Dunkirk
Dunkirk
Dunkerque
Dunkirk
Dunkirk
Dunkirk
Dunkirk
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Hans ZimmerHrají:
Fionn Whitehead, Tom Hardy, Cillian Murphy, Kenneth Branagh, Mark Rylance, Harry Styles, Aneurin Barnard, Jack Lowden, Will Attenborough, James D'Arcy (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Očekávané válečné drama vizionáře Christophera Nolana vychází z událostí evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků z pláží severofrancouzského Dunkerku na jaře 1940. (Vertical Entertainment)
Recenze (1 732)
Nefunkčne zostrihané vojnové peklo plné parádnych záberov a retro atmošky, ktorú príjemne podporujú celuloidové nečistoty v obraze i absencia okato digitálnych prvkov. Napätie vo filme (aj v scénach, ktoré ho nepotrebujú) tvorí iba soundtrack. Ale po skončení som bol rád za vzácne ticho. ()
Připojuji se k superlativům zdejších pětihvězdičkujících pánů kolegů a přiznávám, že už někde v půlce jsem byla beznadějně na kolenou. Okouzlení ze střihu scén obíhajících po svých vlastních spirálách, aby jejich bod protnutí uváděl v další úžas, přebila ještě víc hudba, co hudba, zvuky přimrazující k sedadlu, které pod vámi přestává existovat. Všechno přesné, i s bolestí krásné. Děkuji. ()
Z hnisajícího abscesu současného největšího zabijáka filmů – přístupnosti pro nezletilé retardy – vymačkal Kryštof fantasticky a novátorsky natočenou, tísnivou a strhující, avšak místy narkomansky postříhanou a hlavně zkurveně anemickou válku. Hudbu měli samozřejmě svěřit Jáchymovi, nicméně ani nejnovější HOMŮv kuřbuřt, Honza Pokoj, rozhodně neselhal. Jeho zvukostopu si sice raději samostatně nepouštějte, protože by vám nejdřív slezly nehty, pak začalo tikat pod okem a samovolně škubat v končetinách, načež by vám dozajista jeblo v kuli a přepadla vás kompulzivní chuť torpédovat plně naloženou britskou minolovku, nicméně spolu s pohyblivými obrázky je to genitální dokonalost, která udělala 60 procent atmosféry filmu. Takže, nebýt šosáckých soudruhů z MPAA, kteří v době, kdy si každý šestiletý smrad za pár minut v pohodě na internetách nagůglí snafové porno se zvířátky, tolik úzkostlivě dbají o psychický vývoji našich antikoncepčních selhání, a samozřejmě pipinkovsky lákavé kástingové minely v podobě obsazení prkenného kastrovaného bukanýra z chlapeckého homokvarteta Gáj Erekšn (asi aby komparz na pláži tolik nemrznul a netrpěl zácpami), byla by to plná palba. ()
Oscar 3 : Střih, Zvuk, Zvukové efekty + 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Kamera, Výprava, Hudba ()
Pomo, ty jsi to prostě jenom nepochopil. Tohle není „nefukčne zostrihané“, ale naopak geniální tvůrčí záměr Nolana. To, jak v tomhle filmu pracuje s časem, jak vypráví tři dějové linie skrze různá časová rozpětí a pak je s chirurgickou přesností mistra hodináře slepuje a na konci nechá protnout, aby tak dosáhl katarzního účinku, to je zkrátka obdivuhodné. Brilantní scenáristická práce. Navíc tenhle film má tak vysoké produkční hodnoty, že bych ho neváhal přirovnat k válečným epikám Davida Leana. Holt, kdo umí, ten umí. O tomhle filmu se v budoucnu budou psát rozsáhle slohové práce na filmových školách a filmoví teoretici ho budou rozebírat do aleluja. Oscary už teď jisté. ()
Mám s tím v zásadě jen tři problémy. 1) Komplikovaná struktura je zajímavá, ke konci už mi ale těch návratů a dovysvětlivek přišlo přeci jen moc. 2) Vzhledem k bodu jedna je až paradoxní, že zatímco některé momenty film "obkrouží" klidně i pětkrát, podstatná část příběhu Cilliana Murphyho je úplně vynechaná. 3) Nerozklíčoval jsem, proč zhruba jen čtyři kratičké scény nejsou v IMAX formátu? Ale jako celek Dunkerk táhne. Nolan znovu dokazuje, že práci s obrazem a "nervózním" zvukem dotáhl k dokonalosti, měřítko filmu je ohromující, akce strhující a závěr tlačí únosně na strunu emocí, aby byl "jen" dojemný a ne přeslazený. O tom, zda hodnocení poletí nahoru či dolů rozhodne druhá projekce. A tady váhám, jestli si mě zvolené vyprávění nakloní na svoji stranu nebo se potvrdí (a toho se obávám), že je to vlastně jen hezká, ale přebytečná autorská exhibice (jakkoli oceňuji odvahu a samotný nápad propojit optiku vojáka na souši = týden, civilistů na lodi = den a letců = pár hodin). Na druhou stranu zůstane silné vykreslení zmaru, beznaděje a vpravdě geniální práce s "neviditelným" nepřítelem. Projekce v IMAXu je každopádně povinností. Na malé televizi bude, podobně jako například u Gravitace, kouzlo stěží poloviční. 85% ()
Nolanovy předchozí filmy byly sice vypravěčsky rafinovanější a myšlenkově ambicióznější, ale okázalá struktura v nich mnohdy zastiňovala emoce. Dunkerk, držící se v řadě ohledů více při zemi, je zatím jeho nejfunkčnějším prototypem velkofilmu, jaký Hollywood v současnosti potřebuje, velkofilmu, který budete chtít vidět nejen v technicky špičkově vybaveném kině (nejlépe v kině IMAX), ale navíc opakovaně. Díky soustředěné režii je v něm vše podřízené maximálnímu smyslovému zážitku, jehož intenzita stoupá s každým zhlédnutím, neboť se lépe orientujete v časových vztazích mezi jednotlivými liniemi a můžete víc prožívat a méně řešit naratologickou skládačku. Opojné, závratné a ve své intenzitě nepolevující od začátku do konce. (Třikrát kino, z toho dvakrát IMAX.) Všechno ostatní, co mě k Dunkerku napadlo, si můžete přečíst tady. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, MessiáŠ, J*A*S*M, Baxt, JitkaCardova, Triple H, Petike, DoNotCross, anagi609 ()
Nikdy bych si nemyslel, že Nolan si vybere zrovna takové téma, ovšem talentovaným lidem jde vše... Válečné filmy nejsou mé oblíbené, ale tady jsem písek, střely, vodu, radost i bolest z bojů cítil přímo fyzicky. Skvělé! 90%. ()
Emocionálně mě to minulo. Ale fakt úplně, prožitek na nule. Za mě tedy Dunkirk hezky vypadá, ale tím to začíná i končí. Svým způsobem mě fascinuje, že Nolan, který byl vždy lepší vypravěč příběhů než realizátor akčních scén, si jako svůj nový film vybral bezdějovou rekonstrukci jedné víceméně akční scény. Prostě dal filmový tvar jedné historické události, což mi ve vztahu k jeho chladnému přístupu nestačí. Natočil sice netypický válečný film - bez Němců, takřka bez dialogů, střídaje tři různě dlouhé časové roviny ... výsledek je pro mě ale nijaký. Vůbec mi totiž nepřišlo, že by se ty navzájem prolínající děje nějak podporovaly. Že by prostříhávání mezi těmi rovinami mělo nějaký posilující účinek. Což se např. právě v gradujícím finále Inception dělo na sto procent. Zde z toho byl jen a pouze chaos, v němž navíc imho sem tam dost divně chybí ne úplně nepodstatné kusy děje (linie molo - rozhovor velitelů, v době kdy jsou dva kluci ukrytí dole v molu, že u mola teď hlavně nesmí ztroskotat žádná další loď ... a šup, v další chronologicky navazující scéně už se tam nějaká další loď potápí? Jak se tam dostala? Snažili se na ni ti kluci dostat? Kolik času mezitím uběhlo? Nebo to byla ta loď, co ve scéně předtím odplouvala?). A pokud to časově do sebe na konci jakž takž zapadne (byť z toho - alespoň pro mě - ve výsledku nic není, žádná katarze, žádné uspokojení), z hlediska prostorové orientace je pár scén čistý bordel. Patos v závěru mě vzhledem k dosavadnímu průběhu taky nemile překvapil. Koncept super, provedení subjektivně bez účinku. ()
Nepatřím mezi ty, co mají doma v pokojíčku oltář s motlitebnou k Nolanovi, ani nejsem redaktor moviezone a tudíž nemám nad psacím stolem na "prezidentském místě" Nolana v rámu, ale musím přiznat, že jsem si v Imaxu prožil asi nejlepší válečňák všech dob a když píšu prožil, tak tím myslím prožil, protože už od prvního záběru jsem byl v Dunkerku s nima se všema a nebýt mého diváckého podvědomí, které mně, stejně jako holkám tampony ob dodávalo pocit klidu a bezpečí chvěl bych se strachy o svůj život ještě teď. Několik prostřihávaných dějových vrstev tady absolutně nevadí, naopak dokonale vykreslujou tu bezmoc, beznaděj a strach, kterou musel mít v Dunkerku snad i pobřežní písek. Navíc ta dynamika a tempo filmu, je takový, že by se na něm mohli vyučovat i piloti F1. Schopnost mistra Nolana vyprávět obrazem tady dosáhla svého geniálního vrcholu, dál už to fakt nejde. Dialogy minimální, hlavní role žádná a přesto film na který se nezapomene. Mark Rylance jak ten chlap je užasnej, jeden jeho pohled = desítky silných slov. Hans Zimmer v době kdy nedává rozhovory Pomovi tvoří filmové hudební kompozice snad z jiný galexie, protože jinak už to nechápu a jestli on a Chris nedostanou zlatýho panáka, tak bych poprosil ušaře a očaře o povinou prohlíku všech akademiků. ()
Majstrovsky zrežírovaný a premyslene komponovaný výtržok z dejín. Je mi jasné, že tá absencia klasického storytellingu je zámer, ale nemôžem si pomôcť, príbeh a aspoň nejaká práca s postavami mi predsa len chýba - bez nej sa ten zážitok, akokoľvek intenzívny, stáva spätne iba hlučnou a efektnou atrakciou, ktorá nezanechá emocionálnu stopu. Žiadnu. ()
Fascinující produkční pozadí a ukázka realizačních možností hollywoodského velkofilmu na maximu, ale emoce na nule. Jako ve válečném dokumentu, kde ale absentuje výrazný voiceover. Chápu, že to byl tvůrčí záměr, ale poprvé v životě jsem se s Nolanem minul a najednou se cítím, jak když vám po spokojených letech vztahu holka zahne. Časem tomu šanci ještě dám, ale bojím se, že bez asistence IMAX formátu se vše jen stvrdí. ()
Počítejte s tím, že Dunkerk je typ válečného filmu, který jste v životě neviděli. Třeba už jen tím, že ze 106ti celkových minut stopáže je 106 minut filmu spjatých s hudbou Hanse Zimmera, který sice nezaujme po melodické stránce nebo nějakým výrazným melodickým motivem, nicméně dokáže rozpumpovat krev v žilách neuvěřitelným napětím, které neustane ani v momentě, kdy Vám na plátně naběhnou závěrečné titulky. Tak dobře spojený hraný obraz s hudbou jsem pravděpodobně ještě nezažil a musím říct, že i když se nejedná o nejlepší Nolanův film, tak pořád se jedná o zážitek, který si z paměti jen tak nevymažu. Také ale nesmím zapomenout ocenit skutečnost, že pan režisér pojal film sérií malých příběhů obyčejných, ale i neobyčejných lidí. Každá postava tu má svůj smysl a i když toho například Tom Hardy na plátně moc neřekne, tak závěr Vás přesvědčí, že jeho herecký výkon byl jednoznačný. Stejně tak se mi hodně líbily postavy, které hrál Mark Rylance, Kenneth Branagh a hlavně Harry Styles, který mě svým prvním hereckým výkonem totálně odboural. A přiznám se, že ještě víc jsem byl v šoku, když jsem zjistil, že se vlastně jedná o zpěváka One Direction. Jak velké koule je potřeba k tomu, aby si světově uznávaný režisér, pro jednu z hlavních rolí ve svém nejnovějším filmu, zvolil kluka, který je ve světě znám otravným boybandem, ve kterém hraje, ale nulovými hereckými zkušenostmi? Podle mě hodně velké, jenže takový prostě Christopher Nolan je a musím říct, že je radost žít v době, kdy točí tak skvostné filmy. ()
Jo, je to boží. Sice mi chvilku trvalo, než mi secvaklo proč, jak a kvůli čemu, ale jsem nadšený. Zpočátku mi u Dunkerku vadila jistá neosobnost a fakt, že o hrdinech vlastně nic nevíme, ale Nolan tohle evidentně ani nechtěl a všechno tlačí přes extrémně intenzivní scény, které umí být akčně-strhující i atmosféricky depresivní. Režisérovy režijní hrátky člověka zabaví na celou hodinu a tři čtvrtě a letecké bitvy i ničení obřích lodí vypadají v IMAXu naprosto úchvatně. A i když to není Zachraňte vojína Ryana (a ani to něčím podobným být nechce), pocit, že každý z tří set tisíc vojáků bojuje o život, je strašně silný. Na velkém plátně naprosto úchvatný zážitek a bezpochyby jeden z nejlepších filmů roku. ()
║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $190,068,280║Tržby Celosvetovo $527,268,280▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Precízny detailista Nolan opäť dáva zo seba to najlepšie. Postavy tu nemajú nejakú razanciu, hĺbku, sú len skôr takými figúrkami na šachovnici, ktorú sledujeme ohľadom udalostí z rôznych uhlov. Aj keď len na malej ploche. Máme zas možnosť sledovať klasickú Nolanovskú skladačku. Vojnovú tému ponúka z iných uhľov pohľadu, než sme zvyknutý. Máme tu nepriateľa ktorého takmer nevidíme. Strach, napätie je hmatateľné. Burácanie guliek, torpéd, bômb, je to tu razantne silné, ohlušujúce, mrazivé, dostáva to človeka do vytrženia. Vzdušné súboje a potápajúce sa lode tu majú až desivý podmaz neskutočnej reálnosti. Nolan sa zas predviedol. Silný zážitok. /videl v kine 2x: 100%/ ()
Architektura času a prostoru spíš brání Dunkerku vypadat jako podvyživené drama s letmo nahozenými postavami, které opět více plní přidělené narativní funkce (např. sošná vysvětlivka Branagh), než aby ztělesňovaly nějaké hlubší myšlenky. Nakonec se Dunkerk při vší snaze o věcnost nevyhne patetickým slovům a prvoplánovým dramatickým zkratkám. Válka už dlouho neměla tak dunivý a skřípavě fyzický nádech. Bohužel zdemolované bubínky jsou to jediné, co si den poté nesu v sobě. Pro mě spíš vznešená imitace, která musí pálit ze všech hlavní, aby zakryla vnitřní prázdnotu a nedostatek nuancí. Čím větší ambice má Nolan v práci s perspektivou vyprávění, tím pochybnější jsou výsledky. Skromný, ale psychologicky i vypravěčsky neuvěřitelně funkční a obratný Dokonalý trik zůstává nedostižnou metou. Dunkerk je okázalý tvůrčí manévr, který kolem sebe vytváří velkou vlnu. Do hloubky ale nedosáhne. ()
Tik. Velkolepé válečné drama. Ťak. Intenzivní podívaná pro diváka sledujícího zoufalý boj o vlastní (občas i cizí) život. Tik. Technicky dokonalá práce, precizně natočená a sestříhaná dle nejvyšších požadavků pana režiséra. Ťak. Díky IMAX kamerám je nutné vidět tento film v IMAX kině, televize i vše ostatní bude poloviční zážitek. Tik. Struktura filmu a tři příběhové linie jsou na můj vkus až moc okatě v popředí. Ťak. Nejsem si jist, zda Nolan směřuje ke své vlastní exhibici nebo svým perfekcionismem se naopak snaží film vyladit do detailu. Tik. Díky svému stylu vyprávění a zprostředkování pocitů z pobytu v Dunkirku, jsou herci jen postavami (bohužel bez jakéhokoliv pozadí). Ťak. Emocionální dopad tam prostě není tak silný a chvílemi opakování scén zdržuje. Tik. Hudební složka, podkres, všechno perfektní. Ťak. Jsem velice zvědav, do jaké míry hype okolo filmu v budoucnu přejde ve skutečnou úctu i mimo IMAX kino. Tik. Za mě Nolan natočil opět do puntíku to, co chtěl, bohužel tentokrát pro mě nepřekonal sám sebe. Ťak. PS: všimněte si, kdy skončí tikání ve filmu PPS: kolik by jste řekli, že těch vojáků na pláži bylo, kdyby to ve filmu nezaznělo?;) ()
Nebudu psát obligátní „Nolan to zase dokázal“, ale faktem je, že to prostě, ehm, zase dokázal. Dunkerk je depresivní válečné peklíčko, které funguje i bez eRkového ratingu, jelikož stojí čistě na napětí a nepřekonatelných očích Toma Hardyho. Vezměte si Banea, vynásobte to stovkou a přihoďte Kennetha Branagha, jehož pohled taky vydá za tisíc utopených vojáků. Výsledkem je film, v němž nejsou potřeba vysvětlovačky a vlastně tu na ně ani není čas, protože se pořád uhání kupředu na zemi, na vodě i v oblacích. Nolan v podstatě natočil jednu velkou válečnou scénu, která má 107 minut a nedá vám vydechnout až do samotného konce. A i když ji možná nemusel zamotat až tak moc, právě hrátky s časem zaručují, že Dunkerk nezapadne mezi přímočarou konkurenci. Zkrátka je to pecka a ideálně si ji dejte v IMAXu. Jinde se totiž budou lodě a letadla cpát do jednoho záběru vcelku složitě. ()
Je to výborný, neodpustím si však jedno ALE. Nolanovy filmy pro mě v poslední dekádě představovaly tu nejlepší kombinaci originálního příběhu, dobře napsaných postav a skvělého až revolučního audiovizuálu. V Dunkerku vlastně zbylo jen to poslední, zato však vypiplané do posledního detailu. Forma se stává obsahem a i s minimem příběhu a jedinou postavou, o níž se dají říct aspoň dvě věty, dokáže Nolan udržet napětí a budit emoce, což je bez debat fantastický počin. Přesto jsem čekal něco trochu víc nebo alespoň jiného. Chci to vidět znova a pravděpodobně ve mně film poroste, ovšem teď z něj zas tak na větvi nejsem. Abych ale byl aspoň trochu objektivní – Hardy, Murphy i všichni ostatní hrají, co mají; Zimmerova dunivá hudba a téměř neustálý tikot vytvářejí atmosféru, kvůli které by mělo být kino povinností. Je rozhodně moc dobře, že Nolan nevytvořil rutinní válečné drama, nýbrž naplno skočil do chladných lamanšských vod a přinesl unikátní zážitek naplno využívající filmu jako média. ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Tenet je Nolanův druhý nejdražší film
Nadcházející špionážní thriller Christophera Nolana Tenet bude režisérovým druhým nejdražším filmem vůbec. Film, jenž se bude zabývat manipulací časem, má podle serveru Variety (a následně potvrzeno… (více)
Jaký dostal Nolan rozpočet?
Režisér Christopher Nolan se za poslední roky vypracoval do pozice, kdy je vlastně úplně jedno, co se rozhodne natočit, domovské studio Warner Bros. mu na to totiž dá takový rozpočet, jaký si řekne,… (více)
90. Oscary - výsledky
Výroční 90. ceny americké akademie znají své vítěze. Nejprestižnější ocenění a díky tomu také „nejoblíbenější chlapík Hollywoodu“ se předával v Dolby Theatre, jak už je tomu dlouhou dobu zvykem.… (více)
Stránka první: Jedna hudba. Zde přichází má jediná větší výtka k Dunkirku, a proto tuto stránku komentuji hned zkraje. Ani v nejmenším si nemohu stěžovat na soubor melodií, zvuků a ruchů do hudby vkomponovaných, co Zimmer vytvořil, je hudební a zvuková paráda. Spíše bych zmínil užití toho všeho ve filmu, kdy skutečně od prvního výstřelu film prakticky neztichne ani po hudební stránce a mně tu a tam připadalo, že některá scéna (zejména linie na lodi) by působila silněji bez hudby, jen za zvuku vln a větru. Stránka druhá: Jedna kamera+technika. Tady jsem viděl něco, co jsem NEVIDĚL od dob starých velkofilmů natočených klasickým způsobem. Kolikrát jsem si třeba u Waterloo zopakoval scénu útoku skotské těžké jízdy a kolikrát jsem ji v duchu porovnal s útokem Rohirů u Minas Tirith v Návratu krále. Aniž bych více hanil druhý jmenovaný film, tak dojem ze scény jako vystřižené z klasických obrazů, ve které se země třese dupotem tisíců skutečných koňských podkov, od kterých odletuje bláto, počítačem namnožení jezdci nikdy nenahradí. A teď, díky Nolanovi, jsem po strašně dlouhé době viděl film, nový film, který vypadá, je slyšet, je fyzicky cítit přesně takhle stejně. Ano, jako mírný fanatik můžu do určité míry zkritizovat daň, která za tento pocit musela být zaplacena. Lodě nejsou autentické, francouzský torpédoborec Maillé-Brézé použitý při natáčení byl postaven až v roce 1957 a vypadá konstrukčně jinak, než lodě, které se skutečně operace Dynamo účastnily, messerschmitty tradičně supluje jejich španělský potomek Hispano Buchon. Ale to všechno je vyváženo tou silou, kterou použití reálných lodí, reálných letadel, reálných prostředí namísto zeleného plátna přináší. Pak ještě jedna drobnost, pláž chvílemi vypadá přece jen trochu prázdně (žádná auta, zbraně, koně). Třeba scéna průchodu pláží v Pokání ve mně tenhle dojem nevyvolávala. Ale opět, to je jen opravdu drobnost, která sama o sobě v porovnání se silou celku nemůže obstát. Mnohem důležitější je schopnost Nolana přenést na diváka pocit, že to, co vidí na plátně, je přesně to, co se na zobrazených místech dělo na přelomu května a června 1940 desetitisícům lidí. Kamera opravdu vše snímá z blízkosti a v úhlech, které vyvolávají až nevolnost. Třeba loď se potápí, leží na boku a kamera ji zabírá z pohledu vojáka, který místo po palubě se musí pohybovat po boku lodi. Připomnělo mi to výstavu kosmické techniky cca 3 roky nazpět, kde byl kromě jiného přesný model kabiny vesmírné stanice Mir, natočený se vším všudy o nějakých 45° do strany. Když jsem do toho prostoru vstoupil, okamžitě se mi podlomily kolena a zatočila hlava. Tělo se mě snažilo přesvědčit o tom, že rovná zem leží jinak, než kde skutečně byla a stálo to strašnou sílu vůle zůstat stát rovně a nepodlehnout pocitu, že to ne kabina, ale já stojím blbě. Přesně tohle tu bylo v několika scénách dokonale navozené. Stránka třetí: Jeden příběh. ano, vím že ty příběhy jsou technicky vzato tři, ale jsou propojené tak, aby dohromady složily střípky jedné události, která sama je hlavní náplní filmu, nikoli příběh jednotlivců sám o sobě. Postavy tu slouží příběhu, ne naopak. Všechny tři linie jsou složeny tak, aby začátek, stupňování napětí, vyvrcholení (nejvyšší intenzita) i konečné uvolnění přišly ve stejný okamžik. Potopení dvou lodí (minonosky a prostřílené holandské kocábky) a záchrana lidí z nich, konec s palivem u pilota, to jsou jedny z klíčových bodů, stejně jako pak pilotovo přistání, cesta zachráněných vojáků vlakem a jejich uvítání, admirálovo "počkám na Francouze", to jsou naopak okamžiky, kdy si divák konečně vydechne a může říct, že každá katastrofa může mít své světlé okamžiky, které dodají člověku naději. Opět je zde podstatná intenzita dění pro postavy a ta nepotřebuje být stavěna jen na umělé krvi a drastických záběrech. Ostatně takový Daňkův Dialog s doprovodem děl, to je jen konverzace mezi dvěma lidmi, kdy není nic vidět, přesto dokáže navodit skutečnou hrůzu z války lépe než mnohý film s detailními záběry. To samé se platí pro Nolana, i když krve je vidět skutečně minimum. Pak film dotvářejí takové detaily jako ten na lodi: "Bude ten kluk v pořádku?" - Kývnutí jako odpověď. Jen tenhle moment jsme s kamarádem po filmu probírali v hospodě asi deset minut. Dalo by se toho napsat ještě mnoho, ale mám dojem, že by to nakonec byla jen variace už napsaného. Jsem zkrátka šťastný, že někdo točí ještě takovým stylem a jeho film vypadá dokonale a přitom jinak, než deset dalších generických filmů podobajících se sobě jako vejce vejci a postavených právě daleko víc na možnostech výpočetní techniky než na skutečných dovednostech tvůrců. Tohle je opravdu film určený pro kino, pro to, aby ho člověk viděl ve společnosti plného sálu, kde se zážitek a pocity lidí sčítají dohromady. P. S. Přečtěte si Víkend na Zuydcote od Merleho. Přestože komornější, zprostředkovává ta kniha téměř stejnou náladu a popis pocitu vojáků na téhle pláži. () (méně) (více)