Hodinářův učeň

Pokud jste u toho večeřeli nebo rozbalovali dárky, tak kulisa je to náramně vhodná. Příběh není komplikovaný, postavy vás nezahltí sáhodlouhými dialogy a vtipů je tak málo, že si ani nevšimnete, že nějaký minete. V kontextu vánočních pohádek je Učeň ucházející film, ale pozor, tohle není papundeklová studiovka, ale kinofilm! Při pozorném sledování vychází najevo, že děj je řídký jako průjem, hlavní dvojice je extrémně necharismatická a trikaři si zvolili příliš náročné objekty na animaci. Zklamání. (27.12.2020)

A ono to jde. Jde udělat výpravnější pohádku, která strká svým zpracováním do kapsy nejeden vánoční TV film, které se vydávají jako na běžícím páse. Hodinářův učeň sice neoplývá výraznější ústřední dvojicí, ale to tolik nevadí, protože většinu pozornosti si pro sebe bere souboj sudiček. Plesl s Neužil vs pitvořící se Plodková. Zbytek jsou pouze loutky a taková stafáž. Chvilkami mi Hodinářův učeň připomíná třeba Nebojsu viz úkol v hospodě (super Krobot). Celkově mě bavila po delší době nějaká trošku originálnější pohádka se zajímavějšími úkoly než je obvyklé. Jo muselo to stát rozhodně víc peněz než tradiční televizní pohádky a je to i vidět, ale dle mého je lepší to udělat jednou pořádně než několikrát polovičatě. Klasika to opět také nebude, ale já Hodinářova učně hodnotím velmi kladně. (10.01.2021)

Jména Plodková, Plesl, Neužil, Krobot stačila, abych se po dlouhé době vypravil na tuzemskou pohádku do kina. Zvlášť představitelka zlé sudičky si film ukradla pro sebe kreací, při níž jsem si vzpomněl na Deppa v prvních Pirátech z Karibiku. Dvojka by se mohla jmenovat Hrobníkův učeň (herzovský pohádkový horor) a trojka Prezidentův učeň (horor říznutý politickou satirou). (22.08.2019)

Na rozdíl od uživatele Douglase si nemyslím, že by byl Hodinářův učeň mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo. Spíš film, který vypadá jako chytřejší, než ve skutečnosti je. Ano, konečně po letech se objevila záslužná snaha v žánru pohádka vyzkoušet i něco nového - nevystupuje tu žádný nesnesitelně popletený čert, žádný král nemá tři syny, které by posílal do světa... Oproti tomu je tu hodinář a hrátky s časem tu mají své místo. Pohádka je natočena na podzim, což jí dodává hezké barvy a atmosféru. Hudba není durově skotačivá, jako třeba písničky dua Svěrák - Uhlíř, spíš příjemně melancholická. To je moc fajn. Jenže nic z toho tak nějak není dotažené. Každý bod má své ALE. Není tu přehrávající čert nebo vodník, zato nechybí zlá sudička v podání Plodkově, co poulí očima, skřehotá a "diblíkuje", div se nepřetrhne. Proč, když všichni ostatní hrají uměřeně a citlivě? Prostředí lesů na podzim je krásné, ale počítačové triky ubohé, jako dvacet let staré. Píseň je moc pěkná, ale zazní jen jednou v podivně vytrženém, klipovitém čísle. Hrátky s časem jsou zajímavé, ale když se Urban chytí do časové smyčky v hospodě U Kukačky, jakto že si jako jediný uvědomuje, že v té smyčce je? Proč o ní ostatní neví? A proč hospodský v té smyčce není taky? Snad ve snaze o originalitu se objevuje celá řada otázek, podivností, nelogičností... Proč se hlavní hrdina křestním jménem jmenuje Urban? Proč jsou hodné sudičky dvě, zatímco zlá jen jedna? Jsou to jediné sudičky na světě, nebo jich je víc? Proč už hodné sudičky dávno majiteli hospody neprozradily, jak kletbu prolomit? Proč Urbanovi hodinky rovnou nepřinesly, když věděly, kde jsou? Kde vzaly v uzamčené kleci vojenské mundúry? Proč se hodinky jmenují "hodinky, co varují před smrtí" a ne "hodinky, co chrání před smrtí", když samotné varování by bylo k ničemu? Proč zlá sudička hodinky rovnou nerozbila, ale vyhodila na skálu? Postavy nemají vlastní vůli, jsou vláčené osudem. Jaký smysl pak ale taková pohádka má? Ať se rozhodnu jakkoli, nemůžu za to, protože mě do toho jen vmanipulovaly buď dobré nebo zlé síly. Vkrádá se na mysl, že pohádka vlastně nemá nosné téma. Snad kromě potrestané lakoty hodináře tu není žádné poselství mířené k dětskému divákovi. (V jednom momentě je tu dokonce jakési "antiposelství" - když se Urban rozhodne jít za ošklivou paní v odrbaných hadrech místo aby následoval dva hezké pány v ozdobných šatech, je zvláštní, že je za tento morálně správný krok nakonec potrestán.) Pohádce se rozhodně daří hezky (a trochu strašidelně) vykreslit prostředí cirkusů, hospod, pavilonů zrůd 19. století a činí tak originálním způsobem, bez pitvoření a rokokových paruk. Jen tomu tak nějak chybí pointa. Češi, samozvaní odborníci na pohádky, se to tentokrát rozhodli udělat jinak. Nedopadlo to průšvihem (jako třeba většina vánočních pohádek ČT, o Troškovi nemluvě), ale S čerty nejsou žerty nebo Byl jednou jeden král se bohužel zase nekonají. (03.12.2019)

Nové české pohádky mají u diváků vždycky těžkou pozici, protože je automaticky srovnáváme s klenoty, které byly natočeny od 50. do 80. let. Většina nových titulů bohužel neobstojí (o štědrovečerních televizních pohádkách ani nemluvím), najdou se ale světlé výjimky - Strachův "Anděl Páně" nebo "Sedmero krkavců" Alice Nellis. Jsem moc ráda, že "Hodinářova učně" můžeme zařadit k těm lepším kouskům. Funguje v něm totiž skvěle vážná i komediální rovina, romantickou dvojici ztvárňují dvě neznámé, přesto sympatické tváře, mnohem důležitější roli ale mají vedlejší postavy: trojice sourozenců - sudiček a zlý hodinář v podání dokonalého Viktora Preisse. Základní zápletka není složitá - mladík musí do světa, aby si zasloužil svou milou - nabalují se na ni ale originální motivy spočívající hlavně v hrátkách s časem a s tenkou hranicí mezi životem a smrtí. Velmi pěkná je i výprava a hudba. Budu se těšit na televizní reprízy. (25.08.2019)