Lék pro Lorenza

Obrazně řečeno jde o silně emotivní příběh, a i když předvídatelný, tak výborně ilustruje skutečnou událost. Herečka Susan Sarandon v postavě matky Lorenza je neuvěřitelně přesvědčivá, její bolestná gesta ve scénách filmu působí věrohodně. Film se především zabývá smyslem amatérského léčebného úsilí za pomoci přírodovědných i medicínských pohledů a pochopit mnohdy zčásti nevysvětlitelné. A zde je dobře vidět, jak je důležitý kladný vztah nejbližšího okolí k nevyléčitelně nemocnému Lorenzovi, který má na nemocného velký vliv. Zcela jednoduše, vždycky by se mělo najít nějaké slunce, jež by prohřálo mrazivost beznaděje. Ačkoliv je film téměř přes dvacet let stár a má bezútěšnou atmosféru tak po zhlédnutí ještě dlouho ve mně dozníval. (12.02.2012)

"Lék pro Lorenza" jsem viděla v době, kdy pro mě jména jako Nick Nolte či Susan Sarandon neměla skoro žádný význam, jejich ksichty byly jen lehce povědomé a celou moji pozornost sežralo trpící dítě. A byl to právě tenhle film, u kterého jsem si uvědomila, v jak šťastné rodině žiju, když se nám tragédie vyhýbají (protože už tehdy ve mně bylo cynické já, co odmítalo úmrtí dědečků a babičků brát jako neštěstí, však si své užili). Také mi s naprostou jistotou docvaklo, že nám ta klidná rodinná spokojenost nevydrží navždy. Od toho večera jsem s obavami vyhlížela den, kdy se k nám štěstí otočí prdelí... a nemusela jsem čekat dlouho. Proto nemám ráda "Lék pro Lorenza": byl předzvěstí nejhorších okamžiků mého dosavadního života. Podruhé jsem se na hnusnou nemocí týraného kloučka odmítla dívat, přesto filmu naperu čtyři usmrkané hvězdičky za tu sugestivnost a krutě drtivý dopad, co na mě zanechal. 80% (02.01.2013)

Jemně a vkusně namíchané indegrience činí z tohoto filmu emocionální zážitek. A o to více platí známé heslo, že když něco chceš, dokážeš to...V tomto případě opravdu zoufalí rodiče smrtelně nemocného dítěte, výborně ztvárnění Susan Sarandon a Nickem Noltem, pomohli nejenom vlastnímu synovi ale spoustě dalším nemocným lidem! (24.07.2008)

Na začátku jsem si říkala o co tady jde? (nečetla jsem si do předu příběh filmu) Děj strašně rychle ubíhal a přišlo mi to zmatené, ale pak už se dostal film do "normálního" tempa a já jsem už jen lapala po dechu ať už při scénách s malým Lorenzem, nebo při vytrvalém boji rodičů za záchranu svého syna. Tyhle filmy většinou nemám ráda, spousta z nich je natočená uměle s prvotním záměrem vyvolat v divákovi lítost a tak ho udržet u obrazovky. Díky bohu že Susan Sarandon a Nick Nolte udrželi herecky vše v takové míře, že jste jim prostě museli fandit, aby to nevzdali. (18.07.2010)

Hodně jsem se bála, že to bude primitivní doják, ale jsem příjemně překvapena. Miller netlačil na pilu a snažil se v mezích možností na dané téma natočit co nejcivilnější snímek. Jen škoda, že v hlavní mužské roli nedostala bezchybná Suzan Sarandon někoho, kdo by alespoň částečně byl na její úrovni. Nolte je o několik tříd horší, než Sarandon, a když předstíral citové rozpoložení, nevěřila jsem mu ani ň. Kdyby Lorenzova taťku hrál někdo lepší, mohl být film perfektní. (03.12.2011)