Systemsprenger
Narušiteľ systému
System Crasher
Režie:
Nora FingscheidtScénář:
Nora FingscheidtKamera:
Yunus Roy ImerHudba:
John GürtlerHrají:
Helena Zengel, Albrecht Schuch, Lisa Hagmeister, Gabriela Maria Schmeide, Melanie Straub, Victoria Trauttmansdorff, Maryam Zaree, Tedros Teclebrhan (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Emotivní drama o devítileté dívce s problémovým chováním a tváří anděla natočila jako svůj debut německá režisérka Nora Fingscheidt. Strhující příběh dítěte, jehož matka nezvládá péči o něj a rady si nevědí ani sociální pracovníci, je dechberoucím svědectvím o neutišitelném vzteku i touze po lásce. V hlavní roli filmu ubíhajícím v tempu podobně intenzivním jako hrdinčiny emoce podává autentický výkon Helena Zengel. (Film Europe)
(více)Recenze (145)
Milý divák, počítaj s tým, že baviť sa nebudeš. Budeš sa pýtať (často aj sám seba) a ťažko hľadať odpovede. Ak by ste Benni zbadali na plagáte filmu, poviete si: aké krásne modrooké dievčatko. Prototyp malej Nemky. Lenže, len čo Benni otvorí pusu, pochopíte, že v jej malom detskom vnímaní sveta, sa niečo veľmi skoro pokazilo. Ak by toto bol iný žáner filmu, mohlo by ísť pokojne o Exorcistu. Celý čas sa pohrávate s myšlienkou – prečo je dievčatko v tomto stave a či má riešenie. Máte šancu preniknúť do fungovania nemeckého sociálneho systému (zaujímavá bola možnosť umiestniť Benni do prostredia africkej Kene, pobyt v prírode jej očividne prospieval), ktorý funguje úplne inak, ako v našich podmienkach. Ale je rovnako bezradný. Keď Benni ako ozvena do lesa kričí: „Mamaaaa, mamaaaa, mamaaa“, trhá vám to srdce na kusy. Treba vyzdvihnúť aj herecký výkon viacerých postáv – Benni (ako dieťa dokázalo zahrať svoju postavu, nepochopiteľné), Micha Heller, ako Bennin školský sprievodca a Frau Bafané, sociálna pracovníčka. ()
Nemám absolutně co vytknout. Děti bývají většinou radost, ale hlavní postava holčička Benni je spíš časovaná bomba. Myslím, že režisérka i scénáristka v jedné osobě si nevycucala scénář z prstu, ale někdo jí ho do puntíku odvyprávěl z vlastní zkušenosti. Náročný film pro herce, ale i pro diváka. Emočně vyždímanej jak hadr bych nejradši nasolil šest hvězdiček. ()
"Tak na tohle plynou ty naše daně." Deprimující příběh o patologicky problematické a agresivní dívce, které pozbývalo lásky. Někteří by prostě neměli mít děti a mladičká Helena to za ně všechny ve své roli odnesla na hlasivkách. ()
Takový další a asi poslední letošní KVIFF rest. Filmová událost od německých sousedů, kteří by se k nám asi jen tak nedostalo. Zde máme příběh, kde sledujeme neúplně klasickou situaci s neúplně klasickým příběhem obecně. Máme zde něco nového a dost uřvaného. Což je věc, která by nejednomu člověku včetně mě vadila. Zde jde ale o dost specifický filmový případ něčeho skvělého, co se jen tak neobjeví. Nádherná souhra sociálních vztahů mezi postavami, které mají svůj silný charakter. Dokáží vás potěšit, šokovat, rozbrečet, na co si jenom vzpomenete. Autentický a přirozený Albrecht Schuch. Dokonalá Helena Zengel. Jednoduchá a skvělá hudba. Mohli bychom pokračovat. Prostě nádhera. Film, kde si člověk nedokáže představit konec. Musí to jet prostě dál. ()
Emoční granát, jehož střepiny proniknou hluboko do vašich srdcí. Více. ()
Takovou uječenou kozu mít doma, už zadělávám na sociálku.., mít doma malého hitlera s tourettům syndromem, je úplně super, byla by to taková malá a naprcaná čivava, která by každého kousala, kdybych na něho ukázal. Aspergerův syndrom někdy mívám i já, hlavně když mi strejda Majk, nasouvá anální kolík do prdele, nebo když se mi jehovisté snaží násilím dostat do dveří, a prodat mi svoje "knížečky" ke spáse. Ta malá čubka mě naprosto srala, do té doby než jsem sám zjistil, že takový autista bývám někdy i já. Někdy byla milá, že bych si ji klidně i sám adoptoval, a postaral se.. hej, co si myslíte, vy úchyláci! Ale, pak to zase posrala svým ječičím mechanismem, takže asi tak, zase na druhou stranu, bylo mi ji i líto. Ani její matka neměla o ní zájem, a nikdo krom náckovitého Fujera ji nedokáže zkrotit a nakrmit, jenže ani on sám, nemá na to sílu a trpělivost. Konec nám nic nenabídl, protože nevíme, jestli skapala při pádu ze schodů nebo jí někdo adoptoval z Afriky. Nechápu ani smysl filmu, možná někdo chtěl jen několika lidem ukázat tuhle nemoc, nebo vnitřního démona, kterého má každý ve svý černý duši? Případ malé uječené pičky se sklonem k domácímu násilí. Možná jsem jen škodobilej, ale chtěl bych holku vidět za těch pár let, jak se na ní mrdkou udělá frajer na obličej, a jestli mu ze záchvatu vzteku neukousne péro. Psychoanalýza do hlubin študákovy duše... ()
Nic nového pod Sluncem. Další příběh. Další sociální drama. Dobré na nedělní odpoledne, když se vám nic nechce dělat a tak se jen napojíte na ten příběh o dítěti, které zápasí samo se sebou. Dávám čtyři, i když mnohem radši bych dal tři a půl, ale myslím si, že i když je to silné námětem samo o sobě (a hlavně herecký koncert pro mladou a talentovanou Helenu Zengel), postrádá to silnější scény, ale to je tím typem dramatu, tohle je ten pomale stupňovaný proud, žádná top filmařina s top vizuálem. Ale má to dobrej ponor do příběhu. ()
Čakal som bombu a bol som hrozne nadržaný na tento filmík. Musím povedať, že film má svoje kvality, Helena Zengel podala na svoj vek nadľudský výkon, ktorý u mňa ale evokoval pocity, že by som jej najradšej jednu natiahol, a nie ešte navyše ju ľutovať. ......Mami! od Xaviera Dolana je o level vyššie, kto nevidel, a páčil sa mu tento film, vrelo doporučujem!!! ()
Kdybych ten film neviděl, byl bych šťastnější. Dobře natočený hnusný příběh, který nikomu nemohu doporučit, snad jen pokud má někdo psychicky narušené dítě a chce se utvrdit, že v tom není sám. ()
Tak nějak dost znepokojující nepříjemné drama. Helena Zengel fantastická, to člověk kolikrát zapomněl, že fakt sleduje jenom film. 8/10 ()
Mám návrh. Tři týdny v lese. Dětské domovy, krizová centra, psychiatrie, medikace, případové konference, výchovná opatření. Všechno málo, když opičí matka (která návodně skutečně jako opice trochu vypadá) dokurví své nebohé dítě fakt speciálně. Chudáci lidi, kteří potřebují jiné lidi. Systemsprenger může být vykládán jako kritika bezzubosti systému sociální péče. Roli ale hraje úhel pohledu. Zpoza skleněné opony české zaostalosti (přes všechny nesporné úspěchy dosažené za poslední cca dvě desetiletí) se ale mohou jevit institucionální podmínky západních sousedů jako ráj na zemi. (Vzpomněl jsem si v této souvislosti na vhodný referenční dokument Děti ze stanice Leningradská.) Lze si totiž přímo ve filmu všimnout, že případ hlavní hrdinky je spíše výjimkou než pravidlem - že totiž pro řadu jiných obětí rodičovské patologie náhradní řešení nějak funguje. Výmluvné a vlastně věrohodné je i zjevné úsilí malé Bernadette pomocí - přes nutná lidská i profesní selhání lidí, kteří se stejně jako malá Bernadette dostávají do křížku se systémem pro své nejlepší vlastnosti a záměry. Dojem zanechalo kompetentní zpracování odborného tématu, vycházející zjevně nikoliv z dojmů filmových škrabalů, nýbrž z kazuistik, i režie (práce s jedovatou růžovou, hrající v životě hrdinky důležitou roli; buñuelovská, před-závěrečná snová sekvence zdrcujícího obsahu) a další německy precizní kvality. Za samostatnou zmínku stojí výkon malé představitelky hlavní role Heleny Zengel, excelující nikoliv výhradně v extrémních polohách. Děti, které nejsou na medikaci, by takhle zralé herecké výkony podávat neměly. Proč tu Alice a Leo můžou bydlet a já ne? /// Ain't got no father, ain't got no mother / Ain't got no children, ain't got no sisters above / Ain't got no earth, ain't got no faith / Ain't got no touch, ain't got no god / Ain't got no love... (Nina Simone, I Got Life) ()
Strašně nepříjemný, ale vynikající film o tom, že někteří lidé by děti mít neměli, o vyhořelých sociálních pracovnících a co z toho vzešlo. Jen ten konec je takovej trochu divnej. Herecké výkony vynikající. ()
Benni si v sebe niesla traumy, ktoré spúšťali jej agresivitu, no bolo zjavné, že “narušenie systému” je oveľa hlbšie. Psychické poruchy sa liečia ťažko a v podstate väčšinou ani nejde o liečbu, ale potlačenie. Vo filmoch sa často tento problém idealizuje, zdá sa, akoby stačilo agresívnemu dať lásku a bude v poho, ale také jednoduché to nie je. Autorka snímku túto skutočnosť zvládla bravúrne. Zúfalá túžba dieťaťa po matke prenesená do ozveny, bola emocionálnym náporom rovnako, ako mrazivá scéna s Michovým synom. Filmu nie je čo vytknúť, od scenára, cez hercov až po vierohodnosť výpravy, ktorá je v nemeckých filmoch tradične výborná. ()
"Čím sa chceš stať?" "Upratovačkou záchodov." Nesmierne silná dráma, ktorá ma zasiahla ako blesk z jasného neba. Okrem toho, že má skvelú dramatickú stránku, vďaka ktorej som miestami ani nedýchal, je film aj vizuálne pôsobivý, niekedy sa doslova čaruje s obrazom. Na filme oceňujem aj to, že nestojí na vratkých základoch, ale je pevne ukotvený v realite - poukazuje na nedostatky sociálneho systému. Hlavná hrdinka má naozaj tváričku anjela, ale vnútri jej hraje sto čertov. Helena Zengel je doslova zjavením, predviedla jeden z najskvelejších detských hereckých výkonov, aké som kedy videl. Kde ju asi tvorcovia našli? ()
Vymítání sociálního ďábla. ()
Značně vyčerpávající a frustrující film, a tak to taky zajisté mělo být. Střídavě vám ohledně malé Benni dává a pak zase bere naději, kterýžto proces mi po nějaké době už prostě začal trochu vadit. Zahrané je to perfektně, natočené taky skvěle a jsou tam scény, které vyčnívají nad ostatními... Přesto to má ale poměrně daleko, k tomu, co od filmů chci a co v nich hledám, navíc to myslím mohlo být tak o půl hoďky kratší, takže dávám 6/10 ()
nebyt toho odpraseneho konca, dam 5* ()
Naprosto šílené psychodrama o malé holce která prostě jenom chce , aby ji měl někdo rád, hlavně její tupá matka...A jak už to tak u takových případů bývá, happyend může čekat asi jenom blázen...Herecký výkon malé Benni byl naprosto strhující a mrazivý...Od naprosté bezmoci až k nepříčetnosti...Je to fuck síííla...Za mě 100% ()
Toto bol teror a pocit čistej bezvýchodiskovosti. Voči hlavnej hrdinke vystriedate v priebehu pár minút celú škálu pocitov. Medzi obeťou a vinníkom je tu veľmi tenká hranica. Systém sociálnej starostlivosti si aj v natoľko vyspelej krajine ako je Nemecko jednoducho nevie s časťou detí poradiť. Je sympatické, že film zachytáva aj beznádej na strane sociálnych pracovníkov a pracovníčok. Scéna, kde sa jedna z nich zrúti, bola najemociálnejším momentom filmu. Skvost, ku ktorému sa v myšlienkach vraciam aj po týždňoch a ktorý sa oplatí vidieť. ()
Související novinky
McQuarrie a Sandra Bullock na Netflixu
Režisér posledních Mission: Impossible Christopher McQuarrie a herečka Sandra Bullock (Bird Box) teď spojí síly, aby natočili nové drama pro Netflix. Zatím nepojmenovaný snímek bude vyprávět o životě… (více)
6. ročník Be2Can startuje už 2. října
Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)
Narušitel systému je neskutečně silné sociální drama, které je reakcí na současnou situaci v německých sociálních službách. Film jde však dál za tento horizont a dostává se k podstatně hlubším vhledům. Velmi jsem ocenila, že po celou dobu filmu nezazněla žádná diagnóza, která byla Benni „přidělena“ – tedy škatule, podle které společnost označuje anomálie = cokoli či kdokoli odlišný od průměru. Přitom právě tenhle žargon bych ze strany sociálních pracovníků a lékařů očekávala. Očividně se jedná o záměr – režisérka totiž pohlíží na Benni především jako na lidskou bytost, nikoli jako na nositele nejrůznějších diagnóz či svazek spisů v lékařské kartotéce. Takový přístup značí mimořádnou citlivost režisérky a zároveň udává rámec směřování filmu. Celková práce s tématem jinakosti je velmi brilantní – např. ukázka medicínského přístupu k člověku, ke kterému častokrát přistupuje jako k porouchanému stroji. Příběh je navíc důmyslně vystavěný – první scény, kdy divák pozoruje rychlý sled akcí, které jsou zcela upřeny na Benni, využívají pouhou metodu pozorování a ukazují, jak Benni působí na své okolí, které ji nezná. Je mířeno jasně a přesně – na vyvolání rychlého úsudku u diváka a potřebu kategorizace. Ano, jsme usvědčeni, každý z nás to dělá. Ten, kdo Benni nezná, se zkrátka téhle „problémové“ holčičce příště raději vyhne obloukem. Přitom Benni paradoxně netouží po ničem jiném, než po upřímném a hlubokém lidském kontaktu, po absolutním přijetí. Během plynutí příběhu divákovi dochází, jak křehká Benni je a její chování se stává srozumitelnější. Benni z nedostatku jakési prajistoty, kterou jí matka nebyla schopna dát, neustále vyhledává přístav bezpečí, kde by mohla zakotvit a činí tak opakovaně a zcela instinktivně. Upíná se na kohokoli, kdo si získá její důvěru (a že to není snadné). Kontrolu nad světem se snaží Benni získat pomocí agrese, i když pod slupkou se skrývá velmi citlivá bytost. Benni je právem naštvaná – svět jí dokola jenom lže a nerozumí a ona přitom touží po porozumění. Je jako ve vězení, když se otevře, bude zranitelná, když bude agresivní, nikdo se k ní neodváží přiblížit a bude sama. Situace je však složitější o to víc, že Benni nemá ani místo ve světě – domov, kam by patřila. Jedno zařízení předává Benni z ruky do ruky druhému jak na běžícím páse. Pak se nelze divit, že se v takové neukotvenosti Benni ani nesnaží znát vychovatele jejich jménem – stejně ví, že půjde za chvíli „o dům dál“. Vnitřní chaos, kterým Benni prochází, ještě umocňuje její matka, která jí slibuje, že si ji konečně vezme domů, aby následně své rozhodnutí na poslední chvíli odvolala. Sama je neukotvená, slabá, nejistá a zmatená – její projevy chování jasně ukazují, že na Benni mohla tak maximálně předat svou vlastní nejistotu. Režisérka ji však nesoudí, soucítí s ní a soustředí se na její podobnost s Benni v uchopování světa, na generačně nezhojené rány. Velmi civilně jsou pojaty pohledy na sociálního pracovníka Michu a paní Bafané. Paní Bafané v jeden moment vystoupí ze své role a úplně lidsky se rozbrečí nad zoufalostí celé situace. A jak na to reaguje Benni? Taky zcela lidsky – obejme ji. Tady si zasloužila režisérka můj velký potlesk. I Micha ukazuje svou lidskou tvář, když naráží na osobní limity. Jeho vztah k Benni začne přerůstat do osobní roviny – objevuje se u něj záchranářský syndrom a je konfrontován se svou minulostí. V závěru filmu si divák musí nezbytně položit tyto otázky: kdo je nemocný - Benni, nebo sociální systém? Je Benni obětí nebo hrdinkou? A co ten jednorožec, který provází celý příběh? (ať už jako obrázek na ponožkách Benni, nebo v podobě plyšáka). Jednorožec jako symbol síly, čistoty a krásy. () (méně) (více)