Nový papež

Možná si Sorrentino místy až trochu hrál a "pouze" rozvíjel to dobré, co stvořil v Mladém papeži, každopádně dokázal stvořit dva (vlastně tři... vlastně čtyři!) úžasné a velice komplikované charaktery papežů. A ačkoli J. P. III. kraloval výrazným intelektem a charismatem, je to Lenny, kdo stvořil hlavní mystérium a emoce celého seriálu. Oba však pod taktovkou nejsympatičtějšího, leč neméně nejednoznačného Voiella. Netřeba pět znovu ódy na Sorrentinovu estetiku a vizuál, vždyť ono zachytit krásy, byť často studiového Říma a Vatikánu je v podstatě jednoduché, stačí zapnout kameru... ale ano, Sorrentino to opět všechno pozvedl na vyšší metu. Důležitější ale je, co zobrazuje hlubšího, abstraktního, neviditelného, niterného. Fascinující, kterak zde režisér funguje spíše jako básník, který zde pomocí obrazů a vložených vět do úst postav, přemýšlí o světě kolem nás, o víře, Bohu, lásce a obyčejných lidských strastech, to vše obohacené o nevysvětlitelné zázraky. To vše v postmoderním prostředí a špíně nedobrého lidského chování. A naopak jako sochař jemně ohmatává nejrůznější morální a filosofické otázky, hněte je v ruce, ale nikdy nedá jednoznačnou odpověď, kterou by nakonec vystavěl na podstavci. Dogmatický katolík seriál brzy znechuceně a uraženě vypne, ale i militantní ateista si zde se svými postoji vyláme zuby, až zůstane zcela bezzubý, protože se zde funguje na zcela jiné mentální úrovni. A nakonec střídavě zlý, šílený, dobrý a svatý Lenny budiž krásnou ukázkou a symbolikou církve... bývá hrozně fajn, dokud nemá moc a nevládne. (10.02.2023)

Tento Sorrentinův seriál je dalším, ještě vytříbenějším pokračováním předcházejícího MLADÉHO PAPEŽE. Připočteme-li k tomu merita Husovy či Lutherovy kritiky zesvětštělého kněžství jejich doby, výrazy jako peleš lotrovská, papeženci a řada dalších nemohou nepůsobit jako alespoň zčásti současné. Prohnilost halená cudně do výrazu vystupňovaného individualismu, se neomezuje na tuto církev, charakterizovanou mj. zvýšenou pedofílií. Výsledný pocit tlumočený mimořádně vytříbenou filmovou řečí budí pocity, jež mají ke krásnu dost daleko. (01.10.2021)

Obsahuje spoilery a zklamání. Na Nového papeže jsem se těšil. Ne že bych byl z toho Mladého bezmezně nadšený, ale líbil se mi a jeho "univerzum" doplněné o dalšího skvělého herce / papeže v podobě Malkoviche slibovalo mnohé. Ten Nový však nesplnil vůbec nic... Jakkoli to vůbec k alternativnímu, nezávislému tvůrci jako je Sorrentino nesedí, ten Novej působí strašně dojmem "Ahoj Paolo, nechtěl bys pro nás natočit druhou sérii toho Mladýho? - Hele sorry, já na to teď vůbec nemám čas. A navíc mám pocit, že se to téma vyčerpalo, že už nemám co sdělit. - To hele vůbec nevadí. Stačí velkorysé kulisy a dlouhé táhlé záběry na ně vyplněné mlčením a voni to zbaští. - No... Možná... Ale musí to mít přeci nějaký děj, ne? - Mrdni tam novou postavu, vymysli k ní nějaký pseudopříběh, který stejně nebude nikoho zajímat, protože je to jenom taková berlička, než se Pius probudí a hotovo. - No... Tak OK, no...". Tak nějak strašně odfláknuté. X dílů se buduje cosi - křehký papež s traumatem z mladosti a pod. -, jen aby se to pak asi po dvou třeitnách seriálů všechno spláchlo do hajzlu, protože to vlastně ve finále nikoho nezajímá, protože se Pius probudil, vše se v dobré obrátilo, Pius může spokojeně (zase) umřít (WTF?) a Voiello se může konečně stát papežem... Fakt VELKÝ zklamání... 30% (28.12.2020)

Nečekané, ale velmi dobře rozehrané pokračování Sorrentinova pohledu na církev. Není už sice tak sevřené, ale stále nabízí k prozkoumání zajímavá témata. Směrování konfliktu s islámem, Malkovichův nejednoznačný papež a Lennyho nečekaná zjevení skvěle budují napětí a pokládají otázky... na které zná odpověď jen Bůh a Sorrentino... snad. Bude další řada? Hostuje Marylin Manson a Sharon Stone. (01.10.2020)

Nesnesitelně inťoušský Sorrentino ztratil i poslední zbytky sebekontroly. Sledujeme tedy obvyklé půtky kolem Petrova stolce, kde všichni neustále pronášejí projevy a proslovy velkohubých vyprázdněných slov. Seriál je nepříjemně dekadentní. „Proč máme rádi otázky? – Protože na ně nemáme odpovědi.“ a „Make-up není pro zkrášlovaní, ale znamená nový začátek.“ Pokud to myslí vážně, tak je to úplná pitomina. Pokud to myslí ironicky, tak je to taky průšvih, protože proč se dívat na takovou kaskádu nepřerývaně plynoucích keců, až jsem se v nich začala topit. Hra se symboly, popichování náboženství, intriky jako zábava – to vše, aby dal na odiv, jak je rafinovaný a chytrý. Bohové, Sorrentino, ty jsi tak neživotný kus mramorové sochy! SHRNUTÍ: Kterak je schizma v naší době už jenom inťoušská hra. (19.09.2023)