Pat Garrett a Billy Kid

Na jedné straně šarmantní odpadlík Kris Kristofferson, na druhé James Coburn s šerifskou plackou a dva palce nad nimi Bob Dylan, jak ho pánbůh stvořil, s křidýlky, akustikou a andělskými melodiemi. Mistr Peckinpah ve vrcholné formě, díky jehož režisérskému umu se snímek hrdě tyčí nad svými soukmenovci i po bezohledném okleštění producenty. Přestože se to nemusí zdát a přestože se mé opotřebované mozkové závity můžou mýlit, svorně to pro jednou opomeňme a předstírejme, že tenhle kotouč filmové bašty nepřiměl božského Sama pochcat plátno na premiéře. Tak tedy, proč že zrovna tomuto snímku očichávají ostatní westerny zadek...? Pro mou brilantní teorii si musíte termín "Smíření s nevyhnutelným" představit jako prsatou Asiatku se zmíněnou větou vytetovanou těsně nad zadečkem a hned vedle ní ještě jednu šťabajznu libovolné rasy a vyznání, ale ta je tu jenom pro trochu lesbického sexu, který v mém komentáři nemůže chybět. Z Pata Garretta a Billyho Kida sálá Smíření s nevyhnutelným jako z žádného jiného filmu, je téměř hmatatelná, skoro si můžete plivnout do dlaně a zajet jí s ní mezi nohy. A to dělá tenhle film jedinečný, každá z těch figurek chápe v plném rozsahu, že si pro ně kosťa v černé pláštěnce dříve či později přicválá, což jejich přátelství vyvrhuje na nevídaný level, na jehož pozadí se odehrává veškeré vzájemné vraždění. Když k tomu navíc přičteme příjemně pomalé tempo, bezchybnou řemeslnickou práci, hektolitry charismatu a ženy jako kus masa na šoustání a drhnutí špinavých nohou, no jednoduše dokonalý western. (19.02.2013)

500. KOMENTÁŘ: Řekl bych, že tenhle western je trochu přeceněný. Po slibném začátku se příběh jaksi zadrhne a celé se to táhne odnikud nikam až k očekávanému konci. Jedinými klady jsou dobří herci a skvělá hudba, která mi teďka v poslední srpnovej den s tím slunečným, ale chladným počasím, co je venku navozovala takovou zvláštní nostalgii a tím trochu vylepšovala můj zážitek z tohodle jinak docela nudnýho westernu. (31.08.2009)

Peckinpah genialne smichal takovy melancholicky vypraveni o konci jednoho pratelstvi s klasickym drsnym westernem o serifovy hledajicim vraha, to vse navic s naprosto uchvatnou hudbou Boba Dylana, kterej si tu zaroven strihnul jednu z vedlejsich roli chlapka s nozema. Takze film je jednak hodne drsnej, kde se mrtvoly pocitaj do desitek a zaroven smutnej. Navic ty dve hodiny skvele utecou a Peckinpah mel stesti na herce, Kristofferson v jedny ze svejch prvnich roli se tvari jak nejvetsi dobrak, chlapek, kteryho by okamzite clovek pozval na pivo, ale nema problem kohokoliv rozstrilet na hadry. Obdobne je na tom Coburn, kterej se ale precejen misty chova jak hajzl. Takze celkove skvele natocenej, skvele obsazenej, s uzasnou hudbou, perfektnima drsnejma scenama a perfektni melancholickou atmosferou western, jeden z nejlepsich, co jsem kdy videl. (14.03.2010)

Sam Peckinpah a jeho westerny, resp. filmy všech žánrů. K jeho počinům je třeba vždy přistupovat poněkud jinak. Pat Garrett a Billy Kid je zbytečně zdlouhavý a ona rozvláčnost tu působí jako nudný prvek, což by se Sergio Leonemu ve vrcholné formě nestalo. Tento snímek má několik vynikajících záběrů a pár perfektních scén (útěk z vězení, fazole + špenát, závěr), které podmalovává velmi příjemná Dylanova hudba, Peckinpahovy násilnické scény zaujmou jako pokaždé, herci jako Coburn, Robards nebo Elam potěší, ale přesto všechno musím smutně konstatovat, že je tu řada mnohem lepších westernů, z nichž se mnohé také otírají o příběh Garretta a Kida. Čekal jsem víc. (07.01.2015)

Výborná westernová balada s drsnými krvavými prestrelkami, presne ako sme v Packinpahových filmoch zvyknutý. Trochu mi nesedela hudba(nehovorím,že je zlá), okrem hitu "Knockin on heaven´s door", ktorá mi tam naopak sedela výborne. U mňa o čosi slabšie ako legendárna Divoká banda, ktorú považujem za jeden z najlepších westernov. Ale až po srdcovke Dobrý,zlý a škaredý.80% (06.02.2009)