Letec

Tak tohle je totální pád na čumák v poddání Scorseseho. Nevím co tady všichni děláte, ale já se chci u filmu bavit a chci cítit, že sledují něco zajímavého a nechci koukat na hezké, ale nudné, zbytečné a ohrané obrazy od mistra Martina Scorseseho. Někdy až absolutně absurdní dialogy postav, které doprovází nudné vedlejší postavy. Howard Hughesv poddání Leonarda DiCapria je asi jediný klad filmu. Mě prostě nestačí Scorseseho jméno na začátku filmu, abych hned běžel dávat 5* a křičet slastí při každé scéně. To, že film ukazuje subjektivní pohled na život HH je docela na nic. Mě nezajímá jak tohoto člověka vidí Scorsese, ale chci vědět jaký byl. Jak všechno okolo probíhalo. Nechci aby si režisér přikresloval a gumoval hlavní postavu ve chvíli kdy se mu to hodí. Asi mám hodně negativních postojů, ale nevidím nic extra na této 169minutové slátanině, která vám řekně, že HH byl blázen, který miloval letadla a trpěl bakteriofóbií nebo něčím velmi podobným. HH nakonec vypadá jako nikdo co dokázal všechno a jen díky štěstí byl průkopníkem letectví. Zkusím dát Letci druhá příležitost za nějaký čas a případně změním hodnocení. (15.09.2005)

"Zapomenutelný film s nezapomentulnými scénami".. tak nějak zněl výsledný ortel recenze v časopise Premiere, kterou jsem četl předtím než jsem tenhle snímek viděl. Je to pravda, ale těch scén tam zas tak moc není, abych z tohoto snímku byl nějak zvlášť zpovykanej (nepočítaje některé herecké výkony)... Pro mě je to bohužel zapomenutelný film s jakž takž mlhavými vzpomínkami na některé scény... Nic víc nic míň... Snad jen, že jsem rád, že si Oskara nakonec odnesl Clint.... jeho film byl prostě lepší... (10.05.2005)

Konečně došlo na téma, kterému Martin Scorsese skutečně rozumí... film. V geniálním Letci tak konečně mohl uplatnit své neuvěřitelně rozsáhlé filmové znalosti na zfilmované biografii výrazné osobnosti dějin dvacátého století, Howarda Hughese, který kromě značné angažovanosti v leteckém průmyslu produkoval a režíroval filmy, přičemž udržoval úzké kontakty s Hollywoodem (a jeho herečkami - nějaký čas žil například s Katharine Hepburn). Scorsese zachycuje jeho zapálené nadšení do filmu a letectví s takovou vášní, nasazením a filmařským cítěním, že vytvořil jedno z nejlepších děl posledních let, které v mnohém připomíná jiný přelomový kousek - Občana Kanea. Scorsese si určitou paralelu evidentně uvědomoval, není náhoda, že DiCaprio je polovinu filmu s knírkem od mladého Wellese takřka k nerozeznání, nehledě na jeden takřka doslovný kratičký záběr, kdy se Hughes majestátně tyčí nad po zemi rozházenými plány letadel úplně stejně, jako ve slavném záběru kdysi Charles Foster Kane nad svazky novin. Polohy kamery zabírají hlavního hrdinu často ve výrazných úhlech, ve kterých vévodí celému obrazu a nasvícení jej jakoby vyřezává z prostoru (v ostrých kontrastech proti filmovému plátno, nebo naopak vystupuje z temnoty kolem). Scorsese zcela ignoruje současné vypravěčské postupy (snad až na havárii letadla), a film cele stylizuje do volnějšího tempa kinematografie oněch třicátých až padesátých let, ve kterých se film udává. V dlouhých rámujících záběrech, dlouhých pohledech do tváří hrdinů, nevyhýbaje se občasným barevným experimentům, kdy tráva okolo hrdinů vybledne do charakteristických odstínů technikoloru. Především ale staví na herectví svých hrdinů... Di Caprio předvádí nejlepší výkon svého života (pevně doufám, že si za něj odnese řadu cen), hraje nejen skrze dialogy, ale především pohyby svého těla a očima, stejně jako vynikajici Cate Blanchett coby Katharine Hepburn, Alan Alda jako senátor... a další. Scorseseho film není zcela jednoduché sledovat, pohrává si s pečlivým vývojem postav (postupné Hughesovy přeměny jsou úžasné, obzvláště když v sobě odkryje ješitného megalomana - vynikajicí scéna je mrazivě klidná hádka v pracovně, nebo nervově labilního génia) a nevykládá karty na stůl hned, nechá diváka napínat až do posledních minut, kdy divák skutečně neví (pokud nezná dějiny), jak to bude s Hughesem dál... Letec je možná Scorseseho nejlepší film, ačkoliv zdaleka nejméně agresivní a animální, dílo vyzrálého génia, který už nemá takovou potřebu šokovat, ale vypráví dokonalé příběhy, ve kterých řekne mnohem víc. (06.01.2005)

Už mě zvolna unavují životopisné filmy o kontroverzních osobnostech, které se tváří jako demytizující obhajoba pana Křivě Nařčeného a současně se lačně chytají každého drbu, fámy a pomluvy, kterou o něm kdy kdo řekl. Letec je film, jakých musí Hollywood každý rok pár natočit, aby všechny ujistil, že umí šít do vlastních řad, aby bylo možné pokračovat v diskusi, zda Mr. DiCaprio tentokrát dostane Oscara nebo ne, ...a aby mimochodem připomněly, že nějaká stařičká hvězda je dosud naživu a ve výborné formě (Alan Alda). To poslední vůbec není marné. 60% (19.12.2006)

Po, ne zrovna kladně přijatých (ale pro mě brilantních) Ganzích New Yorku se režisér Martin Scorsese vydal do, o něco, mladší historie. V neobyčejném stylu vypráví příběh neobyčejného člověka. Člověka, kterého můžeme vnímat buď jako génia nebo jako šílence. Musíte si vybrat jestli Howarda Hughse budete obdivovat za to, že svět technických i lidských možností posunul o kus dál, nebo jej budete nenávidět za úzkostlivě střeženou čistotu nebo za nestálost ve vztazích. Martin Scorsese vám předkládá obě strany pohledu v jedinečném výletu do období od počátku 30. a konce 40. let. Atmosféra plesů, barů, žen, cigaret a jedinečné hudby na mě dýchla tak silně až mi to rozcuchalo vlasy. A v tomto prostředí se s elegancí sobě vlastní pohybuje Leonardo DiCaprio. Herecká výzva byla opravdu silná. Hozenou rukavici DiCaprio zvednul a více než důstojným výkonem dokazuje všem, že hrát opravdu umí. Celý film se hemží jedním slavným jménem za druhým. Ač Cate Blanchett fyzicky ani herecky zrovna dvakrát nefandím, tak ji musím chtě nechtě pochválit. Alan Alda v roli hlavního Hughesova protivníka naprosto exceluje. Hodně lidí filmu vyčítá, že příběh se občas sune nikam. S tím razatně nesouhlasím. Celé tři hodiny jsem pozorně sledoval, co se děje. Po vizuální stránce je film dokonalý. Některé scény se mi nesmazatelně zapsaly do paměti. Natáčení Pekelných andělů nebo havárie letadla mezi domy v Beverly Hills. Brilantní nasmímání Roberta Richardsona všemu dává korunu. Nejen dobová hudba, ale i orchestr Howarda Shorea, dokonale pomáhají při vytváření (už tak dokonalé) atmosféry. Všechno to, co jsem zde vyjmenoval by mělo stačit na to, abych dal Letci čtyři hvězdičky, ale ten film má v sobě něco, co mě nutí nedát míň než pět. Ten film má duši. Duši, která mu dovolila žít a vyprávět. Děkuji mistře. (12.02.2005)