Amnestie

Karásek (Jonáš, ne Bohdan) se od svého debutu rozhodně zlepšil a některé části v sobě jistou atmosféru mají, celkově to ale po filmařské stránce je zase takové, no... hodí se mi k tomu hlavně slovíčko "meh", to to vystihuje úplně přesně. A ty rádobyakční scény se mi tam vůbec nehodily, hlavně všechna ta zpomalování. Nebo při té vzpouře jsem z pár záběrů měl pocit, že koukám na nějaké nízkorozpočtové Transformers... Pak taky nechápu, proč to má 130 minut a ne míň, ale jinak se - na české a slovenské poměry - jedná o mírně nadprůměrnou věc. Žádný zázrak, v porovnání s mnoha jinými filmy nijak významný zážitek, ale ve srovnání s takovými hrůzami, jako třeba Cena za štěstí, LOVEní, Pražské orgie nebo Narušitel to ještě ujde, o něčem to je (což je v české kinematografii zázrak) a není to úplně blbé. Dokonce si to i dovolilo rýpnout do Havla, což mě docela překvapilo (nebudu psát, jestli mile nebo nemile, ať se na mě určitá strana lidí nevrhne). Znova bych se na Amnestii ale už nepodíval, jedno zhlédnutí mi stačilo. 3* (26.06.2020)

Ve filmu zazní věta z úst M.Vašuta, že lidi se nechtěj ohlížet zpátky. Proto nechápu tu záplavu filmů podobnýho ražení. Film a jeho režisér neví , zda se naklonit na politickou stranu, a nebo spíš tlačit na tu osobní, dramatickou. Jestli to autoři dokázali nějak skloubit dohromady ve smysluplnej film vlastně ani nedokážu říct. Ale mě film moc nebavil. A tak jediná spokojenost byla s koncem, ač sem zejména ve filmech za oceánem tohle viděl nesčetněkrát. A pak s hudební složkou.(Depešáci, Durani). Hvězdy svý doby. Můžu ovšem říct, že při některejch vzpomínkách mi přece jenom bylon až těžko. Hrozná doba temna. 40%. (23.01.2021)

Aj na druhýkrát sa mi film páčil, páčila sa mi forma, páčili sa mi herecké výkony, páčilo sa mi, že to bolo pútavé. Germani hrá takú sprostú kundu, že keď jej bača jednu pridrbal, normálne mi odľahlo. A páčilo sa mi, že najväčší zločin Vaška od Havlů bol zosobnený, bolo poukázané na to, že bola to jeho tupá chyba a že pravdoláskanie sa nevypláca. Súhlasím však s Trevorom, že nerozumiem, prečo väzni boli nejako pobledlí, keď nielen vodca vzbury Tibor Polgári, ale aj ďalší účastníci boli z istej marginalizovanej skupiny. Lenže len aby sme boli falošne politicky korektní, tak hercov by sme najradšej namočili rovno do Sava, len aby stratili čo i len náznak indiánskej farby. Nemám rád prekrúcanie aj takýchto podstatných faktov, a tak ostávam na priemere. (29.05.2021)

Pro mě byla tohle jednoznačná volba na Českého lva! Konkurentem byli skvělí Vlastníci a Staříci, oba jsou to suverénní české filmy, jenže Amnestie je přece jen o celý level urostlejší, a byť vychází z hlubokého ponoru do neuralgického bodu českých i slovenských dějin, jde jí o celistvější poselství a má nadčasový ideový i dějový přesah - je to ve všem všudy světový film slovensko-českého původu. Perfektní scénář, kamera, střih, zvuk, herci, skvostná smysluplná hra s žánry, kdy do půlky se film tváří jako namakané doku-krimi a dějinně-sociální thriller, než v momentě vzpoury divák najednou zírá na vězně, jejichž cílem je žranice a pustošení, a s mrazením pochopí, že jména a události jsou tu zástupné, ač principiálně, věcně i náladově naprosto věrné, a že je to především nadčasová a na poměry zcela střízlivě ironicky glosující parabola, podobenství o tom, že pravda a láska (Ľubko) v téhle končině dělaly, co mohly, a pořád ještě tu mezi námi nemají přijetí a místo k životu. Nápad s tím, jak se jiní, přeživší, marně pokoušejí autenticky zpívat Kryla, tu hořkou pravdu a lásku, které jsme zapudili, mi bral dech a stesk mi vháněl slzy do očí. Fantasticky napsaná postava Kelemenové (Aňa Geislerová), kolem níž se sobectví a nesobectví ostatních postav otáčí jako na pivotu a ona zůstává tajemnou lidskou hádankou. Hlava mi při sledování většinu času jela na plné obrátky, oči byly pořád živelně sycené a srdce přitom bušilo jako o závod. Ten moment, kdy film přehodí výhybku z konkrétní do metaforické roviny mi do teď radostí zrychluje dech. Z podobných důvodů mě takhle naposledy rozproudili stejně vyvážení Tarantinovi Hanebný pancharti a podle mě by zrovna Amnestie z mnoha objektivních důvodů měla velkou šanci zabojovat i o Oscara. *~ (16.01.2020)

Jednoho dne vyplavil Dunaj nečtitelný popsaný hajzlpapír. Naštěstí jej neobjevil třeba takový Dušan Pakoš a neudělal z toho Amnestii pro Vejmělkovou s Ibrahimem Maigou v roli nejhnusnějšího leopoldovského cigoše. Tenhle kreativní Jonáš z té stylistické hrůzy spatlal jeden z nejlepších maďarských filmů posledních let o dobách, kdy bezvýhradně platilo, že žádný disident prostě nikdy nemůže být amorální hrabivá kurva, protože je přece disident, a rudými zrůdami náhle uvolněná koryta se rozdělovala sviním z opačného konce spektra. Kdyby se tenkrát stal prezidentem Mejla Hlavsa, vyšlo by to nastejno, akorát bychom teď už měli psychicky natrénováno na tu současnou hradní oživlou mrtvolu. Řemeslně perfektní, dramatizačně i scénáristicky zcela bez výhrad, obsazením skoro taky (skvělý výtěr morgošů i bílé spodiny), jen místo toho pydlookého donchujaského homoše, co parodoval Kňažka, mohli vybrat nějakého skutečného herce. Gajslerka bravurně zmákla svou obvyklou polohu mrazivé dominy z BDSM salónu pro zoufale impotenty, dokonce i Vašut Čarnokurvský byl docela snesitelný, i když mluvil maďarsky jako mentálně zaostalý Papuánec, ovšem třešničkou na dortu byla jednoznačně Iridiová Natálka, která vystřihla tu morálně pokřivenou kurvu tak dokonale, že jsem měl místy chuť jednu vypálit monitoru. Doufám, že ji záhy potkají další pořádné role a nebude se muset ponižovat a plýtvat talentem v plagiátorských sračkopohádkách Prímy HNOOJ se slizce toporným buznohlavem. Dobře, Jonáši! Je rozhodně přínosem, že někdo tu, účelovou amnézií zastřenou, amnestii vytáhl ještě před Ódou na ráčkujícího pravdoláskaře z análů temných včerejšků zase na světlo ateistické, a navíc v takovéto exekučně excelentní a zábavné formě. (27.07.2020)