Bony a klid

Autentická vzpomínka na specifické údobí našich dějin. Zvláštní, zajímavé, bizarní údobí. Významné svědectví a přiblížení časů veksláků, bonů a tuzexových džín pro mladší generace. A přestože má film nemálo vad na kráse, hodně si ho cením. To nekonečné „Relax, don’t do it when you want to go to it...“ mi zní v hlavě pokaždé, když někde zaslechnu zmínku o Skamenem, Potměšilovi a tomhle filmu. Nebo také o Jonákovi. (20.05.2014)

Tak si představte, že jsou 80. léta, jste mladí sopli, co mají v lebce nasráno a chcete si pořídit nějaké to luxusní zboží, třeba odsuzovaný symbol prohnilého kapitalismu - džíny. A takové provokativní hadry se holt v galanterkách na pultech neválí, tam tak leda tesilky do zvonu... Vytáhnete tedy prdel z rodné vísky (pouhých 300.000 obyvatel) a zamíříte do civilizace, jediného centra kultury a obchodu, prostě do té naší milované matičky stověžaté Prahýýý. Džíny budou možná v Tuzexu - s dalším v socialistické vlasti obtížně sehnatelným zbožím jako jsou banány, hajzlpapír a dámské vložky (s lepícím páskem, ne jen vatové dělostřelky!). A v Tuzexu si toho smrtelník za české koruny moc nekoupí, to chce skutečné peníze, tvrdou měnu, bony! Patřičnou bumážku na jejich legální vlastnictví jen tak nedostanete, jestli fotr není ve Straně fakt velké zvíře, musíte se proto obrátit na veksláky. Však jsou jich v ulicích 3 prdele, vnucují se, otravují, hledají kšeft a hlavně debila k oškubání. A už ho našli - vás... Peníze, vlastní i půjčené, jsou díky vaší vidlácké důvěřivosti v hajzlu a vy se můžete buď otočit na patě a zamířit jako zpráskaný pes zpátky do rodného Buranova, kde jen těžko z platu zatáhnete dluhy... nebo budete v nepřátelském prostředí ty hajzly zlodějské nahánět tak dlouho, dokud nedostanete možnost získat své love zpátky (a možná i něco navíc, třeba ošklivou zmalovanou pipinu). Sice se tak degradujete (upgradujete?) na dalšího prohnilého šupáka, který musí mít rychlé nohy, aby utekl fízlům, konkurentům nebo třeba cigánským šmejdům, ale koho by to trápilo, když konečně nemá holou řiť a bankovkami může tapetovat? Občas se něco zvrtne a doslova s tou holou řití stejně skončíte, někdo zařve a nakonec beztak půjdete do tepláků, ovšem předtím si aspoň pořádně zapaříte, zachlastáte a zašukáte, vždyť poctivý, chudý život je pro blbce... Na svou dobu originální filmový kousek, který zhýralost pohůnků imperialismu demonstroval odvážnými scénami, aby bylo jasné, co je kapitalismus za Sodovku v Komoře. Zpočátku jsem si užívala důrazné fláky od Frankie goes to Hollywood, jenže když "Rellax" začal hrát v průběhu půl hodiny asi po čtyřicáté, rychle jsem se té melodie přejedla a stala se na ni vyloženě alergickou. K tomu mě štvala zabedněnost hlavního hrdiny i celé to pokřivené prostředí (ať už rozežrané podsvětí, nebo zpola naznačený šedivý život bezúhonných občanů), takže nad 65% jít nemůžu. (18.07.2012)

"Hold me, hold me, hold me my baby..." Na svou dobu nepochybně velmi odvážný a moderní film, který v očích soudruhů možná změkčil moralistický konec s potrestáním, ale ten zároveň ukazuje propojení organizovaného zločinu s justicí, takže jim Olmer s Johnem nezůstali nic dlužni. Roztěkaná kamera a nadupané pecky od Frankie goes to the Hollywood krásně vykreslují velký svět pražských veksláků očima naivního venkovského kluka. (28.08.2007)

Že by ten film byl nějakej zázrak, to teda fakt neni. Ale koukal jsem na to s člověkem, kterej se v 80. letech v tomhle prostředí pohyboval a ten mi k tomu řikal různý historky, jak to tenkrát probíhalo a film měl takhle úplně jinej náboj. Já jsem tuhle dobu zažil pouze jako malej fakan, takže si tak akorát pamatuju, jak jsme v Tuzexu na Pankráci tenkrát chodili čumět na hračky. Jinak jestli nějakej českej film dosáhnul kultovní status, tak rozhodně Bony a klid. Má to neskutečnou atmosféru těch pozdních 80. let a k tomu super muziku od Frankie goes to Hollywood. (28.08.2011)

Ak som si doteraz myslel, že Slnko v sieti je najlepším (česko)slovenským filmom a skvostnejšiu kameru ako Szomolányi dosiaľ ešte nikto iný nezrobil, Ota Kopřiva a Vít Olmer mi týmto práve poriadne napľuli do tváre. Extrémne štylizovaná jazda chladnými pražskými ulicami v '87 na rakete Benz W123, v ktorých ťa každý druhý porobí na každom rohu, o vekslákoch v tradičnej procedúre menom vzostup-pád, kde 36x v reproduktoroch počuješ jednu a tú istú skladbu dookola bez prechodu do stratena... Tuctový príbeh bez akýchkoľvek väčších prekvapení, nie však úplne prázdny, avšak zvizualizovaný absolútne brilantne – s (doslova) každým jedným záberom vymaznaným do totálneho zblbnutia. Veľa čs. tvorby som (zatiaľ) nevidel, no bude úplne od veci myslieť si, že viac štýlovejší počin ako Bony a klid z našich končín ešte nevzišiel a možno ani nevzíde...? "Bony, nechceš bony?" (25.7.2023 #Grco, vďaka za projekciu na veľkom plátne x) (26.7.2023) (27.07.2023)