Jumanji: Další level

Ale jo. Nové Jumanji si celkem slušně vykračuje cestičkou minulého dílu a snaží se o jeho výrazný upgrade. Dočkáme se tak dalších "hratelných" postav a při pohledu na jména jako De Vito/Glover i více stařeckého humoru. Nejde o žádné předsudky, ale právě na stereo-typizaci důchodců stojí hlavně v první polovině filmu velká část hlášek. Časem se to ale začne trochu zajídat a připomínat nedávné vizitky Malého ve Vlastnících, čímž film v očích diváka trochu poklesne. Co ale oceňuji je změna lokací a snaha o zvýraznění "herního příběhu". Jasně. Na úkor toho se sice více kecá než mlátí a utíká, ale já osobně jsem s tím problém neměl - stejně jako s kritizovaným finále, které je sice digi-fest, ale je docela fajn. Highlightem filmu je pak minimálně pro mě stále Karen Gillan. Ať už v ní vidíte "little Amelii Pond", nebo sexbombu prohánějící se po různorodých lokacích nakopávaje při tom prdele NPCčkám, pokaždé vás učaruje. The Next Level si tak v herní části krade jednoznačně pro sebe a já doufám, že v budoucnosti Hollywoodu sehraje ještě významnou roli. Oproti jedničce zamrzí fanoušky her a krutosti reálného života, že se více neřeší definitivní smrt. Protože takřka od půlky příběhové části už mají prakticky všechny postavy jen jeden život a přitom vypadají celkem v pohodě. I když je nakonec všeho více, nejedná se zdaleka o tak plynulou jízdu jako minule. K trojce přistupuji docela skepticky, ale i tak můžete spoléhat na to, že se v kině dobře pobavíte. Lepší 3*. (06.12.2019)

Maličko přeplácaným dojmem působící, na mušku si beroucí důchodový věk (známých hereckých veteránů), ovšem stále ultra bláznivá herní adventura, která starou známou zábavnou partu vrhá do nové a inovativně pojaté úrovně druhých pokračování. O pověstné pýří na hýždi Karen Gillan, kterému se podařilo uniknout přísnému holícímu procesu, je tenhle sequel horší než předchozí obnovený příspěvek na téma Jumanji. Ovšem přece jen se musím pousmát, když si vzpomenu na upachtěný originál z roku 1995 s jeho režisérem Joe Johnstonem, který si tenkrát myslel, jak to má celé bláznivě a sofistikovaně zkomponované a trikově ohromující, což samozřejmě není pravda, a o to víc se to potvrzuje, když to srovnám s o 25 let pokročilou technickou úrovní a režijní invencí Jake Kasdana. Ten se vrátil i se stejným scenáristickým tandemem a s neměnou hereckou partou. Oproti předchozímu dějství však tentokrát došlo k tomu, že o civilní čtyřčlennou partu z reálného světa divák neprojeví takový zájem jako kdysi, neb ta z videoherního světa má jasně navrch. A když se navíc scenáristé spolu s režisérem naprosto utrhnou ze řetězu, má divák na dvě hodiny postaráno o pořádný nášup zábavného až šíleného dění. Je naprosto zásadní, že původní videoherní parta zůstala zachována a stále mezi sebou vtipně komunikuje, jejich avatary navíc tentokrát dostaly tabulky s jejich přednostní a slabinami. Zápletka o záchraně herního světa Jumanji v záplavě šílených nápadů a dokonalých triků místy skoro až zaniká. Přebujelé výměny těl, armáda rozzuřených primátů, ale také dojemné chvilky spojené s drobným zamyšlením se nad těžkým údělem stáří, to je takový malý výčet toho, co diváka čeká a nemine. Dwayne Johnson, Jack Black, Kevin Hart a ve velkém popředí Karen Gillan se pohybují od vyprahlé pouště až po zasněžené hory, kde to na ně urputně zle vybaluje maniakální zloduch, co jim kazí idylický pobyt v herním světě a kterému budou muset zatnout tipec, aby byl od něj klid. Nutno uznat, že tentokrát Madison Iseman a spol. nemohl v takové herecké konkurenci zaujmout, a to jsou k dispozici ještě prima dědci Danny DeVito s Danny Gloverem, tedy jejich vědomí v avatarech. Tento díl beru coby důstojnou rozlučku se značkou Jumanji. Určitě ještě není vyšťavená, ale znáte to - v nejlepším a nejbláznivějším levelu se má přestat. 9/10 (18.03.2020)

Ani jednotka, alebo teda Welcome to the Jungle nebol pre mňa nejaký zázrak, ale bavil ma o niečo viac ako jeho pokračovanie. "Dvojka" síce ponúkla znova fajn jazdu, plnú efektov a zaujali aj veteráni Glover a DeVito, či prehodenie niektorých rolí v hre Jumanji. Lenže ak sa to pozriem ako celok, pár akcii a scén bolo zábavných a pekne natočených, ale bolo ich len pár a to je ten problém, pretože film ma dve hodiny a nie vždy ma to bavilo. Niekedy mi to prišlo zbytočne naťahované, alebo príliš obyčajné a bez nápadu. Uvidíme s čím sa vytiahnú v ďalšom diely, pretože dvere sú otvorene. Čo dvere, rovno cela garážová brána. 60% - 3* (15.12.2019)

Honza Černý a trio tragických neherců, do naprostého koženého zmaru doplněné odporným čínským transvestitou Awkwardínem, pokračuje v čurákování uprostřed tentokrát opravdu trapného, přiblblého a kýčovitého Džangldžizu, způsobujícího nadváhu a konzumní debilitu. Tam, kde byl v Úrovni 1 alespoň náznak nějakého scénáře a originality, vězí teď jen klišovitá díra do prdele, ze které se na vás neumětelsky pitvoří xichtově atrofovaný Rampa MekSteroid. A nezachrání to ani předsmrtně se ztrapňující Murtó s DeTrpajzlikem, ani Ohař v roli Jürgena the Pičuse, ani solidní efiksa. (08.12.2019)

Proti předchozímu dílu došlo tentokrát k jasné devalvaci příběhu. Když jsem poprvé viděl Dannyho DeVita, neměl jsem radost, stejně jako minule mě ale hra na rozdíl od reality uchránila některých nechtěných záležitostí. Nakonec mi přišly nejvtipnější ty herní postavy, které byly avatary Eddieho a Mila. Vtipných scén jsem si tady našel docela dost, takže mě mrzí, že si scénáristé pořádně nevyhráli s celým příběhem, který byl opravdu citelně slabší. (31.05.2020)