Paleta lásky

Tento film poslouží dobře, když si chcete dát Josefa Mánese do podvědomí nebo pro ilustraci jeho života, ale jinak bohužel nemá co nabídnout. Paleta lásky jako film sám o sobě postrádá nějaké dramatičtější momenty, a když už se k nějakým schyluje, jsou většinou zkratkovitě odbyty. Tomuhle nedostatku nepomáhají ani slušné výkony titulního Petra Kostky nebo Luďka Munzara. (08.03.2009)

Možná, že někteří diskutéři mají trochu pravdy, že ten film je poněkud rozvláčný a je málo bohatý na skutečný děj. Četl jsem knihu dřív, než jsem kdysi viděl film; ten je dosti věrnou kopií knihy. Ale přesto mu nelze upřít značnou dokumentární hodnotu. František Kožík si vždy dával záležet na tom, aby byl historicky dost přesný. Třebaže se samozřejmě u jednotlivých postav nedržel přesně historické skutečnosti, příběh o namalování Staroměstského orloje je tu vylíčen velmi dobře. Nebylo třeba rozvíjet nějaké další, pobočné příhody, stačilo jen krátké pozastavení u Mánesova mládí a jeho živočišný vztah ke své služce, vlastní příběh, a pak už jen závěr života, kdy vidíme Mánesa vracet se do míst, kde žije jeho první láska a zřejmě se tu neočekávaně setkává se svojí dospívající vnučkou. A k tomu připočtěme nejen slušnou práci s kamerou, ale především výkony herců, které dávají plné právo hodnotit film čtyřmi (slabšími) hvězdičkami. (05.02.2016)

Československý životopisný film o malíři Josefu Mánesovi (1820-1871) podle knižní předlohy F. Kožíka. V titulní roli se představí P. Kostka, jemuž postava hlavního představitele českého malířského romantismu a svůdníka sedla a patří na celém díle Josefa Macha k tomu nejpovedenějšímu. Film se věnuje Mánesovým začátkům, kdy ho pro jeho osobitý styl a nešablonovitost vyhodili z umělecké konzervatoře, dále prvnímu z jeho nesčetných milostných vzplanutí ke služebné Františce Šťovíčkové (J. Švandové) s níž splodil dceru Josefinu (L. Šafránková). Popis Mánesova života byl podán poněkud nesouvisle, jeho významné životní etapy tvoří soubor jakýchsi časově nepřehledných scén. Poměrně velký prostor byl dán jeho nejslavnějšímu dílu, práci na impozantní kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji, jež pochází z roku 1865 a vyjadřuje alegorii 12 měsíců v roce pomocí zemědělských prací. Bohužel snímek se vyznačuje těžkou nedramatičností a příběh je napsán dosti povrchně. Současně není dobře a pochopitelně vyjádřen dějový posun v čase a také mám značné výhrady k vedlejším postavám, nikoli však z hereckého hlediska, nýbrž z pohledu diváckého, neboť není vždy jasně vysvětleno, o jakou osobu jde. Zaznamenal jsem, že B. Smetanu představoval E. Cupák, o totožnosti L. Munzara, S. Fišera, J. Bláhy či Mánesova nepřítele O. Sklenčky a jiných však mohu pouze vést dohady. V ženských rolích se představily J. Štěpánková či S. Valentová, jejich jména jsem zřejmě přeslechl a jejich vztah k malíři bych označil jako milenecký. Film s romantickým názvem Paleta lásky z výše uvedených důvodů nemůže patřit ke zdařilým životopisným filmům českých osobností, neboť jeho zpracování je bezkrevné a nudné. (22.04.2018)

Velmi zkrácený životopis o malíři Josefu   Mánesovi, jehož dílo je celosvětově velmi   známé. Učebnicový rozklad jeho nelehkého   života jak v soukromém tak i na tom uměleckém,   je pro film utvořen v epizodách, což u   obsáhlého románu není nijak překvapením.   Josef Mach pojal snímek velmi velkoryse a vskutku   tradičně. Schématicky použil styl hojně   používající v 50. letech, takže jsme svědky   hlavně nepochopení jeho díla a jeho   pranýřování. Ve snímku si zahrála plejáda   známých herců, kteří své postavě dodali   ohromné charizma. Dali do toho všechno a tak tu   nic nevypadá pranic jednoduše či odfláknutě.   Poetika je místy znatelná a svým způsobem   neodolatelná. Pocta malíři se tedy vcelku   povedla. Škoda jen, že je televizemi velmi   opomíjen. Alespoň by vešlo do podvědomí,   kdože vlastně stojí za výzdobou   staroměstského orloje. Málo lidí to ví, což   je pro Čechy ostuda. (29.03.2015)

"Parádu tu Mánes nepotřebuje. Pravda, poctivé umění vítězí samo." Za parádu tento film úplně označit nemůžu. Hlavně pro jeho rozvláčnost  Vyprávění o Mánesově životu je celkově poněkud nesouvisle. Nejprve sledujeme, jak byl za mlada vyhozen z umělecké konzervatoře, pak jsme svědky jeho prvního  milostného splanuti ke služebné Františce Šťovíčkové, všem následně jsme hned vrženi do doby, kdy tvořil nejslavnější dílo (kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji). Jakýmsi intermezzem zde je krátký pobyt Mánese na zámku Čechy pod Kosířem, kde malíř skutečně poměrně dlouho působil. My zde však jen v podstatě sledujeme jednu z mnoha jeho erotických anabáze. Tyhle scény jsou sice vcelku hezky poetické nasnímané, ale moc se z nich toho člověk o samotném malíři nedozví (tedy pokud to hlavní poselství nemá být to, že byl evidentně na ženské). Třeba se film (a patrně i Kožíkova předloha) zcela vyhýbá historickým faktům o Manesově duševní nemoci (později v podobě pokročilého syfilidu). A tak pokud na konci filmu zazní, že Mánesův "život byl k zoufání nešťastný i k závidění šťastný", tak si říkám, že ze samotného filmu mi to tak nepřišlo. (12.02.2022)