Tenká červená linie

Terrence Malick je nenapravitelný poeta. Proto jsem ani v nejmenším nepředpokládal, že by mě výrazněji zaujal. Avšak stalo se, Tenká červená linie s přehledem překonala vše, co jsem dosud s válečnou tématikou viděl. Čím to? Inu, udělejme sumář. Co zaujme nejdříve, je vizuální stránka, které z pozice zapáleného filmového fanouška nelze nic vytknout. Herecké obsazení nejenže si říká o přízvisko hvězdné co do jmen, tak rovněž i co se samotných výkonů týká. Přehršel známých osobností mi, na rozdíl od mnohých kolegů, nevadil, stejně jako stopáž. Ta je zabijácká, přiznávám. Vzhledem k tomu, že v ní jde v podstatě jen o dobytí jednoho kopce na louce, se může 170 minut jevit jako zbytečné mrhání divákovým časem. To by ovšem metráž nesměla obsahovat prvky, které shledávám v konečném vyúčtování za další obrovské přednosti. A těmi jsou Malickova typická poetická intermezza s hlubokými myšlenkami vystihujícími podstatu a (ne) smysl války jako takové. Za doprovodu hudby Hanse Zimmera se tak z Tenké červené linie stává dokonalý válečný epos, jehož hloubka je mnohonásobně větší, než hloubka střelné rány v těle vojáka. (24.07.2011)

Ne tak takhle by to neslo, takle se valecny filmy netocej. Dokazu prekousnout, kdyz se film misto zurivejch boju zameruje spis na postavy, ale tohle bylo fakt moc. 45 minut se tady jen keca a to jeste ne normalne, ale fakt priserny prupovidky, ktery kolikrat vyzni spis trapne a misty sem to ani moc nechapal, o cem ze to zvani. Pak nastesti pride valecna cast, ktera trva nakejch 70 minut a to uz je jina kava, blbejch kecu sice nejsme usetreny ani tady, ale vetsinu casu se strili, takze je to aspon zabava, i kdyz to kolikrat spadne do lehkyho stereotypu. Pak pride zaverecna 45 minutovka a u ty plati vicemene to, co u ty prvni. Jinak musim na filmu pochvalit nadhernou kameru a hlavne hereckou sestavu, zadna postava tu nejak zvlast nevynika, ale sesla se tady tak neskutecne hvezdna sestava, ze to nema obdoby. Ale vyraznejc mi v pameti utkvel jen vzteklej Nolte. Celkove ma sice film neco do sebe, ale diky prisernejm kecum a premrsteny delce je misty spis nudnej, takze to na vic jak 3* neni. (28.11.2008)

Chcete vidět svůj DVD přehrávač ječet zoufalstvím a televizor otráveně pocukávat reproduktory? Pak doporučuji nabít tuto monstrozitu ihned po Lovci jelenů! Záživnější alternativou už je pak jen ultimativní Maratón v čumění do zdi. Pokud si nedáte pozor a nebudete pravidelně používat tlačítko FWD, tihle "Filosofové z Quadalcanalu" vám vyžvaní díru do hlavy tak velkou, že obyčejná, čarokrásná, naplňující nuda už nikdy nebude tím, čím bývala! Zažít Tenkou červenou linii, jóóóóó to, KURVA, fuckt VADÍ !!! (18.05.2010)

Znáte ty filmy, po kterých máte pocit, že už nic nepotřebujete vidět? Tak tohle já zažila právě teď. Alespoň teď teda nějakou dobu nechci vidět žádný válečný film, jelikož bych asi srovnávala a vím, že s Tenkou červenou linii se v tomto žánru může rovnat máloco. Marně si vzpomínám, jestli jsem někdy viděla válečný film s takovou hloubkou. Malick tuto látku pojal naprosto odlišně, on je to neuvěřitelný člověk a neuvěřitelně vnímavý ke všemu, co je na světě, tak mi to z jeho filmů připadá. Žádný válečný film, co jsem kdy viděla, neměl tak propracovanou psychologii postav. Tento film se klidně může řadit do žánru psychologických dramat. A zase to úskalí všech Malickových filmů, diváci se dělí na dvě poloviny, pro jedny to je mistrovské dílo, pro jedny tříhodinová nuda. Já se řadím mezi ty, které tento film neskutečně zasáhl, ale zároveň chápu i tu druhou skupinu. Malickův přístup prostě nemůže sedět všem a rozumím, že ty vnitřní monology postav, které podle mě zvedají film o třídu nahoru, můžou někomu vadit. Film jsem viděla poprvé až teď, ale jsem ráda, že to nebylo dříve, jelikož toto je ten typ filmu, do kterého musí divák určitým způsobem dozrát. Technická stránka filmu vynikající, kamera je úchvatná, stejně tak hudba Hanse Zimmera. Herecké výkony do jednoho výborné. Tenká červená linie je pro mě naprosto fascinující snímek a Malick se tímto u mě zapsal hodně vysoko. (04.08.2011)

║Rozpočet $52miliónov║Tržby USA $36,400,491║Tržby Celosvetovo $98,126,565║ Režisér Terrence Malick a jeho epicky pojatá vojenská dráma odohrávajúca sa na Guadalcanale je oproti iným filmom s podobnou tématikou pojatá dosť nevšedne. Tento film je akousi očistou duše vojaka voči prírode a celkovo svetu, kde žije a ktorý svojím pôsobeným nivočí. Malick sa vyditeľne hrá/ mazná s každým detailom filmu tak aby vizuál sám o sebe prinášal výpoveď scénky bez toho aby musel byť použitý dialóg. Skôr pri týchto obrazovo silný scénkach príde výstižný doprovodný komentár ako pri dokumentárnom filme. Diváka necháva dostatočne načerpať a doznieť v ňom každý prezentovaný obrázok, takže nejaký rýchli strih tu nehrozí. Dokonca ani pri bojoch po trávnatých kopcoch je väčšinou kamera pokojná a plynulá. Za tieto krásne nasnímané obrázky môže kameraman John Toll. Popri tom sa nestráca ani hudba od Hansa Zimmera, tá dokonca povyšuje obrázky do vyšších sfér a v celku to vyznie v dosť silný dojem, v hudbe zaznejú aj piesne domorodých kmeňov a práve tie prinesú do deju aj neviazené emócie. Vo filme sa objaví veľa zvučných mien a z nich si tu najzaujímavejšie úlohy zahrajú Nick Nolte ako veliteľ jednotiek túžiaci po veľkej kariére, Elias Koteas ako jeho oponent a James Caviezel čakajúci na slobodu, či vykúpenie zo spárov armády. /85%/ (29.06.2005)