Pinocchio

Tragédie s plnou parádou. Není pochyb o tom, že padesátiletý herec v dětském pyžamku je úchylná věc, ale jsou tu jiné věci, které zarážejí ještě víc. Například, proč v dětském filmu nehrají žádné děti, ale i všechny dětské role hrají dospělí, a jestli chaot Benigni natočil tuhle úchylárnu, protože ho bavil ten bordel, který Pinocchio způsobuje, nebo jestli coby autor věří té moralistické ideologii, pointující celý příběh. (10.06.2003)

Čekala jsem oddechovou pohádku na nedělní odpoledne, ale místo toho mi Roberto Benigni otevřel dveře do své cely v blázinci. Nebo spíš dveře do své bláznivé hlavy....Nejdříve nevíte jestli koukáte na parodii nebo co se to vlastně na té obrazovce děje (!?)...postupem času začínáte poznávat, že to asi hopsající „stařík“ v pyžamu myslí vážně. Tento film, jestli se to tak dá vůbec nazývat, je největší „úchylárna“ všech dob! Jestli jste otrlí a nic vás nerozhodí, klidně se podívejte. V opačném případě hrozí duševní újma až do konce života... (23.05.2011)

Jak už píší ostatní kolegové, toto byla opravdu zábava od hlavy až k patě. Roberto Benigni, coby malé dítě - Pinocchio, navíc v takovém doslova " ulítlém a ujetém " prostředí a světě - to už je pro hodně silnou náturu. Zmatené scény, místy nepochopitelný děj. Málokdy jsem se pořádně chytal nitky. Pokud by toto měl být film pro děti, nedivil bych se, kdyby jim u této pseudo psycho-pohádky vypadly oči z důlků ... Na druhou stranu, u některých scén jsem se opravdu smál, i když jsem leckdy ani nevěděl čemu. Navíc - je to prostě Roberto Benigni ... I přesto ale jen chabé dvě hvězdičky. Wow ... (30.10.2009)

What the hell... ?!? Pro podobné snímky mají američani krásné označení eurotrash a konkrétně tenhle si připisuje hned několik nej. V prvé řadě jde o nejdražší italský film všech dob (rozpočet 40 milonů euro) a v souvislosti s tím mě poněkud nepříjemně zarazila jeho hallmarkovská výprava. Dále jde bezesporu o jednu z nejzprasenějších filmových adaptací literatury, jaká kdy vznikla. Na knize jsem vyrostl a jednoznačně patří k nejnádhernějším a nejdojemnějším dětským knihám, ale filmu se nepodařilo zachytit ani zbla z její kouzelné atmosféry a naopak tam kde jsem dříve ronil krokodýlí slzy (Pinocchio u hrobu víly modrovlásky) jsem nyní zatínal obě pěsti. Může za to především hyperaktivní uječená Benigniniho kreace v titulní roli (další nej za nejotravnější filmovou postavu všech dob), kterou těžce přestřelil naivního vzdorovitého kluka do dementního hysterického fracka, se kterým se není možné žádným způsobem ztotožnit, pouze ho z duše nenávidět a přát mu vleklou, extrémně bolestivou smrt. Scénář všechno polopaticky přežvykuje, aby to pochopil i totální blb a přitom se nevyvaruje některých do očí bijících logických lapsusů (jak Pinocchio ví, že nesnáší školu, když tam nikdy nebyl a ani neví co to je?) a kapitolu samu pro sebe tvoří neuvěřitelně pitomé, papírem šustící dialogy. Co dodat? Čekal jsem zábavnou blbůstku a dostal megashitózní nudnou kravinu. Ještě že jsem za to nedal peníze. (17.10.2005)

Existuje-li jediné výstižné slovo, které by mohlo charakterizovat Benigniho verzi známého Pinocchiova příběhu, pak je to nejspíš "BIZARNÍ". Jestli se hodláte podívat, čekejte cokoli, jen ne úplně slaďoučkou osvědčenou romantiku, nad kterou budete vzdychat či nostalgicky se rozněžňovat. Přestože jde o italský velevýpravný film se spoustou povinných cukrových cingrlátek, režisér dokázal neuvěřitelně účinně narušit některé osvědčené sterotypy. Chápu, že zklamání tohohle druhu zřejmě u spousty lidí neprojde, ale napadlo mě - existuje snad lepší zkratka, jak dětem ukázat, že na divočení, lhaní a zlobení není vůbec nic roztomilého? Pro naše čtyřleté robě je to už třetí verze téže pohádky, ale jenom tady ho spontánně hodnotilo slovy: "Teda! Ten ale zlobil!" Ano, takhle divného hyperaktivního týpka by možná člověk... i nejradši zabil - to si po shlédnutí tohohle silného kafe musí přiznat nejspíš i člověk s ADHD syndromem :-) Po prvotním šoku a s každým dalším shlédnutím ale zjišťuju, že se mi to líbí čím dál víc! Benigni si do detailů krásně vyhrál (...sledujte třeba stín kašny v úvodní scéně a stín, který pohádku zakončuje). Nakonec ... ten troufalý a mile přidrzlý nápad natočit jednu z nejprofláknutějších pohádek o dětství bez jediného dětského herce vede ke spoustě nezvyklých situací na plátně a zdárně odlehčuje houstnoucí patos, který by mi podívanou dokázal přiotrávit a mně to celé najednou připadá lepší a lepší a veselí ve mně dozrává jako víno. Vypadá to, že mezi nesčetným zpracováním pohádky o Pinocchiovi si nakonec nejvíc oblíbím právě tohle, i když po prvním shlédnutí bych to určitě vůbec neřekla! (07.04.2012)