Krotitelé duchů: Odkaz

Na plnohodnotné pokračování Krotitelů, je dávno pozdě. Tak 20 let pozdě. Ramis umřel, ostatním je 70 a sotva drží rovnováhu. S tímhle mindsetem je Odkaz možná tou nejlepší variantou, jaká byla k dispozici (a ve světle Krotitelek ji doceňuji ještě víc). Synkem režírovaná, naprosto pokorná pocta a dojímání, do detailu sympatické. Jen ty mini Marshmeláky bych proboha vynechal. Původně asi zamýšlené taháky Paula Rudda a Finna Wolfharda naprosto přehrála sheldonovsky trhlá Mckenna Grace, s kterou bych se klidně časem rád podíval na pokračování. Víc své, méně kopírující, ze stínu vystoupené. Ale i tak jsem se u té ruky dojal. (07.02.2022)

Pohodová oddechovka, která hlavně vzbudí chuť pustit si předchozí dva díly. Všechny postavy jsou strašně fajn, smypatické a dobře zahrané. Hlavní hrdinka s tváří Mckenny Grace je přímo boží. Skvěle vystihnutí nerdovského outsiderství s malým parťákem Loganem Kimem táhne Krotiltele neuvěřitelným způsobem. Raitman vsadil na atmosféru ala Stranger Things a dobře udělal, protože jsou - přiznejme si to - skoro o tom samém.  Do toho tu přihodí auto nebo nějaký duchařský bazmek z původních krotitelů. Závěr je sice spíš velká cameo show/rozlučka (která určitě potěší fandy série), než plnohodnotný závěr. Malinko to sráží tu snahu o jiné pojetí, ale rozumím, že kdyby to nepřišlo všechny by zklamali. (09.01.2022)

První Krotitelé zkřížení s amblinovským dětským letním dobrodružstvím na maloměstě. Ano, je to nepopiratelně hned dvojitá osmdesátková nostalgická nálož, ale oproti mnohým ostatním, kteří to v posledních letech zkouší u kdečeho a nadužívají ji, tak citlivě. Funguje to totiž z větší části samo za sebe (snad jen finální čtvrtina je až moc "jedna k jedné" a ten samý film). Když se k tomu přičtete onen "Odkaz" (a to i v tvůrčí otcovsko-synovské rovině Ivan/Jason), tak to umí stejně tak vykouzlit úsměv jako chytnout za srdíčko. O poznání lepší než by se jeden odvážil doufat u pokračování, které přichází o nějakou tu dekádu později než by bylo záhodno. Navíc, světe div se, zdařilého pokračování, které nezkouší nic světoborného, ale svou škatulku vyplňuje solidně a zábavně. (20.03.2022)

První půle mě teda bavila víc, příjemně balancovala na hraně nostalgie, kde to ještě bylo únosný. Jenže pak se spustily digitální chujoviny (praktický efekty z 80.let ničím nenahradíš), a já i díky Finnu Wolfhardovi jsem si připadal, jako bych koukal na nějaký slabší ´Stranger Things´ díl. A přestože mám hrozně rád starou partu z osmdesátkový klasiky, oni bohužel - a pro mě překvapivě – nebyli v závěru tím prvkem, který by ten film zvedli nahoru. Jenom krátký vzpomínání mě nestačí. A když z celýho filmu pobaví jenom potitulková scéna, je něco asi špatně. (12.01.2022)

"Stresové situace mě uklidňují." Pokud je tohle odkaz, kterej mají Ghostbusters zanechat budoucím generacím, tak je to docela průser. Tohle totiž nebylo ani originální, ani napínavý a už vůbec ne zábavný. Byla to nekonečná nuda protknutá rodinejma hodnotama, nějakým tím digitálním duchem a několika vtípkama pro společensky nepoužitelný fyziky. Snad jen postava Podcasta měla potenciál mě bavit. Za mě je to úplně zbytečnej snímek a skutečnej odkaz je uloženej v originálu. (20.05.2023)