Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hlavní postavou příběhu je mladý automechanik Martin Holec, který přijede z Mladé Boleslavi do Prahy, aby tu sehnal marky, za které chce koupit pro místní diskotéku video. Nechá se však překupníky napálit falešnými bankovkami. Aby škodu, kterou svým kamarádům způsobil nahradil, vrátí se do Prahy a začne pátrat po Richardovi, který mu falešné peníze prodal. Dostane se několikrát do střetu s Richardovou veksláckou partou, ale časem si sám začne vydělávat jako vekslák a stane členem Richardovy party. Slibnou "kariéru" však překazí střetnutí s mnohem silnější a vlivnější skupinou překupníků, v jejímž pozadí stojí protřelý Karel. (Bontonfilm)

(více)

Recenze (464)

Bordoshut 

všechny recenze uživatele

Recenze na český film Bony a klid: Jakožto dítě generace Z toho o vekslácích, bonech a tuzexech vím jen velmi málo, konkrétně vůbec nic. Tedy, něco už jsem si nastudoval. Přijde mi, že do nás z každé strany někdo cpe komunisty, VB, StB, nácky, koncetráky atd. atp., ale o tomto socialistickém fenoménu jsem slyšel poprvé. Z toho hlediska mi film přišel zajímavý, beru ho jako (ne)milou výpověď doby. Byla podána záživnou formou, jelikož vše sledujeme z pohledu samotných veksláků, kteří vystupují v roli jakýchsi antihrdinů, ovšem v souvislosti s tím, že skutečně existovali, bych se slovu "hrdina" raději vyhnul. Overall, jsem rád, že jsem se na film podíval, zase to bylo zpracované trošičku jinak, než jak jsme zvyklý u většiny jiných českých titulů se stejnou příběhovou datací, které se ani nesnaží působit originálně a svou průměrnost skrývají za historický kontext. Rychlý výčet pozitiv: Roman Skamene zářil v roli trpaslíka, bylo to vtipné, mělo to grády, každou scénu zvedal o několik levelů výš. Při sledování jsem cítil onen osmdesátkový feeling, za to vzdávám hold. Zaujalo mě, že přízvisko vekslák pochází z německého wechseln. Tím bych však chválu Olmerovy béčkovky uzavřel, zas tak skvělé to totiž nebylo. Odhlížejíc od stáří, Bony a klid nepřináší nic nového ani extra zajímavého / napínavého / vtipného / překvapivého / ... Zkrátka nic extra. Jako komedie z roku 87 dobrý. ALE! Co mi přijde neuvěřitelně laciné, je způsob, jakým zde Vít Olmer vytváří atmosféru – jednoduše zapne nějaký starý song, přičemž hudební motivy se zde stále opakují, Olmer má asi tři oblíbené písničky, které pouští pořád dokola jako kolovrátek. Je to ryze samoúčelné a i značně repetitivní. Krom toho pro to ani nemá cit, kolikrát skončí scéna se zcela odlišnou atmosférou a on v ten moment pustí to svoje: "Relax, don't do it!" Jednak to působí jako pěst na oko a druhak jsem z toho byl už ke konci celkem na prášky. Mohl bych se v tom dál babrat a zkritizovat například výstavbu charakterů, na které tady vůbec nezbyl prostor a s nimiž jsem proto vůbec nic neprožíval a ani nevěděl, komu mám fandit – jediný, kdo mi byl sympatický, byl skřet z kamene – ale hádám, že to nemá smysl. Ještě bych se rozčílil a dostal infarkt. Koneckonců hlava mi už 24 hodin v kuse moudře radí: "Relax, don't do it..." ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Víta Olmera považujem za čarodejníka, ktorý peniaze producentov aj bez čarodejníckej paličky premieňa na mizerné filmy. Malou výnimkou je Jako jed, ale tam k tomu prispel Zdeněk Svěrák. Bony a klid je trápnym pokusom nakrútiť niečo zo súčasnosti a jej prejavom v marginalizovaných komunitách. Samozrejme, že v jeho podaní je výsledkom klišé a gýč ako vyšitý. Olmer nezobrazuje skutočnosť, ale jej odraz vo vlastnej hlave. Aj keby som mal byť sám, ja o tento obraz nestojím. ()

Reklama

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Bony, bony, chcete bony?..." Tú dobu som zažil a ako píše Big Bear mnohí z tej bandy sa pekne nabalili. Lenže po pár rokoch sa z nich stali chudáci, pretože všetky prachy vrazili do vecí, ktoré majú krátku životnosť a v podstate nemali hodnotu. Video a farebná telka vtedy stály úplne neuveriteľné prachy, vzhľadom na vtedajší priemerný mesačný plat.(okolo 1500-2000Kčs). Kvalitný tv alebo video okolo 20-30 000 Kčs , fakt šialené... V. Olmer dokázal zaznamenať dobu tak, že to vyzerá ako priamy prenos. Je jedno či sme v Prahe alebo Košiciach, tu to bolo presne také isté. O. Soukup dodal skvelý hudobný mix, skladby tu dobre zapadli a najcennejšou zložkou je atmosféra. Tú už umelo ťažko navodiť. Do Tuzexu som chodil obdivovať mašiny, o ktorých sme vtedy iba snívali... Pamätám ako dnes, keď sme kupovali bony a starý čiernobiely tv sme vymenili za novinku od Tesly s diaľkovým ovládačom! Vtedy presne 16 000 Kčs. O pár rokov neskôr videoprehrávač Toshiba... No a potom dlho nič, iba som chodil, obdivoval a počúval : "Bony, nechcete bony?...A co vlastne chcete?..." 80%. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

„Tohle je Praha, ne nějaká zasraná Boleslav!“ Omílání stejné hudby pořád dokola je sice pravdou, ale raději stokrát Frankieho, co jde do Hollywoodu než český syntetizátorový aušus Steps of Frankie J. a přiznejme si, že bez hudby by byl Olmerův film poloviční. Takže Let´s go veksl, pan domácí s mlékem starců, Don´t Touch Me Skamene, čtveřice argentinských reprezentantů běhající po polích a Harry Hanák, dopadající z výšin na pevné střechy komunistických vozů, aniž by je promáčkl. Z pohledu toho, co potřebuje současný útok fotbalové Sparty v zakončení, je název snímku opravdu nadčasový.. ()

kapsomut 

všechny recenze uživatele

Pohodovej film z 80. let, který na mě zapůsobil jak příběhem, hereckými výkony tak i vekslem :) a tím, jak jsme jednou v životě dole a jednou zase nahoře. Z normálního boleslavského kluka, který se nechal nachytat od zkušených veksláku se náhle také stane vekslákem se zkušenou bandou. Ale všechno neskončí jak by se zdálo happyendem. Ale na to už se podívejte, jestli máte zájem a chuť se podívat na filmeček z 80. let. Doporučuji! 5* ()

Galerie (12)

Zajímavosti (31)

  • Kromě dvou songů od Frankie Goes to Holywood složil hudbu k filmu Ondřej Soukup, jenž vsadil na výhradně anglické texty, které pak zpívali čeští interpreti, například Petr Kotvald, Jiří Korn či Petra Janů. Soukup ale chtěl některé skladby nazpívat anglickými rodilými mluvčími, a tak se obrátil s žádostí o pomoc na producenta Borka Severu, jenž žil ve Frankfurtu nad Mohanem. Ten Soukupovi sehnal tři Američany - zpěvačky Dianu Green, Silvii Brown a zpěváka Charlese Shawa, který se později proslavil jako "pravý" člen Milli Vanilli. Barrandov s jejich angažováním překvapivě souhlasil a všichni tři interpreti za honorář 3 000 Kčs pro každého přijeli do Prahy skutečně nahrávat. Ve filmu jsou songy zpívané českými a zahraničními interprety snadno rozlišitelné, "zahraniční" songy hrají naplno, zatímco ty "české" slouží jako kulisy dialogů. (Šéfik)
  • Ve scéně souložících dvojic v luxusním bytě, byly najaté herečky hodně opilé z vodky. (don corleone)
  • Skladatel Ondřej Soukup byl přizván k tvorbě hudby v době, kdy už po Praze kolovaly první ilegální kopie filmu na videokazetách. (sator)

Reklama

Reklama