Bony a klid

Bony, tuzex, vekslák... to sú dnes už archaické slová. Ale v časoch totalitnej vlády KSČ to boli bežné výrazy. Organizované bandy priekupníkov, ktoré dokázali za patričný obnos zohnať požadovaný tovar alebo valutu, neboli ničím výnimočným. Z tohto prostredia čerpal scenárista Radek John námet pre tento snímok. Na svoju dobu aktuálna, tvrdo realistická téma. Však filmové spracovanie nijak nevyčnieva z nevýraznej tuzemskej tvorby z konca socialistickej éry. Nevyvážené herecké výkony a stále sa opakujúce omieľanie hudobného motívu homosexuálnej disco kapely Frankie Goes to Hollywood mi rušilo celkový dojem z potencionálne zaujímavého diela. ** (29.02.2008)

FIlm, který nám přibližuje 80. léta, konkrétně vypráví příběh o mladíkovi, který přijede do Prahy pro marky, ale nakonec skončí ve skupině veksláků, která je nakonec rozprášena jinou, mocnější skupinou veksláků. Na konci 80. let tohle muselo být něco naprosto převratného, neboť Vít Olmer se skvělým scénářem Radka Johna, nám přiblížil nadstandartní život veksláků, o kterých každý věděl, ale tehdejší režim na ně byl krátký. Hlavní a zároveň i svoji nejslevnější roli si zahrál, dnes na vozíček upoutaný, Jan Potměšil. (11.12.2007)

"Bony? Chceš bony? Ňáký bony?" Každý, kdo někdy stál před výlohou Tuzexu a fascinovaně koukal na nedostupné zboží, tyhle otázky někdy slyšel. Mít za socialismu bony za 5,- Kčs bylo fakt terno. Mladíci v riflích se rychle učili základy podnikání a jeho podstatu si přenesli do doby kuponové privatizace - tedy legálního rozkrádání země. (18.12.2008)

"Lesby nebo s negrama?" "Milé děti, protože jste všichni zlobily, tak jděte do prdele." "Taky to s tebou dělala jenom v tričku?" Výsledná 1 * je rozhodně jen za poměrně zábavné šablony zahrané Pepou Nedorostem (vycházející hvězdy konce 80. let, jehož první tři filmy jsou absurdní kombinací Pěstí ve tmě, Anděl svádí ďábla a Bonů) a Tomášem Hanákem (kerý si podobně efektivně zahrál hned příští rok v Kopytem sem, kopytem tam). Veškeré ostatní mínusy jsou za celovečerní podkres z tehdy už poměrně staré desky Welcome to the Pleasuredome (1984) skupiny Frankie Goes To Hollywood, jejíž hlavní hity Relax a The Power of Love už doufám nikdy neuslyším. Takové nadužívání nebylo šťastným řešením. Konečně aktuální album Liverpool (1986) by asi jen tak za kačku nepustili, a to ani do filmu ze socialistického bloku. (03.10.2009)

Keď tu niekto spomína teror v podobe piesne Relax a jej porovnanie s Bethovenom v Mechanickom pomaranči, tak ja som si spomenul na jeden špionážny triler s Benom Kinsleym, kde jeho agent musel jesť niekoľko týždňov ovsené vločky, aby sa mu sprotivili. Takže relax a ani Power of love už nikdy v živote....Je to škoda, asi chceli byť John s Olmerom veľmi cool, pretože ostatné zložky sú úplne v poriadku, predovšetkým ma potešila vynaliezavá kamera a nemal som žiaden problém ani s príbehom. Samozrejme, že nemuselo byť všetko narafičené, záverečný zvrat, respektíve odhalenie si mohli tvorcovia odpustiť, ale na svoju dobu sa jedná o veľmi vydarený podvodnícky triler, ktorý je pozerateľný aj dnes a v porovnaní s tým, čo Olmer začal točiť po páde režimu, je to vlastne malý zázrak. (15.04.2013)