Americká krása

Přelomový film v dějinách hollywoodské kinematografie. Sam Mendes přesně postihl a popsal fenomén rozpadajícího se narůžovo uměle nalakovaného amerického snu a obsahově vyprázdněného konzumního života spojeného s krizí středního věku a příslušností ke střední třídě, jako to udělal před lety třeba i Elia Kazan ve své Tiché dohodě v roce 1969. Pak ovšem skončila éra květinových dětí a myšlenkové svobody a hollywoodské filmy si za svá ústřední témata vybíraly úplně jiné věci a tenhle životní pocit se odsunul kamsi do kolektivního podvědomí (a do světa filmu nezávislého). Uplynulo však 30 let a Amerika je znovu tam, kde kdysi bývala - na scestí maximálního blahobytu a absurdnosti takového života. Doba se otočila ve spirále času a nutně musel přijít nový Kazan. Bravurní režie původně divadelního režiséra (lokální obdobou je náš Vladimír Morávek a jeho vynikající filmový debut...), geniální herecké výkony (Kevin Spacey si touto rolí zajistil místo v herecké síni slávy), úžasná minimalistická hudba Thomase Newmana, obrovská koncentrace podstatných filmových momentů (zvláště poletující mikrotenový pytlík je nezapomenutelný a signifikantní...) a téma, které naplnilo nejednu sociologickou studii... Americká krása, při odhalování jejíž podstaty mrazí... Podobné filmy: Tichá dohoda, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Generace X, Volání o pomoc (03.07.2007)

Společně s Klubem rváčů můj nejosobnější film. Zatímco ten první tepe hlavně co do podnětnosti myšlenek, Americká krása boduje v emocích. Když jsem ji viděl poprvé v prváku na střední, rozložila mě na několik týdnů a dokázala to při každé další projekci. Dneska už na mě působí trochu jinak, neútočí na základní pocity až přehnané sounáležitosti s hrdiny (což se možná ve čtyřiceti změní), ale jako dokonalý portrét lidí, kteří se rozhodli vzepřít konvencím, mě baví stále a emoce ve mně dmýchá pořád naplno. Vyzdvihovat dávno omleté (Spacey, Conrad L. Hall, Mendes) nemá smysl, snad jen doplním opomíjené (Cooper, parádní hra se světlem v noci) a dodám, že tohle je jeden z těch absolutních ‚top filmů‘ mého života. (04.09.2009)

Film vyvolávající neuvěřitelné emoce, to bylo to první označení, které mě napadlo. A můžu hned přidat další: film, na který nezapomenete a rázem změní vaší psychiku. Nevím, jestli v dobrém nebo špatném slova smyslu, ale nazáleží na tom. Prostě ve vás něco zanechá a chvílemi si uvědomuji, že takový film je bohužel jeden z tisíce. Kevin Spacey svého Lestera Burnhama nehraje, on prožívá jeho příběh. Na světě je tolik krásy... (17.01.2007)

Kevin Spacey je excelentní herec a v tomhle filmu to znovu dokazuje. Celkově ale Americké kráse k dokonalosti malý stupínek chybí. Je to ale opravdu jen pár drobností, co bych tomuto filmu vytknul, ani to nestojí za zmínku. Za zmínku ale stojí okouzlující Mena Suvari, která v Prci, prci, prcičky zdaleka nepůsobí tak sex-appeálně, jako zde. Ona a Spacey dělají asi 1/2 tohoto snímku. (25.07.2002)

I don't think that there's anything worse than being ordinary. Precizně posekané trávníky, bílé ploty, usměvaví lidé.. ale je život na předměstí opravdu taková idylka, jak se na první pohled zdá? Co se skrývá pod tím pozlátkem? Jako náhled do života americké rodiny mi to připadalo nesmírně zajímavé, navíc co scéna, to nějaká skvělá hláška. Jediné, co mi tam vadilo byla asi postava W.Bentleyho, ta mi tam zkrátka vůbec neseděla a ten konec SPOILER kdy se dívá na mrtvolu Lestera s úsměvem na tváři se mi zdál opravdu přitažený za vlasy. Každopádně jinak výborné drama. (27.08.2012)