z hlediska zachování autenticity opravňuje k fyzické aktivitě: otevírají okna, ovívají se, stěžují si na horko a procházejí se atd.). 6. Motiv pravidelně se opakujícího hlasování: určuje rytmus vyprávění a současně naznačuje vývoj událostí, jelikož jeho výsledek je pokaždé jiný. 7. Změna počasí: venku náhle začne pršet, což naruší všudypřítomný motiv horka - něco "zvnějšku" zasáhne do situace probíhající mezi čtyřmi stěnami - porotci vstávají a zavírají okna, jiný porotce v místnosti rozsvítí - nečekaná změna rytmu. (13.04.2020)

Dokonalé a bezchybné televizní drama. Ukázka a příběh o názorech lidí, jejich nezájmu, rozhodování a ovlivňování, předsudcích, obviňování a nejistotě. Ukázka toho, že vše nemusí být tak, jak se to zdá, a že na vše je možné pohlížet i jiným způsobem. Při té hodině a půl jsem byl napnutý k prasknutí a emoce z filmu čišely. A to vše v režii a scénáři s dialogy, jimž nejde nic vytknout. A byl nakonec vinný, nebo nevinný? Na tom vůbec nezáleží. (18.06.2020)

Je super že tento film sa odohráva na stále rovnakom mieste so stále rovnakými 12 chlapmi bez nasilia a sexu a aj tak to bolo super a to asi niečo hovorí o kvalite scenáru, ale aj samotnej pointy a herecké výkony boli tiež skvelé, keby neboli film by skĺzol do nudy a jednotvárnosti. Jeden z najlepších filmov aký som kedy videl. (15.08.2007)

Jeden z těch filmů, při kterých zcela zapomente, že existuje nějaký okolní svět a hltáte každý záběr, každou větu a každý záchvěv na tvářích herců. (16.06.2008)

Film jsem zkoukl hlavne kvuli zdejsimu hodnoceni a musim priznat ze byl ohodnocen spravne. Vyborna konverzacka ktere se ani nektere moderni filmy nemuzou rovnat. Ma to napad i docela dobry spad. I kdyz uz od uplneho pocatku jsem tak nejak vedel ze to nakonec dopadne tak jak to dopadlo to je ale tak asi jedina vraska na cele. Jde ale videt ze i v roce 1957 se umely tocit filmy na urovni a s dobrym nametem. Nebyt te pruhlednosti dal bych vice takhle je to u me za 85% (22.07.2008)

Komentáre by ževraj mali o filme niečo vypovedať, nemali by to byť len bezduché výkriky typu: "Najlepší film aký som kedy videl."... tentokrát ale pravidlo poruším - JE TO TEN NAJLEPŠÍ FILM NA SVETE! (23.08.2008)

Naprostý filmový skvost. Na to, že se film odehrává v jedné místnosti (vlastně ve dvou a to ještě chvíli na WC), tak ani na malý kousek nenudí. Režisér nám představuje naprosto odlišné charaktery postav. Nejvíce mě utkvěl v paměti rozhněvaný muž č.4 s brýlemi (nejspíše právník, který se celou dobu zabýval pouho pouze fakty, které ho nakonec přesvědčily). Henry Fonda též dokonalý a nebo lhostejný porotce, který spěchal na zápas. No prostě každá z postav má pořádný kus do sebe. A já jsem nesmírně rád, že si v takto famózním filmu zahrál i český herec. Bravóóó!!! (15.10.2008)

1 místnost, 12 mužů, horko jako v pekle a v sázce je lidský život. Méně je někdy více a v jednoduchosti je síla, nepíšu to poprvé, ale je to pravda a teno film to dokazuje každou vteřinou. Herci a charaktery sedí jako prdel na hrnci a dialogy jsou vypiplané do posledního detailu. Co vás ovšem strhne nejvíc, je to, že ačkoli se ve filmu jen s menší či větší vášní diskutuje, má neuvěřitelný spád. Nějak si nemůžu vzpomenout, jestli jsem někdy viděl lepší soudní drama, o to větší je ostuda, že se tento film ke mě dostal více než 50 let po premiéře... jakou sračku dávají, nebo který dobrý film popadesáté opakují v sobotu na ČT1 v prime timeu? (20.11.2008)

Pohled do malé místnosti na soudní porotu řešící případ vraždy, brilantní psychologické rozbory jednotlivých osob, z nichž nejvýraznější je mr. Davis (H.Fonda) - inteligentní člověk bez předsudků, který se nebojí stát proti proudu, kritizovat a vyhrávat zdánlivě nevyhratelné, a jeho nejtěžší oříšek - rezolutní nekompromisní bezargumentační porotce č. 3, který si chce popravou obžalovaného jen vykompenzovat osobní záležitosti. Z námětu filmu je režisérem vytřískáno maximum. Můj hlas: Not guilty (27.12.2008)

Divadelní hra, černobílé zpracování pro TV, jeden zanedbatelný exteriér (před soudem, pod titulkem dokonce přejde žena), jeden interiér, tucet chlapů v sakách, jeden dlouhý rozhovor. Nečekaně báječný večer. (22.01.2009)

Moc jsem se těšil, jak budu mlátit Hwaelose do hlavy, ale bohužel má pravdu. Lepší film padesátá léta neznají. Navíc jeden z nejlepších filmů z TOP20 ČSFD. A ačkoli všechny herecké výkony stojí minimálně za povšimnutí a moudré pokývání hlavou, Henry Fonda mě opravdu zaujal, ikdyž uznávám, že k tomu měl největší prostor. (03.02.2009)

Tenhle film jsem viděl už před několika lety a nějak extra na mě nezapůsobil ani po druhém shlédnutí. Pro mě osobně velké zklamání. (21.03.2009)

Z minima téměř maximum. Jak málo stačí ke štěstí; stačí napsat vynikající scénář a mít dvanáct schopných herců, které zavřete do jedné místosti s kamerou a ve výsledku vznikne vskutku napínavé drama. Zprvu to vypadá na jednoznačnou záležitost. Ale díky jednomu porotci (Henry Fonda), který si není jistý vinou souzeného člověka, se rozjede vlna diskuze a je velice zajímavé pozorovat, jak postupně podle úvah druhých mění porotci své názory a přiklání se k jedné či druhé straně. Velice pozoruhodný film, nic podobného jsem asi neviděl. Přesto na plný počet to není, čtyři hvězdy jsou podlé mého akorát. (29.09.2009)

Bezchybné dialogy z úst skvělých herců dokázaly své. Čisté konverzační drama, které si své hodnocení jestě zaslouží. A česká stopa je také dosti hluboká a příjemná. (30.01.2010)

Tomuhle filmu jsem se dlouho vyhýbal, už jen proto, že jsem měl tak nějak odmalička v hlavě vsugerováno, že černobílý filmy jsou špatný. Prostě jsem měl vždycky takovej divnej pocit, když jsem na ně koukal. Nicméně asi jsem z toho vyrostl, protože Dvanáct rozhněvaných mužů považuju opravdu za mistrovské dílo. Ani trochu jsem nedoufal, že by mě mohl film, natočený vlastně skoro celý v jedný místnosti, tak nadchnout. Je pravda, že nejvíc v tom filmu odevzdávají Fonda a Cobb, ale ani ostatní herci se nenechali zahanbit a opravdu jsem se ani chvilku nenudil. Nevím jak bych si ten film užíval, kdybych měl v kapse dva lístky na fotbal a tlačil by mě čas. Možná bych toho obviněnýho taky hned odsoudil. Jasno mám v tom, že jedinej, kdo by mi to byl schopnej rozkecat, by byl porotce č.8. :) (07.12.2010)

Dvanáct skvělých hereckých výkonů z nichž nejvíce zazářil L.J. Coob a E. Begley (07.01.2011)

Snad jediné, co bych tomuto filmu vytknul, je přílišná víra v ideály a naivita, s jakou pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Na tenhle pathos jsem, nevím proč, chytil nějakou alergii. (07.01.2012)

Docela jsem se bál strávit večer s filmem, který se celý odehrává v jedné místnosti, ale riskl jsem to. A udělal jsem dobře! 96minutová stopáž vůbec nenudí, neboť děj je natolik zajímavý, že upoutá pozornost i dnešního rozmazleného diváka. A skvělý motiv toho, že člověk se nemá bát názoru většiny, protože i většina se může mýlit. (29.02.2012)

To bych si nikdy nemyslel, že jedna místnost a film založený vlastně jen na diskusi mě tak rozpálí :-). Radost pohledět, radost poslyšet. Bravo!! (19.03.2013)