Bony a klid

„Jen seď na zadku a neřvi.“ - „Ale já potřebuju za ním!“ - „Hele kamaráde, tohle je Praha, a ne nějaká zasraná Boleslav, rozumíš?“ Instruktážní film pro naivní, ambiciózní (nebo možná spíš bezskrupulózní?) hochy ze „Škodovky“, kteří se chtějí vydat do našeho krásného hlavního města a vydělat si tam pěkné peníze. Ještě před zhlédnutím jsem četl o nadužívání ústřední písně v tolika komentářích, že jsem se na to při sledování začal soustředit a…úsměvné (až směšné?) to určitě je, ale že by mi z toho krvácely uši či mě to prostě „jen“ otravovalo, to zas ne. Hlavní téma „když proti něčemu nedokážeš bojovat, tak se s tím spřáhni“ se určitě dalo zpracovat lépe, o „odumírání svědomí“ ani nemluvím (to nahrazuje otec, ačkoliv jeho neustálé „zničehonic“ objevování se zarazí), na druhou stranu jako sonda do určité doby a „jevu“ to podle mě funguje velmi dobře. Já osobně se s hodnocením zastavím tak někde na půl cesty, tedy průměru. „Nechci nikoho vokrádat.“ - „Co to meleš vole, jak jinak chceš v tomhle státě uplatnit obchodní talent?“ (18.11.2018)

FIlm, který nám přibližuje 80. léta, konkrétně vypráví příběh o mladíkovi, který přijede do Prahy pro marky, ale nakonec skončí ve skupině veksláků, která je nakonec rozprášena jinou, mocnější skupinou veksláků. Na konci 80. let tohle muselo být něco naprosto převratného, neboť Vít Olmer se skvělým scénářem Radka Johna, nám přiblížil nadstandartní život veksláků, o kterých každý věděl, ale tehdejší režim na ně byl krátký. Hlavní a zároveň i svoji nejslevnější roli si zahrál, dnes na vozíček upoutaný, Jan Potměšil. (11.12.2007)

Nedávno jsem Bony a klid znovu viděl a překvapilo mě, jak nezadržitelně zestárly. A pak je tu důvod proč jsou skoro k nepřežití - jmenuje se Frankie Goes To Hollywood. Olmerovi se záhadně podařilo prosadit použití jejich písní "Relax" a "Power of Love", což oslavil tím, že je narval střídavě do každé druhé scény. Po chvíli je to vážně otravné a připadáte si jak Malcolm McDowell v Mechanickém pomeranči, když ho mučili Beethovenem. ;o) 40% (07.12.2006)

Perfektní obraz ČSSR konce 80tých let v Praze. Ty lidi prostě už v kapitalismu žili, jen ho nepojmenovali. To až za dva roky. Celý film je točený v reálu a podle mě, se mohl V.Olmer řadit k nejlepším režisérům komunistické éry. Potom už jen Tankový prapor, Nahota na prodej a pak už jen šílenosti...Takhle mu to šlo líp. Takovouhle atmosféru ničím nenahradíš, tohle je reál, kamera v ruce, náměstí plný lidí, herci a jedem. Skvělej scénář a máme supr film, kterej byl nejspíš možnej natočit jen v ČSSR. (28.01.2012)

Scénář napsal Radek John? Tak to se nedivým to mu, že to bylo tak reálné. John by se měl vykašlat na politiku a vrátit se k to mu, co mu jde nejlépe. Tím jsou právě scénáře k filmům a i publicistické pořady. Veksláci si za komunistů užívali života plnými doušky. Také dokázali v podstatě cokoliv sehnat. Na svou dobu to byl velmi odvážný film. Nicméně, mě k srdci nijak zvlášť nepřirostl. Beru ho jako takovou sondu do života určité skupiny obyvatelstva za tehdejšího režimu. (01.08.2012)