Т-34
T-34
T-34
Režie:
Alexej SidorovScénář:
Alexej SidorovKamera:
Michail MilašinHrají:
Alexandr Petrov, Viktor Dobronravov, Irina Staršenbaum, Vinzenz Kiefer, Nikita Kukuškin, Pjotr Skvorcov, Semjon Treskunov, Arťom Bystrov (více)Obsahy(2)
Čtyři v tanku T-34 a všude kolem po zuby ozbrojení nacisté... V létě roku 1941 sovětsko-německá smlouva o neútočení a přátelství náhle padá. Jednotky Wehrmachtu během pár měsíců postupují přes pobaltské republiky, Bělorusko a Ukrajinu až do vnitrozemí a Rudá armáda bojuje o každou vesnici. Jednou z nich je i víska, kde se střetne Jägerova tanková rota proti poslednímu zbývajícímu tanku T-34 velitele Ivuškina. Přes početní nevýhodu se však ruskému tanku podaří útok odrazit a krýt ústup nemocnice. O několik let později se Jäger s Ivuškinem znovu setkává, a zatímco nacistický důstojník povýšil na velitele tankové divize, ruský tankista padl do zajetí. Změnila se i situace na frontě: smyčka kolem Říše se stahuje z Východu i ze Západu a Jäger musí co nejrychleji připravit mladé rekruty na obranu země. S tím mu má pomoci právě Ivuškin, který dostane k dispozici ukořistěný tank T-34 a posádku z lágru, aby ze sebe na tankodromu udělali cvičný terč. Ruský velitel nabídku přijímá, místo Jägerovy sebevražedné mise ovšem chystá vlastní plán útěku... Ruský válečný film z roku 2018 koncipoval režisér a scenárista Alexej Sidorov podle svých slov jako akční podívanou pro novou generaci a zároveň jako poctu válečným veteránům. Nákladný projekt z části natáčený v Česku tak klade velký důraz detaily – od uniforem přes zrestaurování vyřazeného tanku T-34 až po výstavbu vesnice, která hned úvodem lehne popelem. Samotný děj stejně jako hlavní postava jsou však fiktivní a válečnými příběhy se inspirují jen velmi volně. Jsou například známy případy, kdy se sovětským vojákům podařilo utéct z německého zajetí, ovšem bez pomoci tanku. (Česká televize)
(více)Recenze (261)
Člověk si takhle o půlnoci zapne Primu Max (?), kde se právě rozjíždí velkolepé dílo. Máme tu druhou světovou válku - check. Máme tady nácky - check. Máme tu odvážné Sověty - check. Zpomalujeme a zrychlujeme záběry - check. Všechny chlívky dokonalého béčka, jako stvořeného pro sobotní večer mezi půlnocí a půl třetí ranní na podřadném kanálu, odškrtnuty. Z nějakého masochistického důvodu to dokoukám do konce a víc než filmu se asi věnuji přemítání nad tím, jaké asi bude mít tato chuťovka hodnocení. Bude to přes 50%? Možná ani to ne... 71%?! Buď jste se zbláznili vy všichni... nebo já... 40% ()
Rýchlo a zbesilo v T-34. ()
Rus to je len vodka, vojna a mafia. Podľa toho aj točia filmy. Neviem či snáď 7 z 10 ruských filmov nie je o druhej svetovej vojne, kde boli takí udatní a zvíťazili, hoci každý vie za akú cenu ľudských životov. Keby bola ruská armáda tak dobre vybavená technicky i mentálne ako v tomto filme, tak nerozumiem ako vo vojne mohlo padnúť vyše 20 miliónov Rusov. ()
Ruský válečný film, natočený jako efektní akčňák, kde je při každé scéně tolik zpomalovaček, že už to je otravný. ()
V tomto státem financovaném filmu skupina vojáků vedenými kapitánem Nikolay Ivushkin (Alexander Petrov) jsou zajati německými silami pochodujícími na Moskvu. Ivushkin vymyslí únikový plán s pomocí ruské tlumočnice Anya (Irina Starshenbaum) a získají legendární sovětský tank T-34. Napsáno a režírováno Alekseyem Sidorovem. ()
Zábavné, svižné. Jen těch zpomalených záběrů mohlo být míň. ()
Rusko už mě několikrát přesvědčilo že umí točit velkolepé a dech beroucí válečné filmy. Tady musím chválit úplně všechno, herci skvělý, soundtrack nebezpečný, prostředí na bitvy dokonalé, a to nejlepší válečné tankové bitvy. Nezkutečná řezba kdy se člověk ani chvíli nemůže nudit, zpomalené záběry fascinující. Mohl bych tady chválit každou minutu téhle bomby protože každá vteřina byla promyšlená a tady se rozhodně nešetřilo, tomu říkám příběh na obrazovce který nemá chybu. Válečná tanková bomba. Parta bojovníku která je sympatická a drží při sobě a jdou za vlast po hlavě po smrti, něco nezkutečné. ()
Pokud by ruští tvůrci chtěli natočit komedii z období 2. světové války, dostali by ode mě čtyři hvězdičky, vzhledem k věnování na konci filmu jim nemůžu dát ani jednu, a ještě by se měli těm, kterým film věnovali, pokorně omluvit, protože spadli na stejnou úroveň s americkým Fury. Když nebudu bazírovat na úplných detailech, můžu pochválit věrnost nasazené techniky, potěšily Pzkfw II a III před Moskvou i Panthery chráněné Zimmeritem, užíval jsem si záběry svištících granátů a málem jsem se složil z Josefa Cardy, ale to všechno pohřbil šílený děj, který by strčil do kapsy i příhody polské tankové osádky i s jejím psem. Nepotěšil náklaďák s polní kuchyní s pneumatikami odolnými proti střepinám, odstřelení dvou Pzkfw III jednou ranou, plastové patníky lemující německou silnici, propustka z koncentračního tábora ani zničení Pzkfw V tříštivým granátem (ano, tanky měly břicho chráněno slabším pancéřováním, ale papír to nebyl). Taky mě dostalo předání tanku s ostrou municí a nerušené projížďky městy a venkovem Třetí říše, a kromě prvního bojového střetu tvůrci jaksi zapomněli na německou pěchotu. Ale jo, kdyby mi bylo deset, asi by to byl super biják. ()
Solidní válečný snímek, v němž vyjma nádherné vojenské techniky a několika velkolepých soubojů stojí za zmínku i zázračná ruská fyzika ohýbající prostor. T-34 mi většinu stopáže přišel jako laciná variace na snímek "Fury", s nímž má dílo režiséra Alexeje Sidorova společných několik opěrných bodů. Ve finále Vás tedy zamrzí jen delší stopáž, která nabídne několik hluchých míst, děravý scénář a mizerné CGI, které je občas vážně k smíchu a působí vážně lacině. Avšak až na tyto detaily se v rámci možností a přimhouřeného oka jedná o oddechovou válečnou podívanou, při níž budou fanoušci Druhé světové války, potažmo tanků a tankových soubojů jásat nadšením. Na samotný závěr musím ocenit fakt, že němečtí vojáci skutečně mluví německy. To je věc, která se v moderních válečných snímcích stává velmi ojedinělou. Dobrá práce! ()
Vidím tu rozpor medzi (riadne prepáleným) stvárnením sovietskeho odhodlania počas Veľkej vlasteneckej vojny a tým, že zároveň je ten film málo ruský. Nemá ten správny charakter ani v radoch hrdinov (chýba im zázemie), ani u nepriateľa (je im slabým súperom), kvôli čomu všetko dookola páchne samoúčelnosťou a postráda to poriadnu charizmu. ()
Válečné guilty pleasure. Po nezáživném začátku přišel první střet a od té chvíle jsem se bavil. Posádka sovětského tanku dělala se svým strojem neuvěřitelné věci, které podporovala řada slow motion záběrů i neschopnost německých vojáků. K mému údivu se film obešel i bez výraznějšího ruského patosu. Ne že by nebyl přítomen, ale nešlo to nijak přes čáru. O to víc se film věnuje potrhlému gerojství ruských vojáků a světe div se, došlo i na řadu vtipných scének. Celkově velmi dobrý dojem podtrhly i české reálie. Herecky bez problémů a pro mě byl největší hvězdou Vinzenz Kiefer jako plukovník SS. 80% ()
Ach, ty Rusáci! Já bych chtěl vidět, aspoň jeden ruský film, kde není " геро́й ". Nejhorší na tom je, že oni to i umí natočit. Mají na to rozpočet a hromadu válečné techniky. Jejich záběry jsou velkolepé, ale ten scénář a hlavně dialogy jsou fakt dementní. Já vím, že ruská mentalita je nepochopitelná a díky ní, také nikdy nemohli němci vyhrát válku, ale stejně. Tenhle film hodně zachraňuje německý herec Vincenz " Kobra 11 " Kiefer. Je to takový záporák, který je vlastně sympaťák a vy mu postupem filmu začínáte i fandit. Jak to s ním dopadne je dopředu jasné. Jinak, ani ruský film dopadnout nemůže. Bohužel. PS: Pokud, ale máte rádi válečné filmy, tak to stojí za shlednutí. Tankové bitvy jsou podařené a jsou lepší než ve " Fury ". Zbytek, už se srovnávat nedá. A. Petrov totiž není B. Pitt. ()
Místy to více připomínalo počítačovou hru než film. Povinné guilty pleasure pro každého nadšence T-34. ()
JESTLI SE NAUČÍTE BOJOVAT S RUSY, S ANGLOSASY SI MŮŽETE HRÁT JAKO KOČKA S MYŠÍ. - Tak takhle bojují Rusové a takhle Rusové točí válečné filmy. Obojí na jedničku! Nejlepší scéna - tankový balet na hudbu z Labutího jezera. - - - (T-34 byl první sovětský tank, který vjel brzy ráno 9. května 1945 na území Prahy. Jeho velitel Ivan Grigorijevič Gončarenko padl v boji s německými tanky na Klárově.) ()
Jestli tohle chce někdo srovnávat s Fury, tak nevím, co za drogy bere, ale rád bych je zkusil! ()
Vojenské filmy z obdobia 2. svetovej vojny nie sú mojou šálkou kávy. Rovnako tak nemám rád tanky a už vôbec nemám rád bezúčelnú akciu, ktorá je naviac mixom oboch spomenutých faktorov. Preto sa až čudujem, ako sa mi T-34 páčil. Právom by som ho prirovnal k filmu Fury z roku 2014. Oba filmy sa sústredia na akciu a tanky, oba sú z obdobia 2. svetovej vojny a oba menia skutočné udalosti v prospech obsahu. T-34 však považujem za lepší. Narozdiel od Fury, ktorý takmer všetku pozornosť strháva na dialógy a často ani nevie čím chce vlastne byť (chvíľku sa javí ako komorný film, chvíľku je tam chaotická akcia, chvíľku tvorcovia sádzajú na humor a chvíľku sa to snaží ukázať problémy vojny, čím však vo výsledku nefunguje ani jeden faktor a nie je tam vzájomná zviazanosť všetkých prvkov) má T-34 jasne ustanovený smer, ktorým sa bude uberať. Je to skrátka film určený pre publikum ľudí, ktorí zbožňujú tanky a ostatné veci (vojna, romanca atď.) sú už len v pozadí. Veď to propagovali aj vývojári najznámejšej a najúspešnejšej hry o tankoch World of Tanks, čo už asi svedčí o čom film vlastne bude. No, aj keď tu síce bolo veľa zbytočných plot holes a film bol príliš dlhý, vo výsledku to až tak nevadí. Pochváliť musím soundtrack, bez ktorého tu mnohé nefungovalo. Chválim aj technickú stránku, ktorú zároveň považujem aj ako najsilnejšie pozitívum filmu. Tie efekty, ten vizuál, tie slow movement speed momenty. To všetko je tu zvládnuté na jedničku a je to vlastne aj jeden z vizuálne najlepších vojenských filmov, ktoré som videl. ()
Tak to ten Ivan zase dokázal! Zaplaťpánbů. Protože Němci byli zmrdi, o tom žádná! ()
Mám rád válečné filmy , ale je pravda, že těm Ruským se tak nějak povědomě vyhýbám. V křivení historie jsou Rusové mistři a v točení udatných udatníků..tedy každý je geroj jak bys met. No ale to bylo za komouše, tedy u nás, v Rusku je to tak nějak pořád. Jejich forma kapitalistického socialismu je pro mně neuchopitelná dodnes. Ale jelikož, se tento filmeček točil u nás nedalo mě to, provině jsem si tohle dílo nasál a udělal si přes dvě hodinky čas a čekal , zda budu překvapen. A byl jsem překvapen. Udatní udatníci a sloužím pracujícímu lidu se konají v podobě epizody z populární online hry World of Tanks...Leporelo poskládané z triků, kterých je bohužel tolik, ale fakt tolik ...( jako fakt ty zpomalovačky zajímavé, ale.. .). Tak nějak to do sebe zapadá, ale po hodině a půl už jsem se modlil kdy bude konec...Jo, prostě Ruský film, moderní, ale pořád Ruský. Jako spoiler do zmiňované hry dobré, ale to je asi tak všechno...Možná příště. A ten příběh o tom jak si Čtyři z tanku bez Žerika ale s děvočkou...vyjedou přes půl Německa na vejlet, to nebudu ani komentovat, stejně tak jak si poprvé sedne do tanku a likviduje nepřátelské tanky svým udatným a strategickým plánováním a tahy dravého Rudoarmějce.....No Rusko.Tam je možné všechno.To vidíme ve zprávách každej den....nikdy více. ()
Pro někoho kdo vyrostl na Čtyřech z tanku a psovi (těch knižních tedy) a jejich legendárním Zrzkovi, hraje tento film strašně moc na nostalgickou vlnu. Rusáci zas a znovu vytvořili jak jinak než velikášský vojenský film plný hrdých odhodlaných soudruhů, kteří se ničeho nebojí a jejichž schopnosti jim závidí i standartenführer Klaus. Vizuálně překvapivě dobré, bez různých spešl výbušných efektů bych se sice obešel, ale ve své podstatě nevadily. Vypnout mozek a je to víc než ucházející akční biják s jen pár hluchými místy. ()
Aby som si vo svojom komentári navzájom neoponoval, rozdelil som film do dvoch časti. Prvá časť sa odohráva na jeseň 1941 a nemecké vojska sa blížia ku Moskve a môžeme vidieť taktickú vyzretosť dvoch veliteľov podporučíka Nikolaja Ivuškina a na druhej strane kapitána Klausa Jägera. Táto otváracia bitka vyzerá, ako samostatný film. Tým, ktorí sa usmievali nad chytrosťou oboch aktérov, len trocha reality. Boj 5.12.1941 v dedinke Nefedevo pri Moskve 89. tankový prápor 16. armády bojoval proti tankovej rote 40. motorizovaného zboru Wehrmachtu. Časť práporu bol zničená ale tank veliteľa práporu poručíka Pavla Daniloviča Guzyu z krytu zničil 10 nepriateľských tankov a ostatných 8 prinútil k ústupu. Neskôr sa vrátil k svojej jednotke a pokračoval v boji. Ďalšia legendárna bitka tanku T 34 pod velením poručíka Alexandra Sidoroviča Mnacakonova s Tigrami známeho 502. ťažkého tankového práporu (tu slúžil aj Čechoslovák Kurt Knispel – 168 zničených sovietskych tankov). Zničil dva tanky a tým uzavrel klin a ostatné tanky už boli bezprizorné, situácia z bitky pod dedinou Skvorice 20.1.1944. Ďalšou epizódou je bitka 20.1.1943 pri Leningrade v rámci operácie Iskra, kde sa ľahkému tanku T 60 pod velením poručíka Osatjuka podarilo zničiť celú tankovú čatu. A mohol by som opisovať mnoho ďalších hrdinstiev tak podobných z tejto bitky o Moskvu. Takže preto hovorím, že prvý film má historické korene v 2. svetovej vojne. Pri pozeraní ďalšej časti filmu som sa nemohol zbaviť pocitu, že som tento film už videl. A skutočne keď som zalovil v pamäti objavil som film Žavoronok, 1964 (Skřivánek, Škovránok), ale v žiadnom prípade aj podľa autorov, nejde o remake tohto filmu. Zase trocha histórie. Fakty o využívaní väzňov koncentračných táborov ako živých cieľov potvrdzujú mnohé spomienky a archívy (sovietske aj nemecké). Najmä výcvik nemeckých delostrelcov na terče, ktoré tvorili zadržané sovietske tanky aj s obsluhami sú opísané minimálne v štyroch nemeckých dokumentoch z archívu, ako aj v spomienkach generálporučíka Nikolaja Kriloviča Popela a plukovníka Pavlovceva, ale nepriateľ nemôže byť len hlúpy (vzhľadom na historickú realitu udalostí) a hrdinstvo na druhej strane ako silný populizmus. Pre všetkých divákov v skutočnosti druhá časť filmu neodráža realitu vojnových rokov a nemá historickú hodnotu.. V našom prípade snaha o prilákanie mladých k filmu si vo forme počítačových hier vyberá svoju daň. Ale vojna bola vyhratá nie prvoradovo technológiou, ale ľudskou vytrvalosťou, obetavosťou a nasadením celého sovietskeho národa (komentujeme film z východného frontu). Prirodzene mali by sa aj naďalej natáčať filmy o 2. svetovej vojne a o úlohe sovietskeho ľudu v nej, tak aby sa učili na nich nové generácie. V úvode som uviedol 3 príbehy hrdinstva a chcel by som vidieť obrazové verzie skutočných príbehov skutočných ľudí. Napokon len skutočná pamäť pomôže vyhnúť sa chybám v budúcnosti a pamäť si zaslúži rešpekt. Vo filme sme videli v bojovej činnosti aj dva na svoju dobu unikátne bojové stroje tanky T 34/76 a T 34/85. Natáčanie filmu sa odohrávalo aj v Prahe, Terezine, na hrade Loket ale aj v Rudolfinume v Prahe. () (méně) (více)