Zpráva

Ze začátku jsem si říkal, jestli se mě film snaží nakrmit faktem, že mučit zajaté teroristy je nelidské, spláše u mě nad výdělkem, pak se to stáčelo k tomu, že to mučení nemá efekt na získáné informace, což bylo vůči mě nefér, protože to nemám šanci posoudit, aby to nakonec ukázalo na americké tepání ameriky a nutno říci, že od této chvíle se pro mě film stal velmi zajímavým a dialogy jsem poslouchal mimořádně pečlivě, jo, jo bavilo mě to. Adam Driver je tradičně skvělej a to tady tu hlavní roli pojal opravdu tak, aby nějak zásadně nevyčníval nad podstatou sdělení filmu i to je umění a ne malý. (15.09.2022)

Nie, že by boli samotné praktiky "prechádzka, ružovou záhradou", no tak nejak som očakával tvrdšiu záležitosť, ktorá ma po emocionálnej stránke zasiahne viac, pričom maximálne pomykanie ramenami asi nebude najlepšia vizitka. Hlavným znakom "The Report" je najmä slovná konfrontácia a konflikt s tým spojený. Kto začo môže, kto nie, na koho to našiť, koho obviniť, koho upratať aby bol bez viny. Proste klasická Amerika v plnej politickej kráse s jasným zámerom: "vyrobme nejakú kokotinu, na niekoho to jebneme, a potom budeme hrať mŕtveho chrobáka". (01.01.2021)

Zajímavé. Amerika sama sebe usvědčuje že zločinů proti lidskosti. Procedurální konverzačka se zarputilým Driverem má drajv a nečekané vyústění (naštěstí se závěrečným titulkem, který ujistí, že stejně spravedlnosti nebude učiněno za dost) i když je podle skutečné události. Výborně zmáknuté reálie a syrové flashbacky na praktické použití pokročilých vyslechových metod jen napomáhají pointě, které se díky filmu dobereme aniž bychom museli číst těch 7000 stran zprávy o mučení. P.S: Zmínka o Jacku Bauerovi potěší. (12.01.2020)

Odtažitý čirý byrokratický procedurál "jména-data-fakta-data-jména", který rekapituluje nějakých šest let hnidopišské práce. Nikde ani náznak čehokoli osobního, jelikož veškeré dialogy, dilemata i činy všech se točí jen a pouze kolem sestavování, prosazování, politického (ne)přijetí, (ne)akceptování a (zne)uznání výsledků ústřední analýzy, která svými závěry testuje a brousí ty nejostřejší hrany práva na informace/odpovědnosti/hranic demokracie/politické moci/pochopitelného pragmatismu apod. Však jsem psal, že jde o čirou procedurálku. A sakra dobrou. Její jediný problém je, že Burns dlouho tápe do jaké úrovně detailu jít. A tak v jeden moment několik minut řeší div ne kolik kostek cukru si XY na konkrétní poradě dal do kafe, aby následně proletěl několik měsíců/let jednou větou. A to platí až do momentu, kdy je zpráva o cca sedmi tisících stran sepsána, a započne režijně i scenáristicky přeci jen uchopitelnější a vděčnější fáze "tohle musí/nesmí ven". (01.12.2019)

Temná strana Síly republikánských agentur se svým programem výslechů, který zřejmě nebyl tím správně zvoleným nástrojem vs. pro věc zapálený Kylo Ren na straně demokratických Jediů. Chápu ten jeho idealismus a smysl pro spravedlnost, ale stačil by jeden blízký, co by zahynul rukou teroristů a stát se Sithem by nebylo tak obtížné.. Věcná konverzační smršť z kanceláří státních úředníků se společnými cíli, ale rozdílnými zájmy. Soderberghův scénárista do ní vtisknul sterilní chlad svého režiséra, nicméně tajemství atraktivity jeho stylu zatím neodhalil. Vyvrcholení s nasyceným vlkem a nepoškozenou kozou odpovídá realitě. Berme to tak, že při práci agentur potírajících terorismus jsou nejdůležitější právě ty věci, které se nestanou.. Můžeme na Ameriku oprávněně nadávat kvůli směru, kterým se vydává, ale některé demokratické principy má nastavené dobře. Jinde by třeba při pokusu sestavit podobný report vypadli z okna.. (12.05.2021)