Larks on a String
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák (více)Obsahy(1)
Film Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Dlouhých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože vypovídal o absurdní realitě české společnosti padesátých let, která měla zůstat navždy skryta. Děj satirického filmu se odehrává na šrotišti kladenských oceláren, jež se stalo pracovním táborem pro ty, které komunistická společnost vyvrhla až na samý svůj okraj a zde je hodlala převychovat k obrazu svému. Vedle sebe se tak sešli prokurátor, který nechtěl pochopit, že právo by se mělo podřídit politickým cílům totalitní moci, adventista, odmítající chodit v sobotu do práce, filozof, nehodlající své myšlení vtěsnat do nových pouček, saxofonista, jehož nástroj byl odsouzen coby buržoazní přežitek, živnostník a řada dalších. O kus dál pracují „kopečkářky“, dívky a ženy, jež jediné východisko viděly v útěku za hranice, který se však nepodařil... Každá postava je poznamenaná tragickým lidským osudem, ale pohled Bohumila Hrabala je hřejivě lidský, plný porozumění a hledající v každé beznadějné situaci jiskřičku naděje. Jeho hrdinové, oblečeni do starých hadrů, se sice hrabou ve starém železe, ale zdají se šťastnější než ti, kteří je sem poslali. Do kin se tvrdě zakázaný film dostal až po jednadvaceti letech, premiéru měl v lednu 1990. Diváci jej až zpětně mohli zařadit do sledu zdařilých adaptací hrabalovských předloh, jejichž tvůrcem byl Jiří Menzel. Na Berlinale 1990 získal hlavní cenu Zlatého medvěda. (Česká televize)
(více)Recenze (391)
Moc pěkný filmeček. Jen té srandy a nadsázky nebylo ve skutečnosti tolik a lidé nebyli ani nebudou jen jedni zlí a druzí dobří, holt bohémský pohled se nezapře. Je škoda, že polistopadové generaci nic neříká ať je to z důvodu, že téměř nečte, nebo proto, že nechápe, proč jsme nešli do jiného obchodu, když v tom našem jsme museli stát frontu :-) ()
Jednoznačně nejvyšší možný rating. Krásný film z odporného prostředí. Vynikající počin. Poděkování Bohumilu Hrabalovi, potlesk Jiřímu Menzelovi. ()
Neckářova svatba , to je originál. "Maminko, tak jsem se oženil. A kde máš nevěstu? V kriminále. " 80% ()
"Jak se máte, pane doktore ?" "Děkuji. Od té doby, co mne vyhodili ze zaměstnání, vystěhovali z bytu a div nezavřeli, tak je to čím dál lepší. Věřil by jste, že i revma jsem ztratil." "Tak to, aby jste jim poslal děkovný dopis." Jeden z nejlepších poetických filmů z našich lesů, vod a strání a živoucí důkaz, že i vážné věci se dají natočit s humorem a nadhledem. Pro mne nejlepší (a dozajista nejodvážnější) film z režisérské dílny Jířího Menzla. ()
Tragičnost doby proplétající se jako jedovatý had kolem osudu dvou milenců, kteří si za celý film prohodí všehovšudy pár slov... "A vy opravdu nic nechcete?" Nejvíc na mě snímek dolehl svatbou bez přítomnosti nevěsty. V té jednoduché studené hnusné bezcitné scéně najdeme vše, co Skřivánky na niti charakterizuje. "Kluci ukradli nám pravdu, kurvy! Kde ta pravda je?" Bože, scénář hubeňoučký, ale pokud se mluví, tak to stojí za to. "Kam se poděly ty starý zlatý časy, kdy si jeden druhýho vážil a kdy se lidé měli rádi." 8/10. ()
"Vás mám rád, vy jste nedal do stoupy Schopenauera." Jak již jsem párkrát řekl, nejlepší filmy o bolševickém režimu se točily v šedesátých letech. Čest výjimkám. Ale každý, kdo viděl Ucho, Všechny dobré rodáky, Bílou paní, Žert nebo O slavnosti a hostech mi musí dát za pravdu. Všechny tyhle filmy pracují s tématem totality po svém, ale všechny jsou trefné a přesně vystavěné. Skřivánci jsou asi nejpoetičtější, přesto je to film mrazivý. Lidé se přetavují na ingoty nebo mizí... Herecky obsazené tak, že žádný scénář nemůže zklamat (a tenhle je navíc hodně dobrý) .... squadra Brodský, Řehák, Suchařípa, Jegorov a Šmeral jsou sehranná skupinka, která si výborně nahrává. A atmosféra šrotiště, toť rajská hudba milovníku idustriálu. PS: je to k neuvěření, ale Nadě Urbánkové to tady neskutečně sekne. Když jsem to viděl prvně, nevěřil jsem, že to je opravdu ta normalizační příšera s brejlema. ()
To je ta oslava člověka, vidí samé ideje a klopýtne o kde jaké hovno, vítězství se stává ze samých průseru :) ()
3* za to, jak dlouho ten film musel ležet v trezoru. Ale jinak z Menzelových filmů pro mně nejslabší a Neckář? Tradičně tragédie - toho člověka měli tehdy nechat jen zpívat a za cokoli jinýho ho okamžitě strčit do lágru... a někdy před 30 lety mu měli vlastně i ten zpěv zakázat... prej umakart :-) prej půlnoční... no ty vole, FUJ! ()
Jako odstrašující příklad, jaký režim tu byl, to je nesporně poučné, ale jako filmový zážitek - děj, památné věty, herecké výkony apod. - si nemyslím, že si z toho budu něco zvlášť pamatovat. Kromě toho se držím zásady, že je-li film podle skutečných událostí, tak to samo o sobě není žádný důvod k automatickému navýšení hodnocení. ()
Ve své době jistě odvážný film, který měl co říci. Pro dnešního diváka, který onu dobu nezažil (jako já), je to spíše nudný film s pár zdařilými scénami, především od p. Brodského. Některé momenty jsem moc nepochopila (dozorce a jeho žena, mytí cikánků....), a na nervy mi celý film lezla postava Neckáře a jeho věta "slečno, a pro sebe nic nechcete". Nejsilněji na mě zapůsobil závěr filmu v klesajícím výtahu. ()
Po letech jsem viděl film celý a v klidu. Je výborný! A nemyslete, ty fráze se v různých úpravách melou i dneska. ()
Skvělý protistátní film, zobrazující absurditu zde zavlečeného bolševického režimu. Pan profesor v podání Bródi říká výstižná filozofická moudra a obzvláště rád cituje Kanta. Vašek Neckář se zase zabouchnul do kopečkářky, a dokonce dostali možnost se vzít. Rudolf Hrušínský je skvělý v podání politruka, který na tu buržoazní chásku musí dohlížet, přitom je sám přece dělník jako oni. Nakonec se z něj vyklube pěkné hovado, což je u bolševiků zcela normální. Tento film by měli povinně vidět všichni, jež adorují tuhle represivní dobu, kdy se vše politizovalo, pravdu měla jen jedna strana a pokud člověk nebyl dostatečně uvědomělý a ideálně dělník, tak měl smůlu a bylo třeba jej "přetavit". Stavba Potěmkinovy vesničky uprostřed šrotiště je metaforou toho, jak režim vytvářel propagandou obraz "spokojeného dělníka". Otázka, kam zmizel konkrétní člověk byla na konci filmu zodpovězena. Pan profesor filozofie byl konečně šťastný a našel sám sebe. Jojo, radostné časy budování socialismu a boje proti imperialistům a buržoazii. ()
Oblíbení herci p. Menzela. A k tomu záznam o těžkém průmyslu v Čechách. ()
Zhlédnutý film s odstupem času nabývá na autenticitě a přesvědčivosti zpodobené doby. Právě díky té věrnosti hrabalovské pábitelské poezii. ()
No vida, keď sa to chce a vie, tak aj úsmevný film môže vyznieť ako realistický obraz tragických pomerov v komunistickej ríši zla. ()
Unikátní v tom vidím to, že ačkoliv jde o dobový film s příslušnou atmosférou, stylem tvorby atd., je pravdivý. Ano, přiznávám, neměl sem rozhodně šanci zažít tuto dobu. Od filmu tohoto typu by člověk čekal známé budovatelské kecy a mozek zatemněný mírem a láskou k práci. Ale ve chvíli, kdy začne Hrušinský představovat hlavní hrdiny, divákovi dojde, že to bude trochu jinak. A je to nesmírně příjemné překvapení. ()
Příběh se odehrává v kladenských ocelárnách padesátých let, proplétají se v něm osudy party novodobých uvědomělých dělníků ( prokurátor, profesor, živnostníci) a trestankyň odsouzených za pokus o opuštění republiky. Hlavní linií se stává láska mezi vyhozeným kuchařem a potrestanou dívkou. Velice pěkně vykreslené postavy, pointy dotažené do konce, hravé motivy hudby, svoboda slova "odměněná" odvozem neznámo kam - do oblasti jsem horník kdo je víc, hygiena uplatňovaná jen na pěkných děvčátkách v rozpuku ženství, humor a nadhled v každém záběru. ()
Tohle nemá cenu komentovat. Myslím, že Menzel zde dosáhl svého režijního vrcholu a že film by se měl dostat do zlatého fondu světové kinematografie. ()
Zvláštní film, který jakoby neměl děj v prvém slova smyslu a jehož začátek a konec poněkud splývají. V tom je ovšem jeho krása. Za takřka neměnného toku příběhu, odehrávajícího se na kladenském šrotišti, dokázal pan Hrabal a pan Menzel vykreslit jak jednotlivé charaktery hrdinů, tak i celého komunistického režimu, t.č. ještě bez lidské tváře. Je to film o lidech a o době ve které žili bez postranních úmyslů udělat z něj srdcervoucí drama nebo černou komedii. Režim padesátých let je zde vyobrazen jako výkvět despotického naivismu, není proto s podivem, že byl film po dvacet let zamčen v trezoru. I přes toto temné pozadí se divák občas neubrání smíchu způsobeného absurdními situacemi a inteligentními dialogy osazenstva šrotiště, kteří při třídění železného odpadu přemýšlejí o nekonečných otázkách života a lidské existence. Scénář, režie i herecké výkony jsou zde velmi povedené. 77%. ()
Skvělý humorný film o padesátých letech. Výborné zpracování díky osobě Jiřího Menzela. ()
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
57. ročník Německého Berlinale odtajněn!
Už před několika týdny proběhla médii zpráva o účasti českého filmového hitu Obsluhoval jsem anglického krále v hlavní soutěži německého Berlinale. Ovšem až včera byl konečně odtajněn officiální… (více)