Zrození

Zrození je pro mě milým překvapením, neboť jsem očekávala mysteriozní thriller, nakonec se z toho vylouplo psychologické drama. Film plyne drásavě pomalu, je to záměr, ovšem, stupňuje se tím duševní svár civilně lidských hrdinů . Ti jsou mimochodem postaveni před zásadní velmi nerealistický problém, který se snaží řešit snad až racionálně. Hlavní je však emoční rovina filmu, ale není to ono klasické expresivní vyjádření stavu, ba naopak, mistrná hra obličejového výrazu podpořeného obvykle hudbou, která je neoddělitelným spojencem obrazu. Další velmi výraznou složkou je výtvarná stylizace (barevné ladění dokáže být hodně atmosférické) a zajímavá výprava ve které převažují hlavně vertikální linie, které často umocňují rozdílnost a propastnou vzdálenost mezi nesourodými hrdiny. Film Zrození má divácky nevděčné těžce umělecké ambice, které vlastně i důsledně naplňuje. Režisér Jonathan Glazer s jistou samozřejmostí ukazuje, že klasická filmařina ještě nezemřela, což dle mého není vůbec naškodu. Přidává do filmu jeden trochu kontroverzní aspekt a to je vzah třicátnice s dvanáctiletým klukem (což mu dalo hlavně pocítit puritánské obecenstvo v Itálii). Pro někoho zůstane Zrození jen dalším aspirantem povýšeně akademické hříčky -stejně jako poslední dílka Bertolucciho. Nu, každý jsme jiný, pro mě je Zrození introspektivním vhledem do lidských duší, který má sice pár vad na "kráse", ale celkově je velmi vyvážený a povedený. Nutno podotknout, že také díky velmi zajímavému hereckému obsazení a výrazově velmi přesné hudbě. (08.03.2006)

Hrozně zvláštní film s atmosférou, co se mi zažrala pod kůži. Nakonec mě těší, že aspoň v mém životě je všechno normální. Ovšem ten pocit, že lidé okolo mě můžou být ve skutečnosti někým jiným, a ta nejistota, jestli to tak vážně nemůže být, mě čas od času provází. Asi nejsem tak úplně ojedinělý magor, když mohl vzniknout tento příběh. (07.11.2016)

Po rokoch si už toho veľa nepamätám. Film mi pripomínal niečo, čo by sa dalo zaškatuľkovať ako americký art, obľúbený to výraz zakomplexovaných európskych kritikov. V hlave mi zostali dlhé zábery na krásnu (aj keď ostrihanú ) Nicol. Ak sa do artovéhu psychologického filmu pripletie nadprirodzená zápletka, smrdí mi to vykalkulovanosťou. Teším sa na druhé pozretie, možno to lepšie s odstupom času pochopím a napíšem viac (ohodnotím vyššie). Druhé vzhliadnutie: Je to film Nicole Kidman a je o tom, ako žena môže podľahnúť silnému sebaklamu, ak je čo i len malá pravdepodobnosť, že podobná teória o návrate stratenej lásky môže byť pravdivá. Hrá to skvelo, je to psychologicky prepracované, ale predsa si myslím, že v realite by k takémuto dejovému posunu nedošlo, chlapca by už po prvom stretnutí nikdy nevideli. Jednu hviezdu ale pridám. (27.05.2012)

Mám moc rád mysteriózní filmy a proto jsem shlédl tento snímek asi po šesti letech znovu a ani tentokrát mě to nenadchlo. Jedná se o průměrný mysteriózní snímek, kde dochází k údajnému převtělení mrtvého muže, do těla desetiletého chlapce. Scénárista, jakoby chvilkami neměl co říct a čím víc se blíží konec a očekával jsem rozjezd filmu, tím víc snímek ztrácel tempo a upadal. Možná dobrý námět, ale žádné šokující provedení. Nicol Kidman udržela snímek trochu víš a bez jejího angažmá, by to bylo ještě horší. (26.11.2012)

Hodně nevyvážený a hodně zvláštní film. Tak trochu mi to připomínalo Kubricka, ale takového nějakého nedotaženého. Hudba je zajímavá a inovační, ale bohužel nevhodná a s obrazem špatně komunikující. Příběh silný a zajímavý, se silnou pointou, která je však chaoticky podána, takže vyšumí do ztracena... Nicole Kidman a Cameron Bright však naštěstí nejsou polovičatí a vydávají ze sebe všechno, takže se je stále na co koukat a film nezačne nudit. Přesto jde o průměrný snímek bez výraznějšího sdělení, který si pohrává se zajímavou pointou, kterou však nedokázal věrohodně podat. [prosinec 2005] (12.12.2005)